Volba nového českého prezidenta už má své jasné favority na středolevé a populistické scéně voličského spektra, protože (ne)ohlášený kandidát Andrej Babiš a ohlášený aspirant a odborářský boss Josef Středula dokonale vyždímají voličský potenciál ANO, SPD, ČSSD a KSČM. Jde téměř o 2,5 milionu hlasů z posledních parlamentních voleb, ve hře jim zůstává čtvrt milionu podporovatelů Přísahy Roberta Šlachty. Jenomže, co ti ostatní, kteří podpořili ve volbách odchod politického projektu jednoho autoritářského oligarchy do opozice?
Tady se bavíme o síle 2,4 milionu potenciálních voličů, kteří se už jednou rozhodli, že za Babiše líp nebylo a už ani nebude. Babiše zajímat nemusejí, jedině, kdyby nevolili vůbec. Koho pak ale zajímá tahle obrovská společenská a politická síla? Jedině generál Petr Pavel by dnes mohl profitovat z toho, že vládní pětikoalice vlastního kandidáta na prezidenta nemá a v blízké budoucnosti ani mít nebude.
ODS však kandidaturu Pavla zpochybnila poukazem na komunistickou minulosti bývalého generála NATO a premiér a předseda ODS Petr Fiala nemá ve zvyku své postoje zásadně korigovat.
Na stranu druhou, společný kandidát vládní koalice neexistuje, protože najít průsečík mezi ODS (resp. koalicí SPOLU), STAN a speciálně Piráty dnes patří do žánru literární science fiction, nikoliv seriózních a efektivních dohod.
Paradoxně, Babiš dnes primárně nejezdí „obytňákem“ po Česku kvůli mobilizaci slabých a chudých proti vládě Petra Fialy, nýbrž především kvůli ohlášené kandidatuře odboráře Středuly. Ten je přirozeným rivalem miliardáře v prvním kole v boji o hlasy přívrženců ČSSD a KSČM, má za sebou Miloše Zemana, má zdánlivě novou politickou tvář, rozsáhlé organizační zázemí odborářských organizací po celé zemi a… v ruce především rostoucí sociální napětí kvůli cenám základních potravin, služeb a energií.
I proto se ODS a vládní koalice nikam neženou a kampaň se prozatím odehrává příliš nalevo a v teritoriu opozice. Do prezidentských voleb zůstává přibližně deset měsíců, co je vždy dost času na prezentaci kandidáta s relevantní politickou podporou. Naopak, zdaleka to už není příliš mnoho času na budování úplně nové tváře a budování mediální stopy ve veřejném prostoru. Ne, tady nejde o to, jestli zvítězí estébák, nebo komunista. Jeden z nich se do druhého kola prezidentských voleb určitě dostane.
Nejdůležitější otázkou prezidentských voleb zůstává, jestli se společenská a politická změna zastaví po parlamentních volbách před bránami Pražského hradu. Část naší země si svého Babiše a Středulu zaslouží, protože se v nich vidí a mají pocit, že to za ně řeknou a udělají. Ale postavit tu druhou část České republiky před volbu menšího zla proti Babišovi bude nefér. Hůř než nefér. Bude to zoufale málo a promarněná historická příležitost.