Trump a Vance v Oválné pracovně zkritizovali Zelenského. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Po páteční frašce v Oválné pracovně si mnoho lidí všimlo, že den před kritickou schůzkou Moskva avizovala „lekci v ponižování“ pro Volodymyra Zelenského. Následné americké zastavení pomoci napadené zemi „pro urážku starostenský nohy“, jak v mnohem zábavnějším příběhu napsal autor Rumcajse, zase ukazuje celé Evropě, zač stojí spojenectví s „MAGA Amerikou“.
Kromě populistů a extrémistů mezi opozicí máme bohužel nadšené Trumpovy obdivovatele také v řadách vládních stran. Bylo by to k neuvěření, kdybychom zohlednili pouze fakt, že národní zájmy České republiky coby relativně vojensky slabého středně velkého evropského státu s otevřenou exportní ekonomikou čekají v Trumpově éře děsivé zkoušky. Lze se radovat nad takovou spouští? Může někdo, kdo tohle dělá, být politicky kompetentní? A co kompetentní: Je vůbec příčetný?
Po plánované demontáži mezinárodního řádu založeného na pravidlech a cílené destrukci amerického aliančního systému má ČR v nových poměrech „vlivových sfér“ ustavovaných na velmocenské ose Si-Putin-Trump patřit mezi poražené. Na výběr by pro ni zůstaly následující možnosti: Zaprvé, poleze trumpistům kamsi tak snaživě a s takovým popřením sebeúcty svých představitelů, až si toho v Bílém domě někdo všimne a nebude chtít o mimořádně zábavné kašpary přijít tím, že je přenechá Kremlu. Žádnou jinou přidanou hodnotu totiž pro Trumpa nemáme.
Zadruhé, překlopíme zahraniční orientaci zpět na východ a staneme se dalším Slovenskem či Maďarskem. Pak bychom se nemuseli Trumpovi tolik podbízet, protože primární objekt lísání by se zase jednou nacházel v Moskvě. Robert Fico, náš vzor.
Zatřetí, budeme se aktivně podílet na federalizaci a sjednocování Evropy, což jsme léta cíleně sabotovali, abychom přece jen nakonec pomohli kontinentu dosáhnout co největší míry strategické autonomie.
První dvě možnosti nejsou lákavé, za nic by však nestála ani jejich kombinace. Trump nepotřebuje Meloniovou, Orbána ani Vondru, aby se dohadoval s Putinem. Raději si promluví osobně. Teorie „mostu mezi Východem a Západem“ byla vadná už v dobách Edvarda Beneše – a dnes je zcela k ničemu.
Pokud se má Česko zapojit do posilování evropských aliančních a bezpečnostních struktur, bude to chtít úplně nové koncepce a nové lidi. Kňouraly, jimž po dekády bylo trnem v oku euro, evropská „přeregulovanost“, co se oháněli „suverenitou“ státu, jenž by se v Trumpově světě bez EU netěšil ani zdání samostatnosti, ty, kdo zuřivě bojovali s „grýndýlem“ snižujícím energetickou závislost na Rusku, by totiž nikdo nebral vážně, kdyby náhle začali kázat o potřebě silné a sjednocené Evropy.
Na Trumpovy USA nelze spoléhat. Ani ve vojenské technologii
Hostilní chování trumpistů ke spojenecké Ukrajině je ukázkou toho, jak by po ruské invazi mohly dopadnout baltské státy, Polsko nebo také Česká republika. Namísto pomoci napadenému obvinění oběti, že se nesnažila dát agresorovi, co si jen zamane, bez boje. A po zavržení nastoupí odřezávání.
Ukrajině už přestaly chodit americké peníze na obnovu energetické infrastruktury a humanitární projekty. Připravuje se úplné zastavení veškeré vojenské pomoci a zpravodajské podpory. Další úroveň může mít podobu odepření dodávek náhradních dílů pro americké systémy, které si země objedná na čistě komerční bázi. Vyloučeno není nic. Vždyť se prý Zelenskyj dopustil urážky starostenský nohy. Bude mít nadosmrti zavříno.
