Ruský prezident Vladimir Putin během videoposelství u příležitosti Dne pohraniční stráže na konci května. FOTO: Kancelář prezidenta Ruské federace / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ruské federace / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Leningrad, léto 1968. Tehdy 15letý Voloďa jde se svými kamarády do kina na film Štít a meč. Jde o velkorozpočtovou produkci o sovětském špionovi, který se za druhé světové války infiltruje do nacistického Německa. Filmem jsou všichni ohromeni. Ohromen je i Voloďa, který se stejně jako mnozí další rozhodne, že se chce stát špionem.
Voloďa mu říkali rodiče. Dnes ho ale zná celý svět pod jeho pravým jménem – Vladimir Putin. Historka sice zní jako přitažená za vlasy, samotný Vladimir Putin ale v jednom z životopisů popisuje, jak se mladý a odhodlaný Voloďa vydá na velitelství KGB v Leningradě. „Chci u vás dostat práci,“ oznámí důstojníkovi ve Velkém domě, jak se budově v centru Leningradu říká.
„To je skvělé, ale je tu několik problémů,“ odpoví mu důstojník. „Zaprvé, nebereme lidi, kteří k nám přijdou z vlastní iniciativy. Zadruhé, můžete k nám přijít pouze po vojně nebo po nějakém typu civilního vysokoškolského vzdělání.“ Voloďa si svoji příležitost ale nechce nechat ujít. „Jaký druh vyššího vzdělání?“ ptá se. „Jakékoliv,“ odpoví důstojník s tím, že přednost dávají v KGB právnímu vzdělání.
O dva roky později se Voloďa zapisuje na leningradskou právnickou fakultu. Po dalších pěti letech si konečně plní svůj sen. Získá místo mladšího poručíka v KGB. Později míří do Německa, kde v Drážďanech působí jako sovětský agent na území NDR.
Putin chtěl být jako Belov nebo jako další sovětský špion z televizního seriálu Sedmnáct zastavení jara – Max Otto von Stierlitz, který pracuje stejně jako Belov v nacistickém Německu, kde využívá svůj důvtip a odvahu k boji proti nepřátelům Sovětského svazu.
Ruský herec Vjačeslav Tichonov v roli Stierlitze v televizním seriálu Sedmnáct zastavení jara. FOTO: Gorky Film Studios / se souhlasem
FOTO: Gorky Film Studios / se souhlasem
Chtěl stejně jako filmoví a seriáloví hrdinové provádět diverzní akce a sabotáže, jeho práce ale spočívala především v nekonečném prověřování žádostí o návštěvu západoněmeckých příbuzných nebo ve vyhledávání potenciálních informátorů mezi zahraničními studenty drážďanské univerzity. Největší vzrušení tak Vladimir Putin s trochou nadsázky zažil, když se mu přeházely šanony.
Po letech si ale Voloďa svůj dávný sen splnil. Baví se při plánování diverzních akcí a raduje se, když Evropa hoří. Na stará kolena se stal Stierlitzem.
Utajovaný svět špionáže na titulních stranách
Obvykle utajovaný svět špionáže Vladimir Putin dostal na hlavní strany západních médií. Ruští agenti údajně zintenzivnili podle magazínu Foreign Policy sabotážní operace a hybridní útoky v šedé zóně na Západě.
Kampaň, kterou Západ spojuje s Ruskem, zahrnuje žhářský útok na podnik v Londýně napojený na Ukrajinu a vlnu kybernetických útoků s cílem narušit evropské železniční sítě v zemích na východním křídle NATO. Cílem této operace bylo podle ministra dopravy Martina Kupky (ODS) i Česko.
Jde ale i o rušení signálů GPS v pobaltských státech a neúspěšné plány na sabotáž amerických vojenských základen v Německu. Další česká stopa je potom u nezdařeného pokusu o zapálení autobusů v Praze. „Existuje zde podezření, že útok byl organizován a financován pravděpodobně z Ruska,“ prohlásil premiér s tím, že jde o součást hybridní války, která je proti České republice vedena. Stejně tak Rusko zřejmě stojí i za požárem největšího varšavského nákupního centra.
U dalších podobných incidentů, které jako by šly zcela v souladu s ruskými plány – jako byl květnový požár v německé továrně patřící společnosti, která pomáhá vyrábět systémy protivzdušné obrany, a dubnový záhadný výbuch v britské muniční továrně – se neprokázalo, že by šlo o sabotáž. Západní politici ale zůstávají obezřetní. Sabotáže a diverzní akce vyšetřují i některé další evropské země včetně Švédska, Litvy nebo Lotyšska.
„Prakticky každý spojenec byl tímto zintenzivněním ruských hybridních útoků zaskočen,“ prohlásil americký ministr zahraničí Antony Blinken po setkání ministrů zahraničí NATO v Praze. „Víme, co mají za lubem, a budeme reagovat jak individuálně, tak kolektivně, jak bude třeba.“
Válčit se Západem všemi možnými způsoby
Putinova zvrácená představivost ale nikde nekončí a partyzánský boj s romantikou studené války také ne. Vladimir Putin konfliktem na Ukrajině buduje svůj historický odkaz. Opět k Rusku připojil strategický poloostrov Krym a léčí ponížení, které Rusko cítilo, když se někdejší spojenci Sovětského svazu jako Polsko či Rumunsko, ale také tři země, které byly jeho přímou součástí – Litva, Lotyšsko a Estonsko – staly součástí Severoatlantické aliance.
