Šéfredaktor Respektu Erik Tabery znovu ukázal v přístupu k Andreji Babišovi dvojí tvář. Z dřívějšího čelného kritika oligarchových podnikatelských aktivit se stal jeho dvorním přitakávačem. Považuje ho za misionáře a otce národa, který to s Českou republikou myslí dobře. Jeho dominanci považuje za nevyhnutelnou a vybízí ostatní, aby se tomuto trendu přizpůsobili.

Nutno předeslat, že názorový obrat týdeníku Respekt, kdysi nekompromisně kritického média vůči mocným z pozic strážců etiky a morálky, není ničím novým. Tabery už před dvěma lety polemizoval se snahou vymezovat se vůči ministru financí s bezprecedentní koncentrací moci jako nebezpečnému fenoménu dnešní doby. Byl by tím prý porušený společenský konsenzus. Jinými slovy: nechme vládě klid na práci. Hlavně nenarušujme tuto „stabilitu“ nějakým „hysterickým“ aktivismem.

[ctete]94812[/ctete]

Síla přitahuje

Co sděluje šéfredaktor Respektu dnes? Zamýšlí se nad tím, kdo šéfovi hnutí ANO pomůže získat vládu po letošních klíčových volbách, jako by šlo o hotovou věc. Síla podle něj přitahuje, a proto přitahuje i Andrej Babiš.

„Přirozenou lidskou touhou je stát na straně vítězů, protože tam je bezpečněji. A šéf hnutí ANO projíždí jako nůž máslem čímkoli, co mu stojí v cestě, takže lidé chtějí stanout po jeho boku. Když mu poradci řeknou, že by potřeboval mít po ruce populárního zpěváka, zajde si pro něj jako do samoobsluhy. A stejné je to s intelektuály, sportovci, marketéry apod.,“ uvažuje Tabery.

Nevypadá to však, že by s tímto obludným bazarem polemizoval, že by se mu příčil, nebo že by dokonce vyzýval ostatní, aby mimo jiné i kvůli těmto marketingově korupčním metodám postavili oligarchu mimo hru. Kolika z těch zpěváků či sportovců Agrofert přispěl na jejich koncertní turné nebo sportovní akci?

Naopak spíš projevuje přirozenou lidskou touhu stát na straně vítězů. „Je nejpopulárnějším politikem v zemi, jeho partaj má zdaleka největší podporu a oponenti se vlastně mění jen ve figurky, které stvrzují jeho sílu,“ neskrývá svůj obdiv. „Opozice proti němu používá zbraně dvacátého století, ale Babiš už je fenomén století současného.“

Otec národa

„Po revoluci se politický střet vedl především v rovině idejí, což později vystřídalo téma korupce či různých afér. V tom se mnozí politici zasekli a vykreslují Babiše jako toho, kdo si přišel nakrást,“ pokračuje šéfredaktor Respektu a hned ujišťuje: „Jenže Babiš si nakrást nepřišel. Ano, využívá své moci, aby se firmám v holdingu dařilo lépe, ale on je hlavně misionář, cítí se být otcem národa a především – on to myslí dobře. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je naprosto evidentní, že chce Česku pomoci. A veřejnost to cítí.“

Přes tyto oslavné pajány, za které by se nemuseli stydět ani správci proslulých Babišových sociálních sítí, Tabery nabádá k jisté opatrnosti. Šéf hnutí ANO si podle něj ukrajuje stále větší moc, což není v lidských silách zvládnout.

Proto hned nabízí řešení, raději je lepší jít s ním do vlády. „Jestli má Babiš dost chytrosti na to, aby se snažil v jiných stranách pojistit, aby nevznikla vláda bez jeho vítězného ANO, je třeba doufat, že se tomu přizpůsobí i uskupení, která se zaklínají, že s Babišem by si ani nepodala ruku. Otázka totiž s největší pravděpodobností nezní, zda ANO povede příští vládu, ale s kým v ní bude.“

Romantismus v politice

Přerod Respektu z liberálního, kritického média, které věří ve svobodu lidského ducha (jak sám sebe profiluje) k bezskrupulóznímu pragmatismu, završuje závěr Taberyho elaborátu: „Pokud někdo vyznává romantismus v politice, tak prosím, ale Babiše budou strany nejúčinněji kontrolovat, když s ním budou sedět ve vládě. Bude to možná nepopulární, bude to nepochybně těžší, ale bude to i smysluplnější.“

Jinými slovy platí: Hrozbě vlády populistického hnutí vůdcovského typu nečelíme tím, že jej postavíme do autu, ale že s ním kolaborujeme. Gigantický střet zájmů, nebývalý v polistopadové historii i v evropských poměrech, je zapomenut. Stejně tak postupné ukrajování svobody, normalizace mediálního mainstreamu nebo nebývalý nárůst represí hlavně vůči malým podnikatelům.

Respekt se jasně postavil po Babišův bok i ve sporu o Roberta Šlachtu, který spěje k blamáži kvůli prokázaným manipulacím, používaným odpůrci organizačních změn v policii. Ostatně Andrej Babiš tehdy týdeník ocenil, že „stojí na správné straně“.

Sladké zapomnění

Respekt se ovšem ještě před několika lety choval diametrálně odlišně. V minulosti nejodvážněji a nejpodrobněji mapoval podivné okolnosti podnikání majitele Agrofertu a jeho lobbistickou expanzi za vlád Miloše Zemana a Stanislava Grosse. Jeho redakce v této práci nepolevovala ani tehdy, když Andrej Babiš s týdeníkem vedl sedm soudních sporů, z nichž šest podstatnějších prohrál.

Erik Tabery byl autorem komentáře „Sladké zapomnění“ (3. 10. 2011), kde před érou Andreje Babiše naopak důrazně varoval.

„Podnikatel Andrej Babiš vyvolal v posledních dnech ve společnosti doslova nadšení. V řadě rozhovorů tvrdě zkritizoval zdejší politickou reprezentaci, šéfy velkých firem a vůbec atmosféru ve společnosti. Prý všichni kradou a nedá se tu podnikat. Podívejte se přitom do novin z let 2000–2005, budou v souvislosti s Babišem plné zmínek o korupci, nadstandardních konexích či utajovaných schůzkách. Jinými slovy, zatímco teď je považován za bojovníka s neprůhledným světem byznysu, který ovlivňuje politiku, tehdy byl považován za účastníka těchto nekalých praktik,“ píše šéfredaktor Respektu.

„Podnikatel Babiš neprochází katarzí, aby nám řekl: Chyboval jsem a teď chci splatit dluh. Vystavil by se tak ostatně hrozbě vyšetřování. Oslavovat či chválit jeho chuť zlepšit českou společnost však ani při nejlepší vůli nejde. Ať se snaží a dělá, co může, zapomenout se nedá tak snadno. Tedy jak vidno dá, ale nemělo by se,“ uzavírá Erik Tabery svůj komentář s notnou dávkou skepse.

Jak je ovšem (nejen) v jeho případě vidět, zapomenout se dá docela snadno. Ale nemělo by se.

[ctete]64240[/ctete]