KOMENTÁŘ / Na straně antisystémové opozice, od populistického ANO přes komunisty až po ultrapravici, je patrná snaha proměnit nadcházející volby do Evropského parlamentu v referendum o Fialově vládě. Soudě podle rozsahu předvolební kampaně i nabízených témat to nicméně vypadá, že pětikoalice vlastní volební kampaň výrazně podcenila až zaspala. A možná také přecenila motivaci svých voličů. 

V rejstříku antikampaně nechybí nic. Výmysly a nesmysly ohledně společné evropské politiky, lži o tom, co kdo v Bruselu vyjednal a podepsal a nese za to tedy odpovědnost. Absurdní sliby, které, když už, mohla řešit na domácí politické scéně česká vláda, ale z europarlamentu se o nich dá jen pustě žvanit. Nápady, které byly oportunně ukradeny okrajovým levicovým formacím z 90. let, kdy snad dávaly jistý politický smysl, ale v současnosti vzhledem k posunu ve složení evropských zákonodárců patří leda do žánru špatné sci-fi (jednotná evropská sazba minimální mzdy). 

Dále čtěte

Pirátka Zuzana Klusová: Starostové nejsou autentičtí. Krok s Nerudovou vypadal na první pohled geniálně

Rozhodně jsem to nemyslela tak, že ho respektuji za jeho názory nebo jako nějakou osobnost, říká trojka na pirátské kandidátce…

Náležitá oponentura přívalu nesmyslů na straně klíčových hráčů ovšem chybí. A vlastní komunikace vládních stran je roztříštěná, dokonce i navzájem se popírající. Pětice koaličních stran jako by věnovala více pozornosti vymezování se mezi sebou navzájem než polemice s antisystémovou opozicí. Co by se tu asi tak mohlo pokazit… 

Vzájemné přestřelky v koalici jen přilévají oleje do ohně již existujících potíží. Na kritiku z řad vlastních voličů se reaguje poučováním o tom, jak údajně vypadá „slušný volič“, a zpochybňováním problémů, na něž kritici upozorňují. Málokdo z voličů také chápe tanečky kolem „zákazu skokanů“ na kandidátce SPOLU, které skončily premiérovým vychvalováním Marka Bendy. 

V diskusích se ale především opakovaně ozývá argumentace, kterou jako bychom vystřihli z poloviny 90. let minulého století. Vévodí jí představa, že nejlepším volebním argumentem je prý automaticky aktuální stav ekonomiky. A že tedy voliči údajně nakonec budou hlasovat v souladu s ekonomickými ukazateli.

Na takovém přístupu je ovšem špatně úplně vše. Prostá teoretická představa, která za ním stojí – konstrukce klasické politické ekonomie běžně nazývaná Homo oeconomicus – ve skutečnosti dobře nefunguje dokonce ani v akademických ekonomických analýzách, natožpak v reálné politice, kde spolupůsobí ještě mnohem více dodatečných faktorů. 

Ekonomika rozhodně neřeší vše

Připomeňme si několik triviálních pravd. V současném národním státě do značné míry podřízeném globalizaci toho vláda může pro dobrý stav ekonomiky udělat jen málo, třebaže stále existuje velmi mnoho věcí, které  naopak svede snadno pokazit. 

Od poloviny 70. let národní vlády s postupem globalizace postupně přišly o řadu nástrojů historicky mimořádně úspěšné poválečné ekonomické politiky. Týká se to v hojné míře i keynesiánské proticyklické politiky, která má u nás v pravicových kruzích špatné jméno. (V levicových kruzích se o Keynesovi sice často mluví, ale nezřídka se jeho konkrétní doporučení usilovně ignorují.)

