Europoslanec Stanislav Polčák (STAN) rozčílil mnoho Zemanových příznivců. Napsal totiž na Twitter:

„Doufam, ze nejvyssi statni zastupce rozhodne o zruseni usneseni mestskeho statniho zastupitelstvi az v samem zaveru lhuty. Muzeme si jen prat, ze souboj Zeman vs. Zeman do te doby rozhodne priroda…“

Samozřejmě ihned zareagoval státní úředník Jiří Ovčáček, který v pracovní době sedí na svém soukromém twitterovém účtu a hned od rána chrlí nepříčetné urážky na kohokoli, kdo připomíná liberálního demokrata.

Dneska měl skutečně rojení myšlenek:

„Kam až může člověk klesnout v nelidskosti, nenávisti a zášti! A tohle má být “demokratická” opozice?“

„Právní stát brutálně ohrožují opoziční politici a celá řada mainstreamových novinářů, kteří vytvářejí nepřípustný nátlak na nejvyššího státního zástupce, aby zrušil PRAVOMOCNÉ rozhodnutí státních zástupců o zastavení trestního stíhání.“

„Opoziční úderka a zdivočelí mainstreamoví novináři zapomínají, že Andrej Babiš není trestně stíhán. Státní zástupci takto rozhodli pravomocně. Abolici tedy není možné udělit.“

„Přání smrti, vyhrožování násilím panu prezidentovi. ‚Demokraté‘ ve stylu patologické sedliny společnosti za druhé republiky. Fakta jsou jasná. Opozice tlačí na nejvyššího státního zástupce, aby zrušil pravomocné rozhodnutí státních zástupců. Brutální útok na právní stát!“

To muselo dát práce, sepsat takové myšlenky. I když v něčem to připomíná známé automatické psaní, takže to možná zas tolik práce nedalo.

Polčák to ale schytal hned pod svým příspěvkem in od prostého lidu:

Nakonec opět zareagoval Polčák a Ovčáčkovi odpověděl: „Rozčilení p. Ovčáčka vůbec nerozumím. Neměl jsem na mysli nic jiného než to, že se panu prezidentovi rozbřeskne, vzpomene si na svoje předvolební sliby a začne podle toho jednat. Z jeho vyjádření je jasné, že to nějaký čas bude trvat. Co jiného jste myslel, pane @PREZIDENTmluvci?

Tak abychom byli upřímní, asi jsme si to všichni vyložili tak, že pan prezident třeba zemře, nebo ze zdravotních důvodů odstoupí. Otázky morálky, spravedlnosti a zákonů nemají moc co dělat s přírodou, nýbrž jde tu o lidské instituce a lidské myšlení.

Přiznejme si, že ve veřejném prostoru by se nemělo naznačovat, že si snad někdo přeje skon hlavy státu, nebo zhoršení jeho zdravotního stavu. Prezident je lidská bytost a k zachování přiměřené čistoty vlastní duše uděláme dobře, když nebudeme na někoho vrhat atomovky negativní energie, protože se nám to vrátí. Můžeme kritizovat, ironizovat, dělat satiru, můžeme dokonce i nadávat, ale nemáme přát zlo.

Jiří Ovčáček je ovšem poslední, kdo by měl někomu nastavovat zrcadlo. V podstatě to u něj vypadá na hezkou projektivní záležitost. Všechno to, co vykládá o svých domnělých oponentech, se dá vztáhnout na něj. Nepůsobilo by to tak dráždivě, kdyby současně nezaujímal roli obráceného křesťana a jako bývalý novinář z Haló novin nehovořil o praktikách bývalého režimu a hulvátskými tweety nepoučoval o slušnosti. Takový fenomén jsme na Hradě tedy skutečně ještě neměli.

Jinak si poslanec Polčák může samozřejmě svobodně psát a říkat co chce. Nebudeme přece popírat, že mnoho lidí sní o tom, že by Zeman konečně z politické scény zmizel, protože je to člověk zlý, mstivý, ulhaný, nečestný, sprostý a chovající se jako agent Moskvy. Prostě nechceme, aby naše děti vnímaly od malička prezidenta země jako cosi tak odporného. Všechno došlo tak daleko, že je třeba věci nazývat tím, čím jsou, nic jiného nemá ani smysl, ani už to není zábavné.

Jenže politické změny si musíme odpracovat, když se spolehneme na osud, nebo budeme provádět woodoo a píchat špendlíky do panáčka s podobou Zemana, demokracii to moc nepovznese. Musíme to zkusit masarykovsky a Masaryk svou naději nevkládal do přírody, ale do toho, co udělá.