Hlasování v Evropském parlamentu FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
V příštích týdnech začne europarlament schvalovat ostře sledovaný návrh Evropského zákona o svobodě médií. Ten má ve všech unijních státech posílit nezávislost zpravodajských médií a zajistit podmínky pro to, aby se k lidem dostávaly co možná nejvíce objektivní informace. Někteří čeští europoslanci se otevřeně hlásí k tomu, že zákon podpoří. Část vydavatelů je naopak proti.
Pro zákon bude hlasovat dle svých slov europoslanec a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který je členem poslaneckého klubu Evropské lidové strany (ELS).
„Nezávislost médií považuji za jednu z charakteristik kvality demokracie a je to pro mě jedna z evropských hodnot. Čím dál více mluvíme o tom, že Evropa není jen o vnitřním trhu a jeho ekonomických výhodách, ale že zde máme i nějaké společné hodnoty. Někdo se tomu směje, ale já patřím mezi ty, kteří to berou velmi vážně a považuji hodnoty právního státu za zásadní,“ říká Pospíšil pro HlídacíPes.org.
Stanovisko Evropského parlamentu bude mít nakonec v gesci zřejmě Výbor pro vzdělávání, kulturu a média (CULT). Jeho členkou je i česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je navíc ve výboru koordinátorkou poslaneckého klubu Evropské lidové strany.
„Snad to má Jourová vymyšlené“
I Šojdrová je ochotná zákon v Evropském parlamentu podpořit, pokud se pro něj – jak podotýká – najde právní opora. „Mně se velmi líbí cíl zákona, kterým je zajistit svobodu a pluralitu médií v Evropě. Chceme podpořit státy, aby vytvářely podmínky pro nezávislá média a zároveň zabránily nezdravé koncentraci. S tím určitě souhlasím,“ shrnuje.
Důležitý je podle ní například ten článek zákona, který říká, že členské státy musí zajistit dostatečné financování veřejnoprávních médií, aby byla schopná udržet svou nezávislost.
„Nejsem si jen jistá, o jaký právní základ se Evropská komise může opřít. Od počátku bylo jasné, že nebude jednoduché uchopit zákon tak, aby byl v souladu s pravidly subsidiarity. Ale místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová je právnička, tak snad to má vymyšlené,“ doufá.
Jiří Pospíšil tyto obavy nesdílí: „Já si jako právník si umím představit, že zákon najde oporu v právním základu EU.“
Zákon podpoří také Mikuláš Peksa, předseda Evropské pirátské strany a člen frakce Zelených/Evropské svobodné aliance (Greens/EFA). „V mnoha zemích vidíme, že dochází k nepatřičné koncentraci médií v rukou několika velkých vlastníků, kteří jsou navíc obvykle propojeni s místními vládami. Tento zákon potřebujeme, abychom trh zpátky liberalizovali a abychom poskytli nezávislým novinářům možnost čelit vládním propagandám,“ říká Peksa.
„Speciálně v kontextu toho, jak vypadá situace v Maďarsku, si myslím, že je tady jasná většina, která vidí, že tento zákon je potřeba. Myslím, že bude politická debata o některých konkrétních parametrech zákona. Ale věřím, že všeobecný záměr, že by se zákon měl schválit, tady jednoznačně je,“ dodává.
Média nejsou jen obyčejné firmy
Proti zákonu lobbují už od jara někteří vydavatelé. Zástupci české Unie vydavatelů vyrazili do Evropského parlamentu v červnu, ještě před tím, než Evropská komise znění návrhu zákona zveřejnila. Unie vydavatelů se tehdy snažila přesvědčit europoslance o tom, že takový zákon by neměl vůbec vzniknout, a jako zástupce českých médií s sebou přivezla šéfredaktora Mladé Fronty Dnes Jaroslava Plesla.
Kritici zákona argumentují i tím, že neexistuje jednotný evropský trh pro média, a proto nemůže být mediální trh regulován jednotně. Právě to ale Evropská komise novým zákonem upravuje, tvrdí výzkumnice z Centra pro pluralitu médií a svobodu médií (CMPF) a Evropské observatoře digitálních médií (EDMO) Iva Nenadić and Elda Brogi.
