O tom, že křesťané celosvětově patří k nejpronásledovanějším skupinám lidí, se vědělo či alespoň tušilo už dlouho. Málokoho proto překvapila zpráva britského ministerstva zahraničí z letošního května, kde se potvrdilo smutné prvenství. Co s tím? Může něco udělat EU?
Podle zprávy je naprostá většina (až 80 %) pronásledovaných věřících křesťanského vyznání. Jestli je tedy ve světě nějaké skutečně pronásledované náboženství, je to rozhodně křesťanství a mělo by se vystupovat proti těm, kteří tvrdí opak nebo se snaží současný stav bagatelizovat. Člověk nemusí být věřící, aby chápal, že podobný přístup ničemu dobrému nepomáhá. Svobodu vyznání bychom měli bránit za všech okolností a všude.
Situace v některých částech Blízkého východu se ale, jak uvádí už zmíněná zpráva, blíží ke genocidě. Ať to řeknu přesně: „Úroveň a povaha pronásledování dosahují takových rozměrů, že se pravděpodobně blíží mezinárodní definici genocidy podle definice přijaté OSN.“ Zároveň se ve zprávě jen potvrzuje to, co už mnozí z nás tušili: Tento problém byl dlouho opomíjený, předně z důvodu politické korektnosti.
Nejhorší je situace v Asii a Africe
Výčet zemí, kde je třeba řešit pronásledování křesťanů, je velmi dlouhý. Při pohledu na různé mapy pronásledování křesťanů zjistíme, že mají jedno společné: Jednoznačně nejhorší situace panuje v oblasti Asie a severní části Afriky. Není proto od věci zmínit zde alespoň stručně dění v některých zemích, v nichž musí křesťané čelit různým formám útlaku.
Výše jsem už zmínil oblast Blízkého východu. Pravdou ale je, že pronásledování je silně přítomné i v muslimských zemích ležících mimo tuto oblast. Právě proto jsem se stal členem delegace pro vztahy s jižní Asií, kam spadá také Pákistán, kde je situace pronásledovaných křesťanů dokonce jedna z nejhorších na světě. Ve známost vešel případ dnes už naštěstí zachráněné křesťanky jménem Asia Bibi, která strávila několik let v cele smrti kvůli obvinění z rouhání. Ten však představuje jen pomyslnou špičku ledovce. Útoky na křesťany, které si často vyžádají i oběti na životech, zde bohužel nejsou ničím výjimečným.
Obrovským nesnázím musí čelit také křesťané v Eritreji. Ne nadarmo se tomuto státu ležícímu u Rudého moře přezdívá africká Severní Korea. Letos v červnu se zde místní úřady zmocnily více než dvaceti katolických nemocnic, následně i jedné katolické školy. Tím porušují nejen právo na svobodu vyznání, ale v konečném důsledku také základní práva všech obyvatel, neboť se jedná o majetek, který slouží těm nejpotřebnějším a nejchudším lidem. V červenci jsem proto podal interpelaci na Komisi a vyzval ji, aby situaci křesťanů v Eritreji řešila, protože k tomu má pravomoci a někdy ke zlepšení pomůže už jen její zájem o téma. Od paní komisařky Mogheriniové jsem dostal odpověď, v níž postup tamní vlády poměrně ostře zkritizovala. Celkově se hodlám v tématu dále angažovat a ozývat.
Perzekuce věřících v Číně
Smutnou samostatnou kapitolu představuje i poslední vývoj v Číně, o níž dnes často slýcháme, že se stává zemí „Velkého bratra“. Podle organizace Open Doors mapující pronásledování křesťanů ve světě, zde 20 milionů křesťanů čelilo v loňském roce nejrůznějším formám útlaku, jako jsou policejní zásahy, razie či zavírání kostelů. Situace v oblasti lidských práv se v Číně i nadále zhoršuje a ani křesťané nezůstávají ušetřeni důsledků tohoto neblahého trendu. Open Doors odhaduje, že počet pronásledovaných křesťanů v Číně by mohl letos vzrůst až na 50 milionů!
Europoslanci mohou udělat více než ministři
Dosavadní přístup k řešení a informování o problematice se tedy musí změnit, pokud nám není jedno, že pro víru někde stále dochází i k zabíjení. Některé možná napadne otázka, co dělá s neutěšenou situací křesťanů Evropská unie? Má vůbec šanci něco udělat? Dělá to? Ano!
Evropská unie představuje celek čítající půl miliardy lidí a diplomatická síla EU je tedy nejen ve srovnání se zhruba desetimilionovou ČR obrovská. Europoslanci mohou díky této velikosti a významu celku dokonce udělat mnohdy víc, než co může udělat ministr české vlády, nebo poslanci a senátoři. U závažnějších případů a při nutnosti vyvolat nějakou větší změnu, může europoslanec iniciovat parlamentní rezoluci nebo sesbírat dostatek podpisů pod písemné prohlášení.
Tyto kroky významně zvedají veřejné povědomí o problému, což dokáže udělat opravdu mnoho. Budou reagovat média, přes ně i někteří podnikatelé. Někdy negativní rezoluce ovlivní i cestovní ruch.
Konkrétní případy, jak už EU pomohla
Osobně u rezolucí i prohlášení vidím obrovský potenciál v tom, že jde lépe pomoci i v individuálních případech. Příkladem může být už zmíněná Asia Bibi nebo osvobození křesťanského humanitárního pracovníka Petra Jaška ze súdánského vězení, kde sehrála významnou roli mj. i šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová. Svůj díl práce odvedl i zvláštní zmocněnec EU pro svobodu vyznání Ján Figel ze Slovenska. Komise tuto pozici má, protože se snaží prosazovat mezináboženský dialog.
V předchozím volebním období jsem v rámci svého působení v delegaci pro vztahy EU s Čínou řešil i odebírání orgánů čínským vězňům. Od toho roku 2016, kdy jsem k věci inicioval písemné prohlášení, obrovsky vzrostlo povědomí o těchto děsivých praktikách, úřady v mnoha zemích proto i mnohem ochotněji dávají azyl uprchlíkům z Číny, protože mají potvrzeno, že čínské praktiky nejsou fabulace a konspirace, ale reálně existující problém, který musí vzít při rozhodování v potaz.
Jinými slovy, kde je vůle, tam je i cesta. A přes EU je cest k pomoci naštěstí poměrně dost.
