Někdejší místopředseda Evropské komise Frans Timmermans FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
KOMENTÁŘ / Nizozemský deník De Telegraaf přišel před pár dny se zjištěním, které nyní otřásá celou EU. Evropská komise dlouhodobě dotovala nevládní organizace lobbující za zelené plány někdejšího eurokomisaře Franse Timmermanse. Z evropského rozpočtu byli placeni lobbisté, kteří měli ovlivňovat politiku k prosazení Green Dealu. Ukazují to tajné smlouvy, jež má zmíněný nizozemský deník k dispozici.
Proč se na to přišlo až nyní? Řada smluv byla vedená v režimu skryté, a proto k nim nebyl přístup. Teprve při auditu, který provádí Evropský účetní dvůr, se na některé z nich přišlo. A na některé z nich se také přišlo díky whistleblowerům, tedy lidem, kteří si v daných neziskovkách pustili pusu na špacír.
To byl hlavní důvod, proč se to dostalo do nizozemského deníku De Telegraaf a proč se o těchto smlouvách konečně začalo mluvit. Současné Evropské komisi tak nezbylo než začít skandál vyšetřovat.
Pochybné financování lobbingu
Organizace měly podle dokumentů dostat za úkol přesvědčit poslance i členské státy k podpoře ještě ambicióznějších zelených opatření, zvláště v rámci tzv. Green Dealu. Evropská komise financovala ekologické organizace, aby lobbovaly za přijetí přísnějších pravidel, jako je třeba zákon na obnovu přírody.
Jednou z nich byla například organizace European Environmental Bureau zastřešující ekologické organizace v Evropě. Dostala výslovný pokyn, aby uvedla nejméně 16 příkladů, kdy EP v důsledku jejího lobbingu učinil ekologické legislativní texty ambicióznějšími.
Organizace podle nizozemského deníku pomohly prosadit například právě kontroverzní legislativu bývalého eurokomisaře Timmermanse o obnově přírody. Ze smlouvy citované nizozemským deníkem navíc vyplývá, že např. dotace 700 tisíc eur měla být využita na nasměrování debaty o zemědělství zeleným směrem.
Vyhozené peníze na pochybné studie
Vyhazovaly se peníze na pochybné studie, které ukazovaly, že Green Deal je potřeba. Nejedná se vlastně o nic překvapivého, že je kauza spojovaná se jménem bývalého eurokomisaře. Opakovaně jsem upozorňoval na to, že Frans Timmermans nebyl schopný dodat studie o dopadech Green Dealu.
Timmermans nám často sliboval dopadové studie, ale buď nám je nedodal, nebo ve finále poskytl studie, které byly opřeny o data právě neziskových organizací. Chyběla pořádná data, důkladné analýzy a zdroje. Mezi řádky člověk vnímal silnou ideologickou zelenou linku, kterou v komisi otec Green Dealu úspěšně tlačil. Navzdory častým námitkám. Jeho vliv byl příliš velký. Jednoduše se snažil prosadit jednotlivá zelená opatření stůj co stůj, bez ohledu na důsledky pro evropskou ekonomiku a životní úroveň.
Téma už se podařilo otevřít na půdě Evropského parlamentu. Jasné odsouzení zaznělo i ze strany současné komise. Nový polský eurokomisař pro rozpočet Piotr Serafin pro deník De Telegraaf prohlásil, že „bohužel k takovým praktikám v minulosti docházelo a je třeba je vymýtit. K řešení tohoto problému již byla přijata opatření a mohu všechny ujistit, že se již nebude opakovat“. Uznal také, že „bylo nevhodné … zavazovat nevládní organizace k lobbování u poslanců Evropského parlamentu“.
A co transparentnost?
Evropská unie zde zafungovala a v současné době smlouvy prověřuje. Někteří lidé budou mít hodně špatné spaní a budou se muset zpovídat z těchto svých naprosto neskutečných kroků a zneužití evropských peněz. Myslím, že tenhle skandál hlavně zasáhne socialisty a zelené, kteří nejčastěji zmiňují transparentnost, ale v tomto případě se ozývají proti vyšetřování. Křičí, že jde o útok na neziskovky, což je lež. Bez transparentnosti pro nevládní organizace působící v evropských institucích to prostě nepůjde.
Po kauze Katargate už nikdo rozumný nemůže chtít, aby např. neziskovky zřízené ruskými, katarskými, íránskými nebo čínskými tajnými službami nám tady svým ovlivňováním legislativního procesu likvidovaly průmysl a zaklínaly se přitom zelenou ideologií. A aby tady pak podporovaly různé extremisty, kteří se budou pod rouškou Green Dealu snažit likvidovat evropské firmy.
Nevládní organizace mají pochopitelně být součástí legislativního procesu a vždycky byly, ale nejsou nadřazené komukoliv dalšímu. Jde o to, abychom se vlivem operací čínských nebo ruských tajných služeb nedostali do situace, kdy budeme vyžadovat po evropských firmách něco, co nemůžou splnit, kdežto jinde na světě si v klidu mezitím budou vyrábět, bohatnout a prodávat zboží do celého světa.
Viníci musejí být potrestáni
Chceme to změnit a vyšetřit. Jde o možná největší skandál Evropské komise za posledních dvacet let! Jednání bylo pravděpodobně v rozporu se zásadou dělby moci. Peníze daňových poplatníků EU by vůbec neměly být vynakládány na lobbování v ostatních evropských institucích.
Nevládní organizace zcela pochopitelně hájí něčí zájmy. Je proto namístě transparentnost, jak jsou neziskovky financovány EU a co se s těmito penězi děje. Jedna třetina neziskovek bohužel nyní vůbec neříká, kdo je platí, jak je platí, kdo je ustanovuje.
Chceme proto po komisi, aby byla transparentní. Jako koordinátor Výboru pro kontrolu rozpočtu za Evropskou lidovou stranu udělám maximum, aby se podobné praktiky už nikdy neopakovaly. Lidé, kteří tento skandál dopustili, se musejí ze svého jednání zodpovídat před patřičnými orgány a peníze vrátit. Pravidla musejí platit pro všechny. Padni komu padni.
Chceme, aby i zelené neziskovky byly transparentní. Naopak nechceme, aby si komise za peníze daňových poplatníků platila od spřízněných neziskovek studie, které vyjdou přesně tak, jak Evropská komise chce. To je špatně. Studie musejí být odborné a nezávislé. Není možné, aby evropské peníze byly užívány ve prospěch nějaké politické skupiny či ideologie a k manipulaci poslanců Evropského parlamentu či veřejnosti. Jak pak má veřejnost evropským institucím věřit?
Tlak se vyplácí
Na úplný závěr bych ještě rád dodal, že tlak Evropské lidové strany v Evropském parlamentu se začíná vyplácet. Už nyní totiž zjevně přinesl první ovoce. Podle vyjádření komise již nelze utratit 5,4 miliardy eur z fondu na ekologické projekty za lobbování. Aktivní lobbistické aktivity zaměřené na úředníky a instituce EU, které byly dříve považovány za přijatelné, už nyní nejsou způsobilé k financování. Samozřejmě ale nemůže zůstat jen u toho. Následovat musejí další kroky, protože viníci skandálu nesmějí zůstat bez trestu!
Autorem je poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL.
