ROZHOVOR / „Jednoznačnost našeho postoje vůči Izraeli je jasná, od toho prostě neustoupíme a nemůžeme ustoupit. Izrael má právo na svůj stát, na bezpečnost a má právo se bránit, to musí Hamás vědět,“ prohlásila v rozhovoru pro deník FORUM 24 europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Podle ní se musí Hamás smířit s tím, že bude pykat. V rozhovoru hovořila také o účasti ruských a běloruských sportovců na olympiádě nebo situaci v KDU-ČSL.
Paní europoslankyně, vy se věnujete tématu účasti ruských a běloruských sportovců na blížících se olympijských hrách v Paříži. Jak to aktuálně vypadá?
My jsme si dost slibovali od říjnového zasedání Mezinárodního olympijského výboru, ale ten tedy v této věci zatím nerozhodl. Setrvává na stanovisku, které původně avizoval, tedy na možnosti účasti pod neutrální vlajkou. Na druhou stranu ale Mezinárodní olympijský výbor s okamžitou platností suspendoval Rusko kvůli začlenění sportovních svazů z anektovaných ukrajinských území. Ruský olympijský výbor tak nebude o ničem spolurozhodovat a přijde o peníze.
To je pro mě významný signál, ale jsem zklamaná, protože nechápu, nad čím Mezinárodní olympijský výbor váhá. Ta situace je tak jednoznačná. Velmi oceňuji stanovisko, které přijal Český olympijský výbor a které doporučila nezávislá etická komise pod vedením Michala Žantovského. To stanovisko jasně říká, že by měli být vyloučeni ti sportovci, kteří podporují ruskou agresi na Ukrajině. Pod neutrální vlajkou by mohli soutěžit pouze ti sportovci, kteří se jasně i svým podpisem od ruské agrese distancují.
Společně se slovenským europoslancem Ivanem Štefancem stojíte za peticí směřovanou Mezinárodnímu olympijskému výboru, ve které jste vyzvali, aby umožnil účast pouze těm sportovcům, kteří jasně odsoudí ruskou agresi na Ukrajině. Jak si petice vede?
Je na ní kolem 1400 podpisů, mezi nimi i spousta kolegů z Evropského parlamentu. Když se podíváme na usnesení Evropského parlamentu, které vyzvalo k zákazu ruských a běloruských sportovců, tak ho podpořilo kolem 500 europoslanců. Čili Evropský parlament jednoznačně zákaz požaduje. Celá ta akce možná není tak masivní proto, že lidé mají různou škálu názorů, od mírnějšího až po úplný zákaz. Tu petici nepovažuji za něco, co by mohlo zásadně ovlivnit názor Mezinárodního olympijského výboru, přesto je pro mě to množství podpisů významné. To, že ji podpořilo více než tisíc lidí napříč různým názorovým spektrem, považuji za úspěch a je to minimum, co pro to můžeme udělat.
Kdy vidím, jak Rusko stále útočí na Ukrajinu, útočí na civilní infrastrukturu, tak to minimum, co můžeme udělat, je říct: Když vy takhle útočíte, tak na tu olympiádu prostě nemůžete jet. Kdo chce, může se vyjádřit alespoň tímto symbolickým gestem. My jedeme dál, budeme stále požadovat vyjádření Thomase Bacha (prezident Mezinárodního olympijského výboru, pozn. red.), budeme dál apelovat na Mezinárodní olympijský výbor.
Jednoznačnost našeho postoje vůči Izraeli je jasná, od toho prostě neustoupíme a nemůžeme ustoupit.
Pojďme ještě k aktuálnějšímu tématu, kterým je nepochybně útok na Izrael. Evropská komise prvně oznámila, že zastaví platby na podporu Palestinců, následně už tvrdila, že pomoc pouze urychleně přezkoumá, abychom se nakonec dozvěděli, že se objem humanitární pomoci do Pásma Gazy ztrojnásobí. Není to trochu chaos?
To byly takové první reakce. Samozřejmě nikdo nemá radost, že proběhla taková krátká přestřelka. Myslím, že to celé začalo u maďarského komisaře pro sousedství Olivéra Várhelyiho, který má informace – které máme i my – že prostředky, které dostávala Palestinská samospráva na rozvojovou a humanitární pomoc, byly v minulosti zneužity na podporu Hamásu nebo vyvolávání, řekněme, nenávistných kampaní, vydávání učebnic a podobně. Takže jeho první reakce byla, že Evropská unie nesmí podporovat Hamás. My ho samozřejmě nepodporujeme oficiálně, ale z téhle obavy to zřejmě vyplynulo.
