Když se salafisté pokoušejí získávat nové stoupence, sázejí na působivé obrazy hrdinů a zdá se že v tom mají velký úspěch. Jde tam o náboženství? Nezdá se. Náboženství samo o sobě nestačí, kvůli němu se mladí lidé náhle islamisty nestávají. Tvrdí to aspoň Philip Kaleta v článku na německém serveru spiegel.de. Nejde o to, že by pro ně bylo náboženství tak přitažlivé samo o sobě, říká Thomas Mücke, který se zabývá poradenstvím pro lidi, které zlákala idea kalifátu a Islámského státu.
„Tito mladí nemají žádné ponětí o náboženství a hlubší ideologii, říká osmapadesátiletý Thomas Mücke, vedoucí organizace, která se snaží o prevenci násilí. Podle mnoha rozhovorů, které vedl s mladými lidmi
Podle francouzského politologa Oliviera Roye se islám mládeži vysvětluje zkresleným způsobem. Nedozvědí se totiž vůbec nic o kulturním islámu ani o tradičním islámu, místo toho se připojují k salafistům, mystické frakci islámu, která hlásá násilí. Je to vědomé rozhodnutí, mladí si vyhledávají takové hnutí, ve kterém se může ventilovat jejich hněv a frustrace. Především ale vyhledávají prostředí, ve kterém mohou prožívat své představy o hrdinském mužství, pro které je z jejich pohledu v západní společnosti málo místa. Zvláště ohrožení jsou mladí lidé pocházející z obtížných rodinných průměrů. Přinejmenším dvě třetiny mladých mužů o které Thomas Mücke pečoval (celkem je jich asi 150), vyrůstaly v rodině bez otcovské figury.
Mladíci mají vystupňovanou potřebu po mužské identifikaci a právě to salafisté využívají. Jejich kazatelé přejímají charismatickou autoritu a novou otcovskou roli a náboženská dogmatika a představy přitom sotva hrají nějakou roli: jde tady spíše o fascinaci impozantními zjevy, které připomínají filmového Ramba – svaly a provokativní výroky. Čím extrémnější, tím lepší, píše v spiegel.de autor. Jmenuje tři známé kazatele a každý z nich je zástupce jednoho takového typu. Denis Cuspert představuje džihádistického válečníka, Pierre Vogel, který má na Facebooku přes 150 tisíc sledovatelů, zase model člověka vědomého si své povinnosti A Sven Lau zase ztraceného muže prohrávajícího svůj život.
Je pozoruhodné, jak se v propagandě IS projevuje spojení ideálu hrdinství se západními statusovými symboly, například když bojovníci Islámského státu na propagandistickém videu mají značkové sluneční brýle a pózují na americkém terénním vozidle.
Jako protiklad k hrdinům ukazuje Islámský stát ty, kteří selhali a zůstávají doma se svými rodinami, zatímco jejich bratři a sestry umírají v Sýrii. Těm se potom hrozí velkými tresty, pokud se své zbabělosti nezbaví. Jak zjistil Mücke, který zkoumal i muže kteří se vrátili ze Sýrie a už sedí v německých vězeních, hrála u nich významnou roli víra v peklo. O pekle přitom nikdy nehovořili s žádným muslimským teologem nebo imámem, nestudovali žádné komentáře ke Koránu.
Zdá se, že existuje určitá vrstva mladých lidí, která touží po velkých činech a mají pocit, že je nemohou v současné západní společnosti uskutečnit.
K tomu, co autor přináší, snad můžeme dodat, že většina normálních lidí si potřebný adrenalin dodává sportem nebo nějakou společensky přijatelnou rizikovou činností. Stávají se například záchranáři, profesionálními vojáky nebo si volí jiná nebezpečná povolání, která mohou být pro společnost užitečná. Problém je v tom, že sociální prostředí některých jedinců je tímto směrem nevede a tak se stávají snadnou kořistí všelijakých verbířů, kteří jim náhle propůjčí smysl života. Stačí si vzpomenout na evropskou mládež, která byla nadšená když vypukla první světová válka. Konečně se začalo něco dít a ze zatuchlých učeben se mohli vrhnout do dobrodružného života. Pochopitelně nedomysleli, že je to bude stát život, nebo z nich budou vyřízení mrzáci.
Žijeme v pacifistické době, která hrdinským činům na válečném poli nedává moc šancí. To je výsledek evoluce a je to tak správné. Stejně tak je správné, že se (někteří) muži vzdali machistického přístupu ke světu a bližním. Velký úkol, který by nadchl, ale chybí. Zvyšování HDP a teplé místo v byrokratickém aparátu některé z evropských zemí uspokojuje jen někoho, všechny ne. Je to ostatně problém celého Západu. Dnes by si nikdo netroufl poslat astronauty do vesmíru za tak šíleného rizika, jak tomu bylo v 60. letech.
To všechno je pravda, východiskem ale není pseudorevolučnost nových fašistů a trockistů. Tahle energie by se měla odvést jiným směrem. Teď má Západ tolik problémů, že jeden Rambo by na to nestačil. Když už chce někdo bojovat, bylo by lepší, aby bojoval proti džihádistům a ne na jejich straně.
