Erfan Kudusov FOTO: Jan Ziegler / se souhlasem
FOTO: Jan Ziegler / se souhlasem
Čtyřiapadesátiletý Erfan Kudusov patří mezi krymskotatarské aktivisty a kvůli tomu byl nucen uprchnout z Krymu po ruské okupaci. Je razantním odpůrcem Putinova režimu a v současné době shání a nakupuje v Evropě vozidla pro ukrajinské ozbrojené síly, které čelí brutální ruské agresi. Podle něj jsou krymští Tataři vystaveni na Krymu brutálním represím ruských okupantů a dá se téměř mluvit o jejich genocidě. Řekl to v rozhovoru pro deník FORUM 24.
Žijí na Krymu vaši příbuzní? Jaká je obecně situace tamních krymských Tatarů?
Ano, na Krymu žijí moji příbuzní. Je moc těžké o nich mluvit. Poměry jsou tam pro krymské Tatary velmi špatné kvůli trvalému a stupňujícímu se útisku ze strany FSB a okupační policie. Mnoho krymských Tatarů se ztratilo beze stopy, někteří moji známí jsou ve vězení. Represe jsou v drtivé většině selektivně namířeny proti krymským Tatarům, kteří nechtějí žít pod nadvládou Ruska. Děti se ani nemohou učit svůj mateřský jazyk, který byl přesunut mezi nepovinné předměty. Rodiče jsou přitom okupačními úřady nuceni odmítat i nepovinnou výuku krymskotatarského jazyka pro své potomky. Hodně lidí bylo propuštěno ze zaměstnání a nahrazeno přivandrovalci z Ruska.
Vraťme se do roku 2014. Bylo tehdejší referendum o připojení Krymu k Rusku svobodné a demokratické?
Pseudoreferendum, které Rusové uspořádali v roce 2014, bylo zfalšované. Vše se odehrávalo pod hlavněmi kalašnikovů. Podle našich údajů se jej zúčastnilo jen 30,4 % obyvatel Krymu, to znamená, že 69,6 % voličů k němu vůbec nepřišlo. Ve dvou okresech, Bachčisaraj a Bilohirsk, jejichž vedoucími státní správy byli krymští Tataři a kde počet krymských Tatarů dosahuje 35 až 38 %, se pseudoreferendum vůbec nekonalo. Jeho výsledky byly zcela zmanipulované jako podvod v karetní hře. Krymští Tataři se jej nezúčastnili, ačkoli jsme původním obyvatelstvem Krymu a pouze s naší účastí lze rozhodnout o osudu naší země. To byl mimochodem jeden z důvodů, proč nás ruští okupanti nenáviděli a nenávidí.
Co jste dělal na Krymu?
Na Krymu jsem žil až do roku 2014, kdy Rusko okupovalo tuto část část Ukrajiny. Pracoval jsem jako právník v bankovním sektoru, bydlel v Jaltě a také podnikal v oblasti realit, poradenství a právních služeb. V roce 2014 jsem pracoval v Kyjevě jako obchodní manažer a zúčastnil se revoluce na Majdanu.
Jak jste se vy osobně podílel na majdanských událostech ?
Na Majdan jsem docházel jako obyčejný občan, nebyl jsem žádným hrdinou. Přicházel jsem opakovaně s největší krymskotatarskou vlajkou a stál uprostřed náměstí. Chtěl jsem ukázat, že jsme jeden národ: Ukrajinci a krymští Tataři, muslimové a křesťané. Jednou jsem postavil barikádu ze sněhu, přinesl léky, jídlo a plynovou masku pro aktivní účastníky. (Sám jsem se nemohl aktivně zúčastnit, protože jsem postižený a nemám pravou ruku v důsledku úrazu z dětství.)
Jaké podle vás byly příčiny protestů na Majdanu?
Důvodem protestů na Majdanu byly totální nespravedlnost Janukovyčovy kolaborantské politiky řízené z Kremlu, absolutní korupce, kamarádíčkování politických elit a nemožnost ukrajinského lidu změnit tuto situaci obvyklou demokratickou cestou prostřednictvím voleb. Je nesmyslné, když ruští propagandisté tvrdí, že tyto události vyprovokoval Západ.
Jak to bylo s vaším útěkem z Krymu a co nyní děláte?
Na Krym jsem se vrátil v únoru 2014, ale o týden později jsme s rodinou museli uprchnout do Kyjeva. Mimochodem, mým nejmladším dětem Azamatovi a Melece byly dva roky, stejně jako mému otci v roce 1944, když tehdy vyhnal Tatary z Krymu Stalin. Násilí na krymských Tatarech se opakovalo!!! Tenkrát v režii Stalina, nyní pod taktovkou Putina.
V ukrajinském hlavním městě jsem založil a vlastním jedinou krymskotatarskou uměleckou galerii na Ukrajině. V roce 2019 jsem také v Kyjevě otevřel kultovní krymskotatarskou kavárnu CHEBUREK.UA, kterou navštívilo mnoho známých osobností. Angažuji se ve společensko-politických aktivitách, účastnil jsem se blokády Krymu (blokování dodávek elektřiny na okupovaný Krym). Zúčastnil jsem se také osmatřicetidenní pikety (ukrajinské formy protestů proti ruské okupaci) ukrajinského prezidentského zástupce na Krymu s cílem odvolat jej jako neprofesionálního vůdce. V důsledku toho byl zástupce prezidenta odvolán. Inicioval jsem také piketu – shromáždění – před úřadem prezidenta Ukrajiny, v jehož důsledku se podařilo zabránit dodávkám elektřiny na okupovaný Krym a odvrátit oběti na lidských životech. Nyní se také jako dobrovolník věnuji pomoci pro ukrajinské ozbrojené síly.
Co vaše rodina, kde se nyní nachází?
Rodina je nyní bohužel nucena žít v Evropě kvůli ruské agresi na Ukrajině. Hledá trvalé bydliště, přičemž se odstěhovala ze Švédska do Varšavy, dále o ní moc nevím. Já stále žiji v Kyjevě, ale občas jezdím do Evropy pro vojenské zásoby, protože vyhledávám a kupuji vozidla pro armádu.
Byl někdo z vaší rodiny obětí stalinistických a komunistických represí?
Oběťmi represí za stalinského teroru se z mojí rodiny stali v roce 1944 rodiče mé babičky (z matčiny strany) a její sestry, kteří zemřeli v přímém důsledku deportací hladem (zemřelo tenkrát asi 40 % všech krymských Tatarů). Můj otec byl deportován ve dvou letech. Oběťmi jsme byli prakticky všichni, protože jsme neměli právo žít na Krymu ve své vlasti, byl nám zakázán vstup do mnoha typů profesí, na instituty a univerzity (žurnalistika, právo, mezinárodní vztahy, historie, management a podobně), v mnoha oblastech platil zákaz povolání a práce. Bylo zavedeno omezení postupu v zaměstnání. Celý náš národ byl vlastně tak či onak obětí stalinských, komunistických a nyní putinovských ruských represí.