Putin je odhodlán válčit se Západem všemi možnými způsoby, a navíc je tak drzý a sebejistý, že o nich otevřeně mluví.
„Pokud považují za možné dodávat takové zbraně do bojové zóny, aby prováděly údery na naše území a vytvářely nám problémy, proč bychom neměli mít právo dodávat zbraně stejného typu do některých oblastí světa, kde mohou být použity k úderům na citlivé objekty zemí, které to dělají Rusku?“ ptal se zahraničních novinářů na okraj každoročního Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra.
Pokud považují za možné dodávat takové zbraně do bojové zóny, (…) proč bychom neměli mít právo dodávat zbraně stejného typu do některých oblastí světa…
„Budeme o tom přemýšlet,“ dodal. Šlo tak o jednu z dalších výhrůžek. Rusko by podle něj – v reakci na západní souhlas s ukrajinskými útoky na vojenskou infrastrukturu na ruském území – mohlo poskytnout zbraně dlouhého doletu dalším stranám k úderům na západní cíle.
Pravděpodobně se nedá očekávat, že by takové zbraně útočily přímo na území členských států NATO. Hútíové v Jemenu by mu ale za tyto zbraně jistě poděkovali. Mohou dělat problémy Spojeným státům v Sýrii a Iráku. Cílem Vladimira Putina nyní zřejmě není eskalace, která by vedla k přímému zapojení NATO do války na Ukrajině. Konfrontaci se Západem chce držet v určitých hranicích.
Skutečný obsah ruské politiky
Samotný Vladimir Putin často neříká věci naplno, což platí i v tomto případě. Rusko podle něj bude přemýšlet o poskytování zbraní dlouhého doletu ostatním k úderům na západní cíle. Co nechce říct Vladimir Putin, ale často řekne někdo jiný. Tentokrát třeba místopředseda Bezpečnostní rady státu Dmitrij Medveděv.
„Vždyť oni – USA a jejich spojenci – vyhlásili válku bez pravidel,“ napsal na komunikační platformě Telegram po oznámení nových amerických sankcí zhruba ve stejné době, kdy Putin mluvil se zástupci zahraničních médií. „Každý den bychom se měli snažit maximálně uškodit těm zemím, které na naši zemi a všechny naše občany uvalily tato omezení. Škodit ve všem, v čem lze škodit. Škodit jejich ekonomikám, jejich institucím a jejich vládcům. Škodit blahobytu jejich občanů. Jejich důvěře v budoucnost.“
Aby toho Rusko dosáhlo, musí podle Medveděva „i nadále hledat kritická slabá místa v jejich ekonomikách, zasáhnout je ve všech oblastech a způsobit škody na všech místech“. „Ochromit jejich společnosti a veřejné instituce. Najít problémy v jejich kritických technologiích a nemilosrdně je zasáhnout. Doslova zničit jejich energetiku, průmysl, dopravu, bankovnictví a sociální služby,“ doplnil.
A dodal zároveň, že Rusko by mělo předat ruské zbraně nepřátelům západního světa. „Měli bychom jim předat všechny možné zbraně kromě jaderných, zatím. Bojí se anarchie a exploze kriminality ve velkých městech? Musíme jim pomoci dezorganizovat jejich obecní samosprávu! (…) Křičí snad, že používáme fake news? Proměňme jejich životy v bláznivou noční můru, v níž nedokážou rozlišit divokou fikci od reality dne, pekelné zlo od rutiny života.“
Pokud by Vladimir Putin nechtěl, Medveděv, který popsal skutečný obsah ruské politiky, nic takového nepíše. Vladimir Putin ale zřejmě chce, aby Západ věděl, co plánuje a co hrozí. Rusko povýšilo boj se Západem na další úroveň a je připravené bojovat všemi prostředky – asymetrickými akcemi, diverzními útoky i sabotážemi v srdci Evropy. Některé z nich jsou už v plném proudu.
Evropa začíná hořet a Putin se u toho dobře baví
Rázem se tak Vladimir Putin vrátil do svého mládí, kdy ještě snil o kariéře v KGB. Po zklamání z Drážďan se po necelých 40 letech stal tím člověkem, který proti nepříteli iniciuje různé akce jako ze sovětských špionážních filmů a seriálů.
Začátek války musel být pro šéfa Kremlu obrovským šokem. Po více než dvou letech je ale opět v sedle. Válka ho postupně pohltila. Čekal, že ho Ukrajinci budou vítat jako osvoboditele, místo toho ale přišel tvrdý boj. Rusko má na frontě iniciativu a téměř každý den se objevují zprávy o potvrzených ziscích jeho vojsk. Dnes ale Evropa začíná hořet a on se u toho dobře baví.
