Evropská pravice nabírá na síle, zelení a liberálové naopak propadli. Z předběžných odhadů výsledků eurovoleb vyplývá, že by v Evropském parlamentu mohla vzniknout koalice mezi lidovci, sociálními demokraty a konzervativci. To by mělo zajistit i další funkční období pro předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou.
Výsledky voleb do Evropského parlamentu v roce 2024, kterých se zúčastnilo 373 milionů voličů ve 27 zemích EU a podle předběžných údajů se celková volební účast odhaduje na 51 %, stále nejsou definitivní. Nicméně je již jasné, že Evropa se po eurovolbách posune doprava.
Voliči rozhodovali o tom, kdo obsadí 720 křesel, a z předběžných odhadů Evropského parlamentu o rozložení křesel mezi evropské frakce podle Evropského parlamentu vyplývá, že by mohla vzniknout silná koalice evropských lidovců (EPP), socialistů a demokratů (S&D) a Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a mohla by mít dohromady 396 hlasů.
Evropská lidová strana by měla získat 184 křesel, S&D 139 a konzervativci z ECR 73. Liberální Renew Europe pak 79 křesel.
Směřování EU by nemělo být ohroženo
Přestože úspěch mohou slavit krajně pravicové strany, lidovci, socialisté a liberálové si udrželi v Evropském parlamentu jasnou většinu. To znamená, že by důležité směry EU, jako je podpora Ukrajiny nebo třeba boj s klimatickými změnami, měla Evropa i nadále udržet.
Skupina pro identitu a demokracii (ID) by měla v europarlamentu v novém funkčním období obsadit 58 křesel, frakce Zelených/Evropské svobodné aliance (Zelení/ESA) 52 a Levice 36 křesel. Pro nezařazené europoslance pak vychází 45 pozic.
Tento uvedený předpoklad rozdělení křesel vychází z prozatímních výsledků z 23 členských států a dále odhadů a předvolebních průzkumů ve Francii, Irsku, Itálii, Polsku, kde se na oficiální výsledky ještě čeká.
Předpoklady složení parlamentu vycházejí ze struktury končícího parlamentu a jeho politických skupin, aniž by bylo dotčeno složení příštího parlamentu na jeho ustavujícím zasedání, uvádí zpráva s tím, že všechny vnitrostátní politické strany bez aktuální oficiální politické příslušnosti k politické skupině v EP a jejichž poslanci nejsou v parlamentu „nezařazení“, jsou zařazeny do kategorie „ostatní“ bez ohledu na jejich politickou orientaci.
Mohou vzniknout i nové politické skupiny, po vzniku jedné takové volají například představitelé krajně pravicových stran. Politické skupiny musí mít nejméně 23 europoslanců zvolených v nejméně sedmi členských státech. Jednání o ustavení politických skupin mohou trvat až do prvního plenárního zasedání, název a složení skupiny je třeba oznámit do 15. července.
O tom, kam se zařadí čeští europoslanci, budou nyní probíhat jednání, nicméně doposud patřilo hnutí ANO k Renew Europe, ODS byla součástí ECR a k EPP patřily TOP 09 a KDU-ČSL a hnutí STAN. Do frakce Zelených se řadili Piráti a do skupiny Identita a demokracie zase SPD. Komunistka a lídryně koalice Sačilo! Kateřina Konečná patří k Levici.
Podpora pro Ursulu von der Leyenovou
Pro předsedkyni komise Ursulu von der Leyenovou jsou výsledky voleb v souvislosti s jejím setrváním ve funkci ve druhému funkčním období příznivou zprávou, ale bude potřebovat i podporu lídrů Evropské unie v Evropské radě. Nicméně koalice socialistů, liberálů a její vlastní středopravé Evropské lidové strany by ji měly zajistit 407 hlasů, přičemž jich potřebuje 396.
Lídr EPP Manfred Weber navíc vyzval německého kancléře Olafa Scholze a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby ji na dalších pět let podpořili. EPP zvítězila v Německu, Španělsku, Polsku, Bulharsku, Slovinsku, Lucembursku, Kypru, Lotyšsku, Estonsku, Finsku, Chorvatsku a Řecku. Získali také šest křesel v Nizozemsku, čímž lidovci překonali svá očekávání.
Za klíčové události voleb se dá považovat fiasko ve Francii, kde prezident Emmanuel Macron po drtivé porážce jeho strany a vítězství krajně pravicového Národního shromáždění Marine Le Penové již rozpustil parlament a vyhlásil předčasné parlamentní volby. Krajně pravicové strany se také umístily na prvním místě v Rakousku, děleně na prvním místě v Nizozemsku a na druhém místě v Německu a Rumunsku.
Vítězství německé opoziční konzervativní unie CDU/CSU a pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD), které předčily Sociálně demokratickou stranou (SPD) kancléře Olafa Scholze, je pro německou vládní koalici velmi špatným znamením.