Lídři EU se po jednání s premiérkou Mayovou nechali slyšet, že odklad brexitu, ke kterému má dojít už zhruba za týden, je podmíněn tím, aby Dolní sněmovna britského parlamentu schválila dohodu o narovnání vztahů, kterou už dvakrát velice rázně odmítla. Navíc místo posledního dne v červnu, což bylo datum navrhované premiérkou samotnou, posunuli nejzazší termín odchodu Spojeného království na 22. května, den před konáním voleb do Evropského parlamentu.

Z hlediska členských států i unie jako celku to dává smysl. Podle stanoviska Evropské komise by v případě setrvání musela Británie zvolit své zástupce do unijního parlamentu. Jejích mandát trvá pět let a není právně jasné, co by se s jejich mandátem stalo po uplynutí této doby. Dalším problémem je prodlužování nejistoty s brexitem spojené. Není divu, že zatímco libra na oznámení stanoviska lídrů evropských zemí reagovala oslabením, EURO naopak mírně posílilo.

K praktickým otázkám se ale přidává snaha EU dotlačit konečně britské poslance a poslankyně k nějakému konstruktivnímu rozhodnutí. Dolní sněmovna se zatím chovala asi jako vegetarián, který trvá na tom, aby jej v řeznictví obsloužili, ale zároveň také na tom, že si nehodlá koupit žádné maso. Prodavači ale už došla trpělivost.

Premiérka Mayová tak bude muset příští týden znovu předložit k hlasování svou dohodu bez výrazných změn. Přesněji řečeno se o to bude muset pokusit, protože zřejmě bude muset napřed donutit ctihodnou sněmovnu, aby se shodla, že se nebude řídit pravidlem ze 17. století, které opakované hlasování o stejné věci zapovídá. Pokud by se jí to povedlo, měla by slušnou šanci prosadit i svou dohodu.

Pokud se jí to nepovede, jsou v zásadě dvě možnosti dalšího vývoje, odchod bez dohody a dlouhý odklad s možností nové dohody či úplného zrušení brexitu. EU sice na jednu stranu odklad podmiňuje, ale na druhou stranu si tvrdou formu vystoupení Británie nikdo nepřeje. Předseda Evropské rady Donald Tusk už se nechal slyšet, že v případě neúspěchu hlasování v Dolní sněmovně je připraven svolat krizový summit na konec příštího týdne.

V té chvíli bude hodně záviset na Mayové, která zatím komukoliv včetně lídrů zemí EU říci, jak bude postupovat v poměrně pravděpodobném případě, že její návrh sněmovnou opět neprojde. Parlament totiž odmítl převzít od vlády otěže brexitu a jeho hlasování vylučující tvrdý brexit je právně nezávazné. Mayová má tedy volné ruce a o další odklad žádat nemusí. Zřejmě tím může tlačit na Corbyna a labouristy, kteří doposud chovají naděje, že by mohli novou dohodu vyjednat oni.

Potíž je v tom, že Corbyn se chce především dostat k moci a zatím to vypadá, že má pocit, že bolestivý a chaotický odchod bez dohody by mu v tom mohl pomoci. Naopak ústupek Mayové by znamenal, že se premiérem už nejspíš nestane. Pokud premiérka požádá o výrazné prodloužení lhůty pro odchod, bude nejspíš zároveň muset rezignovat a tím vyvolat nové volby. Jenže v ten okamžik by naopak ona pomohla předsedovi opozičních labouristů.

 

Zatím oba tvrdošíjně jakýkoliv kompromis, byť bylo jasné, že jeden bez druhého svou představu těžko prosadí. Mayová a Corbyn jsou teď v pozici dvou malých dětí, které se rvou o bábovičku na pískovišti. Dokud se o ní budou přetahovat, nezahraje si s ní ani jeden. Pro oba je to ale zjevně přijatelnější, než dohodnout se tak, aby se v hraní vystřídali.

Vláda jejího veličenstva by také mohla celý proces odchodu jednostranně zastavit. Článek 50 je podle stanoviska Evropského soudního dvoru jednostranný akt a na rozdíl od prodloužení jej tak může země, jež o vystoupení požádala, svou žádost také jednostranně stáhnout. Theresa Mayová se zatím veřejně zapřísahá, že to neudělá. Parlament zase zjevně nemá chuť se tak ostentativně postavit vůli lidu vyjádřené referendem z roku 2016. Není vůbec vyloučené, že tak nakonec dojde k odchodu bez dohody, který si nepřeje s výjimkou menšiny v Dolní sněmovně nikdo a ani představitelé zbylé sedmadvacítky.

 

 

Revue Forum Banner
Jiří Pondělíček
Další články autora