List The New York Times se již podruhé věnuje problematice čerpání zemědělských dotací v zemích východního bloku. Píší o Viktoru Orbánovi, ale samozřejmě také o českém premiérovi a majiteli holdingu Agrofert Andreji Babišovi. Co z toho plyne? Američané pojmenovávají problém, se kterým se dlouhodobě potýká Evropská unie – populisté, kteří ji de facto rozkládají, si z ní zároveň dělají dojnou krávu. Tomu lze zabránit jedině lepší kontrolou dotací a samozřejmě také jejich nekompromisním zastropováním.

Aktuální komentář v NYT upozorňuje, že se problém týká nejnovějších členů Evropské unie a že ti, kdo dotace pobírají, tím nejen zvětšují své bohatství, ale také upevňují svou moc. To je logické. Prostředky Andreje Babiše, které poté využívá ve volebních kampaních, jsou nesrovnatelné s ostatními politickými hráči. A bohužel je to i vinou Evropské unie, která jeho střet zájmů sice prošetřuje, posledních šest let ale nezabránila tomu, aby oligarcha bezuzdně bohatl, zatímco získává víc a víc politické moci.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Je zajímavé, že Američané věc pojmenovávají lépe a přesněji než mnozí evropští a bohužel i naši domácí novináři. Jako by ta obludná mašinérie poháněná kumulací ekonomické, politické a mediální moci pro ně byla něčím, na co si už zvykli. Právě proto je pro ně možné přistupovat k hnutí ANO jako k normálnímu hráči. To je ale ve skutečnosti pouze legitimizace dlouhodobě neudržitelného stavu. 

Práce The New York Times, v nichž tamní novináři zmapovali skandální balíky peněz, které východoevropští politici čerpají, rozhodně stojí za pozornost. Co by ovšem stálo za stejnou investigativu, je pokřivení politické soutěže ve jmenovaných zemích. V České republice se často zaklínáme tím, že to tu “ještě není jako v Polsku a v Maďarsku”. To je ovšem naprosto nesmyslný pohled. Portfolio Andreje Babiše je obrovské, ovlivňuje téměř všechny aspekty života občanů, kteří si jej zároveň zvolili premiérem. 

Demokratická politická soutěž ale zmizela. Babiš zlikvidoval konkurenci v petrochemickém průmyslu nebo třeba v pekárenství, ale i v politice. Udělal to skrze svůj nákup médií. Jakmile je jeden z hráčů vlastníkem dvou kdysi seriózních novin, je to věc, která naprosto znemožňuje opozici prosazovat své názory a postoje ve stejné míře. Tomu je potřeba bránit stejně jako tomu, aby předseda vlády pobíral dotace na hektary polí. Stejně jako tomu, aby předseda vlády vlastnil reprodukční kliniky a ministr z jeho strany určoval zákonné podmínky pro umělé oplodnění.

Žijeme obklopeni babišistánem a jak se zdá, za oceánem to vidí lépe než my sami.