Už od chvíle, kdy si voliči ve Velké Británii v roce 2016 odhlasovali vystoupení své země z Evropské unie, bylo jasné, že postavení Severního Irska bude jedním z největších zádrhelů při jednáních na ose Brusel-Londýn. Velkopáteční dohoda, která ukončila desetiletí násilností, totiž předpokládá otevřenou hranici mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Boris Johnson dohodl zvláštní protokol, který ale byl nepopulární, protože zaváděl de facto celní hranici mezi Severním Irskem a zbytkem Británie. Sama jeho vláda pak navrhla zákon, který by jí dovoloval podmínky této dohody s EU porušovat. To by byla ale samozřejmě velká rána pro důvěryhodnost Londýna jakožto partnera v jednáních. Vláda Rishiho Sunaka, který Johnsona vystřídal v křesle lídra strany i premiéra, teď dojednala smlouvu, která vzbuzuje opatrný optimismus.
Velká Británie samozřejmě po svém odchodu nepřestala být významným obchodním partnerem Evropské unie, a naopak to platí dvojnásob. Je proto rozhodně dobře, že se podařilo spory vyřešit jednáním, a lze doufat, že dohoda bude ratifikována jak většinou členských zemí EU, tak samotným Spojeným královstvím. Nebude to možná jednoduchý proces, protože jako většina kompromisů ani tento nevzbuzuje u mnohých nadšení.
V jednotě je síla
Důležité ale je i to, že političtí představitelé obou stran vůbec nějaký kompromis najít dokázali. Hrozilo totiž, že otázka Severního Irska bude vztahy mezi ostrovní zemí a Unií otravovat dlouhodobě. Neustálá hrozba obchodní války pak přirozeně vyvolávala nejistotu pro podnikatele i investory. Neméně významný je pak i politický vzkaz. Británie i po svém odchodu zůstává přátelskou zemí.
Ústupky a důvěra
To sice může znít jako banalita, ale je třeba se vrátit k tvrdým vyjednáváním o podobě brexitu a nedůvěře, kterou vůči Londýnu vyvolala v Bruselu. Tu po vysilujícím procesu schvalování tzv. rozvodových smluv dolní sněmovnou britského parlamentu posiloval i postoj Johnsonovy vlády, která se tvářila, že je ochotna obtížně dojednané podmínky klidně porušovat, pokud bude mít pocit, že se jí to hodí. Je proto dobře, že jeden z podstatných ústupků, které EU při vyjednávání udělala, je zároveň projevem důvěry vůči Londýnu.
Jedním z hlavním problémů pro Severní Irsko je fakt, že veškeré zboží, které do něj putuje z Británie, může být podrobeno prohlídkám. Je přitom jedno, jestli je určeno k dalšímu exportu do Irska, nebo má zůstat na území VB. Nová dohoda pro tu druhou kategorii zemí zavádí tzv. zelený koridor. Zboží, u nějž budou dopravci deklarovat, že jeho cílovou destinací je Severní Irsko, nadále nebude kontrolám podléhat. To ušetří náklady a zrychlí dovoz z Británie, ale je to především sázka na důvěru.
Žabomyší spory
Rozpory mezi Londýnem a Bruselem se občas pejorativně označovaly za žabomyší až nesmyslné. Není to úplně pravda, protože nelze přehlédnout, že brexit prostě před vyjednavače obou zemí postavil jen obtížně řešitelné problémy. Přesto není náhodou, že k posunu došlo až v době, kdy v Evropě opět zuří konvenční válka velkého rozsahu, kterou začala plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu. V kontextu toho působily některé překážky jednání skutečně malicherně.
Není koneckonců náhodou, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se opakovaně pochvalně vyjádřila o britské pomoci Kyjevu. EU má sice jen omezené možnosti, jak napadené zemi poskytovat zbraně. Jde v podstatě jen o systém, kdy jsou členským státům propláceny dodávky z jejich skladů. Co se finanční pomoci, bez níž by Ukrajina také bojovat nedokázala, je ale EU nejvýznamnějším jednotlivým poskytovatelem.
Většina zemí EU je zároveň i v NATO a Británie je tak i nadále jejich spojencem. Londýn a Brusel prostě spojuje daleko víc, než je rozděluje, a je dobře, že si to obě strany uvědomily. Neznamená to, že všechny spory jako mávnutím kouzelném proutku zmizí. Koneckonců ani ratifikace současné dohody není zatím jistá. Severoirští unionisté ji zatím nevyloučili, což je slibné, ale příslib podpory to není. Je ale zjevné, že vztahy jsou teď lepší než před rokem, a to je dobře.