„Deklarovaným cílem návrhu zákona je zlepšit fungování vnitřního mediálního trhu, což naznačuje, že by se měl zabývat především tržním rozměrem plurality médií,“ píší v komentáři k Evropskému zákonu pro svobodu médií. Média ale podle nich zároveň musí být posuzována jiným měřítkem než ostatní průmyslová odvětví.
„Média nejsou a nemohou být vnímána jako jakýkoli jiný podnik. Kromě tržního rozměru přispívají mediální služby ke vzdělávání, kulturnímu rozvoji a inkluzivitě společnosti, ochraně základních práv, jako je svoboda projevu a přístup k informacím. Pokud působí nezávisle a pluralitně, přispívají k informovanému občanství, které je nezbytné pro fungování demokracie i ekonomiky,“ podotýkají autorky.
Právě omezená schopnost médií plnit svoji společenskou úlohu podle nich vedla Komisi k vytvoření Zákona o svobodě médií. „Jak prohlásila při veřejné prezentaci návrhu zákona místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová: Je to návrh pro dobu, ve které žijeme, ne pro dobu, ve které bychom chtěli žít,“ připomínají.
Málo, nebo moc regulace?
Zástupci novinářů zákon vesměs vítají, naopak volají po ještě silnější a jasnější regulaci. „Žádali jsme mnohem silnější pravidla především pro transparentnost,“ podotýká Renate Schröder, ředitelka Evropské federace novinářů (EFJ). V návrhu zákona kritizuje například bod, podle kterého by se povinnost transparentnosti přidělování reklamy z veřejných zdrojů měla vztahovat jen na municipality s více než milionem obyvatel. V České republice nebo Maďarsku by tak tato povinnost platila pouze pro hlavní města.
Zcela proti Evropskému zákonu o svobodě médií se zatím stále staví zmíněná česká Unie vydavatelů, v níž mají největší slovo velké mediální domy vlastněné českými oligarchy. Organizace je členem zastřešujících evropských platforem EMMA a ENPA a na svém webu sdílela jejich prohlášení. „EMMA a ENPA vyzývají členské státy EU, aby nepřijaly tuto navrženou neodůvodněnou a problematickou centralizaci mediální politiky,“ stojí v něm.
Smířlivější stanovisko zveřejnila organizace News Media Europe zastřešující celkem zhruba 2700 evropských médií. Jejím členem v Česku je Asociace online vydavatelů (AOV). „News Media Europe podporuje boj Evropské komise za demokratické hodnoty a uznává, že Zákon o svobodě sdělovacích médií je klíčovou součástí širšího Evropského akčního plánu pro demokracii,“ uvádí organizace ve svém prohlášení.
NME podporuje řadu navržených opatření, především povinnost orgánů veřejné správy přidělovat prostředky na reklamu otevřeným, nediskriminačním a transparentním způsobem. A také původní záměr zákona, kterým je ochrana nezávislých médií v členských státech bojujících proti zásahům státu a oligarchů.
Podpořit důvěru v média
Severské země, kde naopak koncentrace médií pomáhá přežít menším titulům, se ale obávají přílišné regulace, která by dopadla i na ně a měla naopak negativní dopad. „Celkově vzato musíme najít rovnováhu, která bude rozlišovat mezi zdravou koncentrací pro životaschopnost médií, která je velmi potřebná, a koncentrací pro ovládnutí médií oligarchy, proti které se důrazně stavíme,“ stojí ve stanovisku.
NME také doporučuje Komisi zaměřit se v novém zákoně ještě více na podporu samoregulace v oblasti médií. „Samoregulace a transparentnost jsou klíčovými složkami pro podporu důvěry v média a zachování svobody médií. Podporujeme strukturovaný dialog mezi mediálními subjekty, tiskovými radami a odborníky na zpravodajství, aby si vyměňovali osvědčené postupy vedoucí k pozitivním změnám,“ uvádí vydavatelé.
Jako příklady dobré praxe doporučuje NME dohodu mezi vydavateli a redaktory v Norsku, tiskovou radu a Úřad tiskového ombudsmana v Irsku a další instituce.
Evropský zákon pro svobodu médií (EMFA) má podobu nařízení. To znamená, že pokud bude přijat Evropským parlamentem a Radou EU, bude se tento soubor pravidel zaměřených na ochranu plurality a svobody médií automaticky a jednotně vztahovat na všechny unijní země.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