Kromě institucionálního rámce společné obrany, který doufejme politici rychle vytvoří, bude třeba na evropské úrovni tvrdě pracovat i v oblasti obranných technologií. Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu si nelze dovolit závislost na technologiích, které někdo v kritické době odepře dodat, zruší jejich podporu, nebo je dokonce (jak to hrozí u přesně naváděných střel nebo letounů F-35) jednoduše vypne.
Evropské zbrojovky musí okamžitě začít vyřazovat z dodavatelských řetězců politicky nespolehlivé americké firmy. Evropské zbraňové systémy, které se bez amerických komponentů neobejdou, nemají žádnou budoucnost.
Pro ČR to například znamená, že po ukončení pronájmu neperspektivních letounů Gripen (s americkým motorem a stovkami dalších součástek) bude třeba se orientovat na nákup či pronájem kvalitních evropských letounů 4. generace – buď od mezinárodního konsorcia, nebo z Francie. Jediné, na čem záleží, je, že v danou chvíli jsou lepší než ruské protějšky.
Americké letecké střely AIM-120 AMRAAM a AIM-9 Sidewinder se stanou v nejlepším případě „jednorázovkami“, u nichž při napadení Evropy Ruskem nelze spoléhat na plynulost dodávek. Evropská letectva včetně českého potřebují nakupovat evropské alternativy. V oblasti radarem naváděných střel to bude Meteor nebo MICA NG RF, u infračervených pak IRIS-T, ASRAAM nebo MICA NG IR.
Tragická situace panuje u přesně naváděné protizemní letecké munice. Ta je v Evropě téměř kompletně amerického původu. Dokonce i francouzské naváděcí kity Hammer pro letecké bomby spoléhají na americký satelitní systém GPS, který Rusko umí rušit a k němuž může být hostilními americkými úřady odepřen přístup. Měl by okamžitě odstartovat evropský program vývoje náhrad na bázi navigačního systému Galileo.
Ještě tristnější situace panuje v oblasti protiradarových střel, protože momentálně Evropa nevyrábí ani jediný model. Zde je třeba udělat druhý vykřičník.
Nenechme za bouře kormidlo v rukou politických schizofreniků
Po mnoho let byly všechny projekty autonomních evropských bezpečnostních struktur systematicky napadány. Existoval sklon chápat je jako útok na NATO. A NATO znamenalo záruku dominantní role USA v systému evropské bezpečnosti. Role, kterou všechny poválečné americké administrativy považovaly za významnou výhodu.
Kromě toho evropští kritici společné obrany představovali Američany jako nenahraditelné. Ale kdyby byli skutečně nenahraditelní, pak jsou evropská armáda nebo cokoliv podobného jen přeludy, jimiž se nemá cenu zabývat.
Kritiku důsledků trumpismu pro českou a evropskou bezpečnost fanoušci donedávna napadali coby údajně hysterický produkt „libtardů“, kteří se nedokázali vyrovnat s porážkou a skvělého Donalda zákeřně pomlouvají. Jak se však Trump II. po 40 dnech vlády vybarvuje, plynule se přešlo k námitce „Když jste to věděli, proč jste se nepřipravili?“ Ta samozřejmě ignoruje skutečnost, že jakékoliv evropské přípravy na nejhorší varianty dosud blokoval právě Trumpův fanklub – a že v tom, seč mu síly stačí, bude pokračovat.
Potřebujeme v čele státu politiky, kteří dokážou jasně identifikovat české a evropské zájmy a kteří je nebudou zaměňovat za osobní vyřizování účtů s liberály či podkuřování trumpistům v USA.
V opačném případě Češi ponesou svůj díl viny na tom, že Evropa z rozvodu s Trumpem vyjde bezbranná a oškubaná, vydaná napospas pasáku Putinovi.
