Zákon o biopalivech je pro Andreje Babiše důležitější, než by se mohlo zdát z pohledu občana, který nezná souvislosti. To si myslí uznávaný americký novinář žijící v Praze Erik Best. Nejedná se totiž pouze o pět miliard, které Babišův Agrofert dostane ze státní kasy v následujících letech, ale o částky mnohem vyšší. Babiš se však prý dostává do situace, kdy vlastně sám neví, jak se ve vyhrocených situacích chovat a jak dlouhou budoucnost má jako nejmocnější muž u nás před sebou.
Každoroční přínos do pokladny Agrofertu není sice pro ministra financí a miliardáře Babiše stěžejní, přesto se jedná o nezanedbatelnou částku. „Biopaliva vynáší Andreji Babišovi ročně 20 miliard korun. To je 12 % jeho celkových tržeb z Agrofertu,“ píše Best na svém serveru Fleet Sheets Final World. „Muset tuto částku odepsat a spolu s ní i investice do poměrně nových biopalivových zařízení by pro nejbohatšího a konflikty nejvíce sužovaného ministra této země znamenalo velkou finanční ránu,“ vysvětluje bývalý finanční poradce.
Nutné rozdělení osobnosti
Vzhledem ke kumulaci Babišovy moci, politické, obchodní a taktéž mediální, není podle Besta možné, aby si miliardář udržel jednoznačný pohled na věc. „Pod vlivem těchto konfliktů Babiš vykazuje známky multipolární osobnosti. Jakožto soukromé osobě je mu „úplně jedno“, jestli bude podpora biopaliv prodloužena,“ uvádí příklad. „Jakožto poslanec chtěl, aby ANO včera hlasovalo proti prodloužení podpory, ale sám se hlasování zdržel. A coby vlastník Agrofertu vidí, že 20 miliard korun je pořád 20 miliard korun, a továrník v něm vítězí,“ rozkrývá Best další dvě části Babišovy osobnosti.
Může vše, nebo se bojí konce?
Andrej Babiš tak prý vlastně vychází vstříc sám sobě a svým alter egům. „Koneckonců má povinnosti řádného hospodáře vůči dalším stránkám své osobnosti,“ píše Best. „Na Babišovo chňapání po penězích se můžeme dívat dvěma způsoby: Buďto má pocit, že jeho pozice je i díky podpoře z Bruselu natolik bezpečná, že mu projde bezmála vše. Anebo ví, že už brzy bude po všem, a chce si přijít na své, dokud je cesta ještě volná,“ zamýšlí se americký novinář.