Podle mého názoru se ale pan Várhelyi měl sladit s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, říct si, co bude tou první reakcí. Měl u toho být i vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borell. Ten měl být mnohem aktivnější, jeho jednoznačné stanovisko mi chybí. Měl to být on, kdo měl koordinovat přístup Evropské unie.
Vy jste prohlásila: „Musíme zastavit posílání peněz – jak do Pásma Gazy, tak i pro Palestinskou samosprávu, která terorismus Hamásu neodsoudila.“ Rozumím tedy tomu, že vy byste žádné peníze neposílala?
Peníze ne, vůbec.
Někteří ale varují před humanitární krizí. Jaké je tedy podle vás vlastně řešení, aby neumírali civilisté?
Tím viníkem, proč umírají civilisté, je Hamás. Izrael je napadený stát, který už jen reaguje na to, co Hamás způsobil. Já jsem byla velmi pozitivně překvapená jednoznačností diskuze na plénu Evropského parlamentu a především usnesením, pro které z 545 přítomných hlasovalo 500 poslanců, že Evropský parlament stojí za Izraelem. A tam ta řešení jsou. Samozřejmě mírová jednání, soužití dvou států Izrael a Palestina, ale to je něco, o co se snaží 30 let.
To, co zaznívalo v diskuzi ze strany extrémní levice i extrémní pravice, tedy, že Pásmo Gazy je izolované a že jim tudíž nezbývalo nic jiného než takovýto akt absolutního násilí, přeci vůbec není pravda. Jestliže by bylo Pásmo Gazy úplně izolované, tak jak se tam například dostal ten vojenský arzenál, který mají? S takovými tvrzeními já vůbec nemůžu souhlasit.
Druhou věcí je, že kdyby Hamás opakovaně neprovokoval řadou odstřelování, kdyby nebyl teroristickou organizací, tak by Izrael neměl důvod nikoho izolovat. Hamás je organizace, která usiluje o to, aby byl Izrael zničen. Představme si, že my jako Česká republika tady budeme mít takovou vyklenutou enklávu, nebudu raději jmenovat, který kraj by to mohl být, který si vezme za cíl zničení České republiky, tak co bychom asi dělali? Asi bychom ho také izolovali, abychom neustále nebyli na mušce.
Když si to nepokazíme, tak musíme uspět. Jak v evropských volbách, tak v těch národních.
A co je důležité, když se mě tedy ptáte, co je řešením, tak Evropský parlament odsouhlasil, že je potřeba zlikvidovat Hamás. Stejně tak, jako jsme usilovali o likvidaci Islámského státu jako teroristické organizace. Nelze dělat nic jiného než zlikvidovat Hamás.
Samozřejmě, a to tam říkáme, musí být snaha vysvobodit rukojmí, udělat všechno pro to, aby lidské oběti z řad civilistů byly co nejmenší, zejména s ohledem na děti. Kdyby Hamás chtěl děti propustit a udělat pro ně humanitární koridory, nepochybuju o tom, že se pro ně a rodičovský doprovod vytvoří. Ale Hamásu nikdo nevěří. Vždyť i to bombardování nemocnice, počet mrtvých, když se to začalo prověřovat, ukazuje se, že realita je jiná, než jak ohlásil. Zneužívá jakýkoliv projev solidarity, je to strašně nebezpečné. Jestli mi opravdu něco leží na srdci, tak jsou to osudy nevinných dětí, které v tom jsou naprosto nevinně. Za námi do EPP přišli dva mladí lidé, kteří mají rodinu a přátele mezi rukojmími, které unesl Hamás.
Já jsem si všiml, že jste to zmiňovala na sociálních sítích, kde jste s nimi zveřejnila i fotografii. Jste s nimi od té doby v kontaktu?
Ano, jsem, objíždějí mezinárodní organizace a burcují. Jednání o propuštění rukojmích jsou samozřejmě na místě, musí se vyvinout co největší akce. To také vyčítám Josepu Borellovi. Jestliže v Izraeli mohl být prezident Spojených států amerických Joe Biden, čehož si velmi vážím, tak nechápu, proč tam nemůže za Evropskou unii vyrazit Borell. Byla tam předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, to je správné, ale myslím si, že Borell, jako ten, který má v celé té věci řekněme více pochopení pro jakousi vyváženost, by možná mohl dokázat prolomit tu bariéru.
Ale ta jednoznačnost našeho postoje vůči Izraeli je jasná, od toho prostě neustoupíme a nemůžeme ustoupit. Izrael má právo na svůj stát, na bezpečnost a má právo se bránit, to musí Hamás vědět. Musí se smířit s tím, že bude pykat.
Ještě pár otázek k dění v Česku. Podle posledního volebního modelu agentury Kantar CZ pro Českou televizi z první poloviny října mají lidovci preference 3,5 procenta. Kde je podle vás chyba, proč je ta vaše podpora tak nízká?
