Deníku FORUM 24 poskytla rozhovor Maria Noichlová, europoslankyně, která patří do Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů. Je členkou Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a jedním z témat, která řeší, je lobbing velkých firem, které se snaží o to, aby se příliš neměnil systém vyplácení dotací, který je pro ně aktuálně výhodný. Noichlová bojuje za to, aby peníze šly úplně jinam než holdingům typu Agrofert. A logicky se zajímá i o českého předsedu vlády Andreje Babiše.
Střetu zájmů a problémům s dotacemi se mj. věnoval článek v The New York Times, kde jste o těchto záležitostech také hovořila. Co by měla Evropská unie dělat, aby věc vyřešila?
Nejprve je nutné problém poznat a uvědomit si, jak velký vlastně je. Každý, kdo v současné době vlastní zemědělskou půdu v Evropě, má legální „tiskárnu peněz“ – dotace EU založené na velikosti půdy. Moje zpráva o koncentraci zemědělské půdy z roku 2017 ukázala, že 2,7 % zemědělských podniků v Evropě vlastní polovinu evropské zemědělské půdy.
Od roku 2008, tedy od finanční krize, se zemědělská půda čím dál tím více dostává do rukou stále menšího počtulidí. Jsou-li to zároveň členové vlády, je evidentní ta obrovská možnost obohacování a střetu zájmů. A proto je potřeba jednat. Musí existovat orgány, které monitorují vlastnictví půdy, a zároveň je nutné přestat s jednoduchým vyplácením dotací na hektar.
Velkým tématem je v této souvislosti český předseda vlády Andrej Babiš a jeho střet zájmů. Jak může EU situaci zlepšit? Zastupuje naši zemi v Evropské radě a také zastupuje zájmy svého holdingu Agrofert…
Andrej Babiš je tu momentálně nejskloňovanější jméno. Umí lépe než kdo jiný vyžívat systém EU pro své soukromé účely a získávat peníze „legálně“. V tom však není sám. Bohužel i řada obyčejných občanů EU soudí pouze na základě toho, co vidí ve svých peněženkách. Jakou peněžní přidanou hodnotu mi EU přináší osobně? Přinejmenším stejně důležitá by ale měla být otázka: Čím mohu pomoci EU v mé domovské zemi? Podle mého názoru má EU povinnost snížit zemědělské fondy (jedná se o množstevní omezení) a podmiňovat je.
Každé jedno euro ze zemědělského balíku by mělo být vynaloženo pro udržitelnou výrobu a pro aktivní zemědělce. EU se na to musí v budoucnu zaměřit.
Znáte nějaké další případy tak obrovského střetu zájmů?
V zásadě tyto střety zájmů existují v každém členském státě. Někdy výraznější, jindy méně. Země, které mají historii nebo tradici velkých struktur, jsou obzvláště citlivé. Například v Maďarsku a Rumunsku existují velmi koncentrované oblasti úzkého zapojení osob ve vládě nebo jejich příbuzných.
Zmiňovaný článek se týkal lobbistů v Bruselu. Jaký mají různí lobbisté vliv na zemědělské fondy?
Velmi, velmi silný. Téměř ve všech politických stranách jsou lidé, kteří mají pouze jeden plán: nechat systém takový, jaký aktuálně je. Zranitelný a nespravedlivý. Je důležité, aby poslanci navzdory všem přemýšleli a rozhodovali nezávisle. V rámci přísnějších pravidel ohledně transparentnosti pracujeme na „legislativní stopě“. Tedy na zveřejňování informací o tom, kdo s kým mluvil a kdy. To bude zajímavé nejen v oblasti zemědělství.
Blíží se jednání o Víceletém finančním rámci 2021–2027. Myslíte si, že problém bude do té doby vyřešen? A jak by k tomu mohlo dojít?
Bylo by tak pěkné, kdybych tomu mohla věřit. Myslím si ale, že jsme teprve na počátku změny. Věřit, že se současný systém náhle úplně změní, je naivní. Zásadní je ale začít.
Sledujete situaci v České republice? Nejen ohledně střetu zájmů v souvislosti s dotacemi, ale také co se týče svobody slova a médií (pan Babiš vlastní 30 % tisku).
Všichni to sledujeme s obavami. Svobodný tisk je základem demokracie. Každý, kdo ovlivňuje média, dává ránu demokracii a právnímu státu. Pro mě jako členku S&D je to jasné. Nechci se podílet na rozdělování demokratických evropských peněz do zemí, které se jednoznačně nezavazují ke kodaňským kritériím. To jsou kritéria, ke kterým se všechny země přihlásily při vstupu do EU. Platí pro všechny. Tečka!
Jak řešíte problémy se střetem zájmů v Německu?
Máme samozřejmě mnoho úkolů i doma. Také v Německu existuje úzká vazba mezi politiky a zemědělskými lobbisty. Jediným řešením musí být: transparentnost, transparentnost a opět transparentnost.