Dále čtěte

Objednejte si plakát Putinův zlý sen a ukažte všem, jak bude vypadat rozdělené Rusko

Chcete si doma pověsit opravdu vydařený plakát? Chcete mít něco, čím vyjádříte svůj názor? Tak právě pro vás je tu…

V naší části světa předválečná mezinárodní situace zase přináší řadu vnějších šoků, z nichž pouze některé se dají dobře předpovídat. A dokonce i rozmary počasí, za něž už je zčásti odpovědná destabilizace klimatu, mají své ekonomické důsledky. Letošní neúroda se zjevně dotkne kdečeho, od ruského obilí (tvořícího podstatnou část globálního trhu s pšenicí) přes evropská jablka a olivy až po africké kakao. Kdo si v takové situaci dělá naděje na výrazné zlevňování potravin, nebude příliš dobře informován. 

Shrnuto, trendy se mohou měnit velmi rychle a okamžitá ekonomická situace v době voleb může být mnohem méně příznivá, než jak ji před měsícem někteří chtěli vidět. 

Za druhé, negativní ekonomické podněty mohou někdy být takříkajíc politicky ireverzibilní. Ekonomická potíž nějakého druhu vychýlila voliče z „normálu“, načež podlehl dosud málo či vůbec vlivným podnětům neekonomického charakteru – například ruským dezinformacím a propagandě –  jeho mysl se pak pod určitou náloží uzavřela ve fiktivním světě konspirací a nevratně se změnila. Je to velmi podobné jako propadnout zhoubnému kultu.

Poté už může ekonomika splnit první poslední očekávání postiženého, nicméně nazpět k předpokládanému normálu už se jeho mysl sama od sebe nevrátí. Myslet si, že lidé s vymytými mozky budou někdy v budoucnosti zase jednat podle teoretické aproximace Homo oeconomicus, je v lepším případě neskutečně naivní, v horším arogantní a hloupá představa.

Subjektivizace a další „zrady“

Podle dostupných průzkumů má přes 70 % Američanů pocit, že se jim osobně ekonomicky daří dobře. Na druhé straně se však i přesto domnívají, že obecně vzato ekonomická situace v době Bidenova prezidentství není dobrá.

Jinak řečeno, percepce už v současných společnostech preferujících „názor“ před fakty může být zcela odtržena od reality. Nelze mluvit dokonce ani o tom, že by lidé neoprávněně zobecňovali vlastní úzkou zkušenost na všeobecné poměry. Máme tu lidi, kteří většinově sami netrpí výraznějšími ekonomickými potížemi. Přesto jsou však přesvědčeni – těžko říci čím – že to zkrátka „nějak není ono“. A pokud je nepřesvědčí vlastní život v blahobytu ani příznivé ekonomické statistiky, co by je ještě vůbec mohlo přesvědčit o opaku? 

Dále čtěte

Do debaty opět přišel nevzdělaný primitiv jménem Babiš. Fiala zvítězil na celé čáře

KOMENTÁŘ / A je to tady zase. Absurdní blábolil, který neumí odpovědět na otázku tak, aby začal větu a smysluplně…

Avšak v politice model Homo oeconomicus selhává i z řady dalších příčin, které tu ani nemám prostor všechny vyjmenovat. Například proto, že populistická politika je primárně obchodem s různými strachy, které se s racionálními ekonomickými očekáváními zcela míjejí. Viděli jsme to během brexitu a vidíme totéž v různých obměnách znova. Pokud jste uvěřili, že nás chce Brusel „migranty islamizovat“, „zakázat auta“, „zničit potravinářství“, atd., bude vám úplně jedno, jaký je aktuální kurz koruny či hlavních akcií. Strachy není možno ukonejšit blahobytem. 

A konečně, pokud vám do schránky dorazí předvolební plakátek s Okamurou a Zaorálkem a pak už nic, jako nerozhodnutý volič můžete být výrazně ovlivněni pocitem, že „kromě těchto dvou už nikoho nezajímám, nestojím jim za to, aby se ucházeli o můj hlas“. 

Existuje zkrátka řada důvodů, proč pokus antisystémové opozice pošilhávající přinejmenším po maďarském politickém modelu a tamní „suverénní“ zahraniční politice proměnit letošní eurovolby v referendum o Fialově vládě může být nakonec nad očekávání úspěšný. A volební štáby pětikoalice udělaly jen málo proto, aby zmíněné snahy neuspěly. 

Proto prosím, neopakujte chyby vládních stran a rozhodně běžte k volbám.