Já si nedělám nějakou analýzu, proč by momentálně měla být podpora nižší. My dlouhodobě oscilujeme kolem těch pěti procent. Uprostřed volebního období, kdy vláda například rozhodla o ozdravnému balíčku, který na lidi dopadá, jsou vystrašeni z toho, co se děje kolem, a obávají se o své existenční poměry, tak samozřejmě chápu, že při nějakém průzkumu se nevyjadřují moc pozitivně. Ale věřím tomu, že ve chvíli, kdy se kroky vlády začnou projevovat a lidé uvidí, že dopad na jejich peněženku a na kvalitu jejich života rozhodně není záporný, že je stát nenechává na holičkách, že se zlepšují veřejné rozpočty, že se staví a buduje, že se to dělá ekologicky a s rozumem, že tady nikdo nerozkrádá prostředky, tak si myslím, že se ty preference změní, že lidé nabydou větší jistoty a budou více ochotni volit strany vládní koalice. Ten dopad není jenom na KDU-ČSL, ale na všechny vládní strany.
Myslím si, že bychom měli zapracovat na lepší komunikaci. Je potřeba lidem vysvětlovat a ukazovat jim, jaké budou mít jednotlivé kroky dopad, a možná se vyvarovat nějakých zbytečných chyb. Ale kdo chyby nedělá? Lidé dokážou odpustit chyby, které člověk uzná a snaží je napravit. Je ale třeba větší razance v prezentaci, poukázáním na nutnost a pozitivní dopady, které to bude mít, a větší srozumitelnost. Moc bych o to stála.
Často, když slyším, co všechno se má dělat, tak se v tom musím nějakým způsobem zorientovat, a to jsem profesionální politik. Proto chápu, že někteří lidé se toho třeba obávají a nerozumí hned všem návrhům, které zaznívají, a můžou podlehnout kritice, ve které opozice rozhodně nezahálí. Ta je naprosto populistická, bezskrupulózní a nehledí na budoucnost.
Nemůžou ale lidovcům škodit některá prohlášení i v poslanecké sněmovně? Mám na mysli řeči o hovězím, výroky o tom, že si gay může vzít ženu, a podobně.
Ano, můžou. Vždy je potřeba se na každý problém – a to se teď bavíme o těch etických otázkách – dívat očima lidské důstojnosti, tam je pro mě ta hranice. Můžu s něčím souhlasit více nebo méně, ale nikdy nebudu nikoho kolem mě urážet. Oni to kolegové možná ani tak nemyslí, ale může to mít takovýto dopad a někdo se tím může cítit dotčeně. Úplně to chápu a myslím si, že politici mají být měřítkem, příkladem chování. Takhle se to od nás očekává. Na druhou stranu, vy jste v médiích a víte, co se „chytne“. Čím je politik agresivnější, promiňte mi, někdy i sprostý a více populistický, tím je známější. Já taková nejsem, nebudu nikdy nikoho urážet.
Vy jste zmínila, že změny, které teď dělá vláda, lidé teprve pocítí a následně budou zase více ochotni volit strany vládní koalice. Premiér Petr Fiala (ODS) nám nedávno v rozhovoru řekl něco podobného. „Až opadne únava a obavy z budoucnosti, které jsou naprosto pochopitelné a legitimní, tak občané uvidí, jaké máme výsledky, co se nám všechno podařilo, a budou nás podporovat. Jsem přesvědčen, že v příštích volbách máme velkou šanci vyhrát,“ cituji přesně jeho slova, konkrétně tedy ke koalici SPOLU. Troufla byste si být stejně optimistická?
Pokud koalice neudělá nějaké chyby, neobjeví se nějaké nehorázné korupční skandály, které by snížily její důvěryhodnost, tak tu šanci opravdu má. Co slibovala, také dělá. Ať už jde o snižování zadlužení, jasný proevropský, ale realistický postoj, nepodléhání populismu. Koalice nejde bezhlavě do všech návrhů Evropské komise. Například ministr dopravy Martin Kupka teď dosáhl úspěchu, pokud jde o spalovací motory.
Vidím, jak nás berou kolegové v Evropském parlamentu a celkově v evropských institucích. Jsme tam bráni jako silná země s jasnou demokratickou, proevropskou, ale zároveň i takovou racionální politikou. Země, která myslí na průmysl, ale zároveň i na životní prostředí. Daří se to spojit. Jsme inovativní a moderní země, dodržujeme právní stát, hájíme lidská práva doma i ve světě. Když si to nepokazíme, tak musíme uspět. Jak v evropských volbách, tak v těch národních.