O víkendu jsme byli s rodinou na oslavě dětských narozenin. Krásná akce, počasí přálo, deset dětí, z toho čtyři z naší rodiny. Gril, dort, slunce, balonky, prostě pohoda. Zdánlivě žádný mráček na obzoru.

Přesto má Evropa chmurné vyhlídky. Vymírá. A platí to i pro Českou republiku.

Aby se česká a evropská populace udržela na současné výši, musela by se plodnost žen dostat na úroveň 2,1 dítěte. Dnes je to v Evropě jen 1,53 dítěte, a v Česku dokonce jen asi 1,3 dítěte.

Ta zdánlivě odtažitá statistická čísla přitom mají nejméně dvě velmi vážné souvislosti.

Nízká porodnost jednak ohrožuje důchody současných třicátníků. Až zestárnou, jednoduše už nebude dost mladých lidí, kteří by na ně pracovali. Důchodový systém totiž připomíná finanční hru zvanou Letadlo. Celý život odvádíte sociální pojištění a mlčky předpokládáte, že ve vašem stáří ho zase budou odvádět ti mladší. Ale co když nebudou?

Druhým důsledkem stárnutí populace bude pokles výkonnosti evropské ekonomiky. I to je zákonité – motorem ekonomiky je kromě dostatku pracovních sil i spotřeba. My ale budeme mít pracovních sil stále méně. A zároveň i stále méně peněz k utrácení.

Nízká porodnost tak časem zadře ekonomické mechanismy, díky kterým se dnes máme lépe než 90 % obyvatel planety.

Možná se vám to nezdá, ale zkuste vyrazit kamkoli do tzv. třetího světa. Rychle poznáte, že si žijeme prostě skvěle. Jak říká můj tchán: „Kousíček od nebe.“

A jak bude v Evropě dál kolabovat důchodový systém a zpomalovat se ekonomika, budou přibývat hlasy, abychom se ještě více otevřeli přistěhovalcům.

Lékem na oba výše popsané problémy má být totiž právě mladá „cizí krev“. Platí to i pro Česko.

A statistika je neúprosná. Aby se při současné nízké porodnosti naše populace nesnižovala, muselo by k nám zvenčí přicházet 60 000 lidí ročně.

Nechci se pouštět do diskuse na téma imigrantů, protože je to nekonečně složitý problém. Záleží samozřejmě na tom, z jaké kultury přicházejí, jaké mají pracovní návyky, jak rychle se mezi nás začlení…

Pracovití Ukrajinci jsou pro nás bezpochyby přínosem, stejně jako podnikaví a věčně usměvaví Vietnamci. Ale co mohutná vlna příchozích z islámských zemí, které do Evropy míří od léta 2015? Přijmou muslimové naše kulturní zvyky, civilizační pravidla a demokratické zákony? Jejich rodiny mívají často i pět a více dětí – během dvou nebo tří generací tedy původní obyvatele našeho kontinentu prostě přečíslí. Polský sociolog Bogdan Wieckiewicz upozorňuje na etnickou proměnou Evropy a její kultury, což je třetí důsledek naší nízké porodnosti.

Hraje se tedy o důchody, o výkonnost ekonomiky i o budoucí podobu našeho kontinentu.

To už je hodně vysoká hra. Chcete po nás politicích, abychom to řešili? Kouzelný recept neexistuje, ale osobně jsem s tím začal už dávno – pořídil jsem si celkem pět potomků.

Nedělal jsem to proto, abych zachránil Evropu. Důvod je mnohem prozaičtější: děti mám prostě rád. A v zájmu své velké rodiny jsem ochoten leccos obětovat. Volný čas, koníčky, peníze, majetek, to všechno je sice hezké, ale děti jsou pro mně nezměrně cennější.

Ať už totiž věříte, že po smrti něco je, nebo tomu nevěříte, v dětech prostě přežijete. Na tomhle základním faktu se křesťan snadno shodne s bezvěrcem.

Mimochodem, je opravdu jenom náhoda, že skoro všichni političtí vůdci dnešní Evropy jsou bezdětní? Německá kancléřka Angela Merkelová, nový francouzský prezident Emmanuel Macron, skotská premiérka Nicola Sturgeon, nizozemský premiér Mark Rutte, lucemburský premiér Xavier Bettel, švédský premiér Stefan Löfven…

Nikdo z nich ve svých dětech nepřežije, a možná právě proto se tihle lídři neumějí podívat dál, než je horizont jejich života. Já ale ve svých dětech přežiju. Není mi proto jedno, jak bude Evropa vypadat za několik desítek let.

Vlastně je to tedy úplně jednoduché: pokud máte strach z budoucnosti, mějte velkou rodinu.