Obchodovatelné povolenky jsou v současné době jedním z nejefektivnějších způsobů, jakými lze limitovat emise skleníkových plynů. Využívají tržního mechanismu k lepší alokaci zdrojů, jíž by stát nebo centrální autorita nikdy nebyly schopné.

Prudký nárůst průmyslové výroby spojený s ustupující pandemií vyhnal cenu emisních povolenek v EU do rekordních čísel, přesahujících 50 eur za tunu emitovaného CO2. Jejich cena je nyní desetkrát vyšší než v roce 2017 a dvojnásobná oproti loňskému podzimu.

S rostoucími cenami povolenek se ale stále více projevují jejich nedostatky. Sice motivují evropské firmy ke snižování emisí, ale na druhou stranu zhoršují jejich globální konkurenceschopnost. Jak podotýká EUROFER, paradoxně také odčerpávají kapitál nutný k investicím do udržitelnějších technologií. Evropská unie to kompenzuje prostřednictvím dotací, ale ty také nejsou vždy efektivní. Navíc budou nejvíce potřeba v méně vyspělých zemích, kde je jejich rozdělování spojené s vysokou mírou korupce.

Uhlíkové clo

Drahé emisní povolenky tak pobízejí firmy k přesunu výroby mimo EU. Ve snaze tomu zabránit přichází Evropská komise s návrhem „uhlíkového cla“. To by se uplatňovalo na import oceli, cementu, hnojiv či elektřiny ze zemí, které nemají tak striktní emisní politiku jako EU. Importéři by tak museli od roku 2026 nakupovat digitální certifikáty představující tuny vyprodukovaného CO2, jejichž cena by se odvíjela od evropských emisních povolenek. Měli by tak čelit stejným podmínkám jako domácí producenti.

Evropská unie tímto vysílá zbytku světa další významný signál, že ochrana klimatu je její prioritou. Klíčovou otázkou zůstává, zda její snahy ostatní státy podpoří. Zní to jako klišé, ale mezinárodní spolupráce je dnes vskutku důležitější než kdy dříve. EU je totiž zodpovědná jen za 8 % globálních emisí oxidu uhličitého. Bez mezinárodní spolupráce nebudou klimatická opatření efektivní a evropský průmysl bude sice maximálně ekologický, ale se vší byrokracií, vysokými cenami energií a zahraniční konkurencí už možná nebude udržitelný ekonomicky.

Domácí problémy

Nečekaně vysoké ceny povolenek tvrdě dopadají také na teplárenský a energetický průmysl v Česku. Mnohým teplárnám spalujícím uhlí nyní hrozí, že se stanou nerentabilními. Budou tak nuceny zvyšovat ceny, jenže následný odliv zákazníků může být pro některé z nich likvidační. Podle šéfa Teplárenského sdružení Tomáše Drápely jsou pro ně ceny povolenek nad 48 eur dlouhodobě neúnosné. Jediným řešením se zdá být přechod k biomase či zemnímu plynu, jehož spalování produkuje zhruba polovinu emisí oproti hnědému uhlí, a umožní tak teplárnám za povolenky výrazně ušetřit. Financovat tyto transformace pomůžou státní peníze z takzvaného Modernizačního fondu.

Pokud poslanci schválí novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, vznikne další možnost podpory tepláren. Ty, které se zavážou uhlí opustit, by mohly obdržet kompenzaci drahých povolenek přímo od státu. Jednalo by se tak o ukázkový příklad přebujelé byrokracie. Stát nejdříve vybere peníze na daních a použije je na kompenzaci ztrátových tepláren. Ty poté nakoupí předražené emisní povolenky od EU. A jak s tímto kapitálem naloží unie? Například tak, že spustí dotace na modernizaci tepláren. Pokud bude tento systém jen dočasný a zabrání krachu tepláren, tak budiž. Jako daňoví poplatníci si však můžeme být jisti, že efektivního využití našich peněz se nedočkáme.

* * *

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, o jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.