Některé bývalé státy SSSR, které šlo považovat za regionální spojence Putinova režimu, dávají už přinejmenším najevo odstup od dnešní ruské politiky, píše ekonom Vladislav Inozemcev na stránkách The Moscow Times. Důvodem je podle něj ztráta obrazu země, která je silná a se kterou je výhodné ekonomicky spolupracovat.

Rusko si za odtažitost spojenců může samo. Exprezident Dmitrij Medveděv se nedávno pohrdavě vyjádřil o Arménech. „No co je to za politiku? Kdo kromě nás potřebuje Armény? Nikdo je nepotřebuje,“ tvrdil Medveděv. Arménie zase vyjádřila krajní nespokojenost s nedávnými komentáři ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova k situaci na Kavkaze. Nespokojený je také Kazachstán.

„Jejich nespokojenost je pochopitelná. Když Moskva v první polovině roku 2010 budovala ‚euroasijskou unii‘ a uplácela potenciální členy půjčkami a vyhlídkami na účast ve velkém a jednotném ekonomickém prostoru, vypadala situace zcela jinak než dnes. Tehdy Rusko, jež bylo považováno za evropské, kolem sebe shromažďovalo spojence, kteří neměli přístup k mořím, a stavělo se do pozice nejen silné ekonomiky, ale dokonce i „mostu do Evropy“ – nemluvě o kvalitách vojenského ochránce,“ píše Inozemcev.

O deset let později se ale veškeré atraktivní vlastnosti, které Rusko v té době mělo, vytratily.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Moskva je zapletena do velké evropské války, která se nedávno přenesla na její území. Charta ODKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, mezinárodní organizace zahrnující šest zemí bývalého SSSR: Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán, pozn. red.) přitom zmiňuje možnost „kolektivní obrany v případech ohrožení bezpečnosti, stability a územní celistvosti“ členských zemí. Rusko se jistě na Kyrgyzstán nebo Tádžikistán s žádostí o ochranu neobrátí, ale nová situace je určitě zdrojem napětí. Rusko se ostatním členům ODKB jeví spíš jako slabé a nespolehlivé a kvůli tomu, že musí nakupovat bezpilotní letouny a rakety od Íránu a střely od Severní Koreje, nevypadá jako dobrý partner ve vojensko-technické spolupráci.

Zmizela i role Ruska jako přispěvatele k hospodářskému růstu zemí SNS (Společenství nezávislých států, pozn. red.), protože sami ruští občané masově odešli ze země, což způsobilo, že se tempo růstu HDP v několika postsovětských zemích, kam migrace směřovala, v roce 2023 zdvojnásobilo a zároveň se členství v euroasijských sdruženích stalo rizikem. Západ se právem domnívá, že přes tyto země skrytě do Ruska proudí výrobky, na které jsou uvaleny sankce. Dá se čekat západní sankční tlak.

Dále čtěte

Nepřistupujte k němu zezadu, možná bude pít a spát v botách. Objevily se rady manželkám ruských vojáků

Na ruském internetu koluje takzvané memorandum s radami pro manželky účastníků války na Ukrajině. Radí jim, co a jak mají…

„Čína buduje trasy obcházející její území, Moskva blokuje pod falešnými záminkami dodávky plynovodů a Západ odmítá formalizovat tranzit přes Rusko,“ poznamenává ekonom.

Změnil se také postoj Ruska k imigraci z těchto zemí. Kreml by chtěl imigranty, kteří přijeli za prací, dostat na frontu a objevilo se pronásledování osob z jižních republik bývalého SSSR. „Pracovní migrace ze Střední Asie, kdysi hlavní pilíř postsovětské integrace, se nyní přesouvá do Turecka a na Blízký východ, což je trend, proti kterému Moskva nemá absolutně žádné prostředky.“

Dále čtěte

Objednejte si plakát Putinův zlý sen a ukažte všem, jak bude vypadat rozdělené Rusko

Chcete si doma pověsit opravdu vydařený plakát? Chcete mít něco, čím před volbami vyjádříte svůj názor? Tak právě pro vás…

Všechny tyto okolnosti (nemluvě o dramatickém nárůstu role Číny ve Střední Asii a role Turecka na Kavkaze) vyvolávají v Moskvě a jejím okolí hysterii, jak jsme viděli minulý týden. Rusko se v posledních letech stalo zemí s největšími sankcemi na světě a globálním vyvrhelem – a takové mocnosti nemohou být centry integračních sdružení. Proto se struktury, které Moskva v postsovětském prostoru vytvořila od počátku roku 2000, začnou v blízké budoucnosti jednoduše hroutit,“ píše Inozemcev.

Arménie již de facto vystoupila z ODKB, Kazachstán s Ruskem spolupracuje stále opatrněji, Kyrgyzstán zpřísňuje své požadavky na dovoz a vývoz.

Vladislav Inozemcev doporučuje těmto procesům věnovat pozornost.

„Kreml investoval do postsovětské integrace mnoho úsilí – a krach tohoto původně beznadějného projektu by měl stejný dopad jako porážka Ruska na Ukrajině. Válka, která začala v roce 2022, byla z velké části umožněna proto, že Putin věřil, že jeho týl je zajištěn a že k obnově svého impéria potřebuje pouze Kyjev. Vzhledem k tomu všemu by podkopání euroasijského projektu mělo být nejdůležitějším úkolem svobodného světa – úkolem, který může přinést maximální výhody za minimální náklady.“