„Trvá to, dost to trvá, ale jsem moc rád, jsme zase o kus blíž, abychom konečně měli slíbené Muzeum totality v Uherském Hradišti.“ Tuto větu zveřejnil Andrej Babiš. Komunistický kádr, dítě z prominentní bolševické rodiny a práskač StB. Co si mají myslet lidé šikanovaní komunisty, nebo ti, kterým komunisté zabili blízké? Kdyby alespoň mlčel.

Jak se může estébák radovat ze vzniku Muzea totality? Bude tam snad stát jako jeden z exponátů? Bude mu tam věnována část expozice? Měla by. Kariérní komunisté budovali ten odporný režim stejně tak jako brutální bachaři v lágrech.

Existuje nemnoho vysvětlení této šarády. Je možné, že tvůrci mediálního obrazu Andreje Babiše definitivně zešíleli. Druhou možností je, že se domnívají, že babišismus v ČR vybudovali tak bytelně, že si mohou dovolit psát i podobné nehoráznosti.

Muzeum totality tato země potřebuje velmi intenzivně. Kromě Gottwalda, Grebeníčka, Indry nebo Vaše, by však takové muzeum mělo mít i kapitolu pojednávající o prorůstání bolševických kádrů do porevoluční společnosti a její ovládnutí. A zde by měl mít stěžejní postavení právě Andrej Babiš.

Není proto jasné, co to nyní předvádí za absurdní divadlo. Jedním z mála pochopitelných vysvětlení je, že jde o jeho tajnou misi. Normální člověk by se takhle totiž nechoval.