Premiér Andrej Babiš (ANO) v Bruselu FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Spojené království opustilo Evropskou unii a pro všechny členské země i pro bruselské instituce je to velký důvod k zamyšlení. Brexit díky dohodám nemusí znamenat bezprostřední hrozbu nebo nějaké kataklyzma. Ale určitě znamená vážnou psychologickou porážku lisabonskému konceptu Evropské unie.
Úspěch brexitářů bude nyní posilovat podvratné živly po celé Evropě, jež těží ze vzestupu nacionalismu a mezinárodního identitárního hnutí, za nímž stojí mimo jiné i ruské peníze. U nás jde zejména o KSČM a SPD. Je přitom varující, že se jedná o parlamentní spojence vládního hnutí ANO.
K brexitu vedla ovšem nejen nezodpovědnost části britských politiků nebo ruská propaganda, ale také chyby evropských lídrů. Šlo o přehlížení legitimních obav části britské veřejnosti a také o nepochopení emocionální síly identitární karty. Obraz byrokratického molochu Evropské unii také silně uškodil a překryl ohromná pozitiva, jež toto společenství svým členům přináší.
V této chvíli by Evropská unie potřebovala rozumné vedení, které by dokázalo zahladit a vyléčit ránu, kterou jí brexit v politickém smyslu zasadil. EU by měla najít nový a exkluzivní vztah s Velkou Británií a chovat k ní stejný respekt a přátelství, jaké chová ke Švýcarsku nebo Norsku. Evropská unie by také měla reflektovat, že všichni obyvatelé Evropy nesdílejí se vším všudy stejné emoce a stejné preference, jaké mají obyvatelé Německa či Francie. Příkladem může být zanícení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové pro zelenou politiku, která sice hraje určující roli pro německé voliče, ale při vší úctě k životnímu prostředí, nehraje takovou roli pro voliče italské nebo české.
Soudržnost Evropské unie je zásadním českým národním zájmem. Jenže k této soudržnosti nemůže v současné době Česká republika téměř ničím přispět, když v jejím čele stojí premiér, jehož musí administrativa Evropské komise chtě nechtě vyšetřovat kvůli jeho souběhu podnikání a čerpání dotací s vysokou státní funkcí, a dokonce se členstvím v Evropské radě, kde se o rozpočtu a dotacích rozhoduje.
Česká republika by měla právě nyní svojí aktivní politikou přispět k racionálnímu chování EU. K omezování byrokratické agendy a fanatického řízení každé banality, k níž mají orgány EU sklon, a naopak k soustředění se na klíčové zájmy, mezi něž patří zejména hospodářská soutěž s ostatními ekonomickými giganty, ale také obrana západního konceptu demokracie, svobody a právního státu.
Jenže Česká republika je kvůli prezidentovi i premiérovi trapným strašákem v okrajovém poli Evropské unie. Na tuto periferii se naše země dostala sama svojí politickou neschopností a zejména vinou politického debaklu z roku 2013. Do Bruselu a Štrasburku dnes nejezdí naši špičkoví diplomaté s koncepcemi, jak přispět k rozumné cestě EU ve vážné době. Jezdí tam za nás ministerští úředníci, které tam jako odstrašující kreatury vysvětlují, že tu vlastně vůbec netušíme, co je to konflikt zájmů. Tím tam nedůstojně slouží nikoli českému státu a českým občanům, nýbrž pouze soukromým zájmům premiéra, jakoby to byl nějaký sultán nebo vezír. Kvůli svému premiérovi není Česká republika pro EU konstruktivním činitelem, nýbrž jenom jistým novým nepříjemným problémem, který naše partnery unavuje a otravuje.
To je v kostce celý náš příspěvek k tak vážnému a důležitému okamžiku v dějinách EU. Češi by se už měli vzpamatovat.
