RECENZE / Evžen Boček se svou Poslední aristokratkou okamžitě zařadil mezi nejúspěšnější české bestselleristy. A tento úspěch trvá již dvanáct let. Za celou tu dobu hrdiny svého úspěšného románu neopustil a to mu bohužel dost svazuje ruce. Jasným důkazem budiž jeho nejnovější přírůstek v této sérii: Aristokratka v Československu.
Čtenáři další příběhy kastelána Josefa, paní Tiché nebo zahradníka Spocka chtějí a očekávají, že v sérii bude pokračovat. Aristokratka v Československu je již sedmou knihou (plus jedna mimo sérii) a zatím to nevypadá, že by čtenářský zájem ochladl. Zdá se ale, že zůstávají jen ze setrvačnosti.
Bohužel musím říct, že původní (a z mého pohledu zajímavý koncept) dávno vyčpěl. Aristokratkou pod palbou lásky, tedy šestým dílem, se příběh Marie III. Kostkové z Kostky uzavřel a já doufal, že Evžen Boček přijde s něčím novým. Ukázal, že talent na humoristickou literaturu mu nechybí, a byl jsem zvědavý, jestli ho dovede zúročit v novém příběhu.
On se ale místo toho vydal do minulosti. Příběh Aristokratky v Československu tak začíná předtím, než americká rodinka přijela na Kostku a zahájila sérii svých eskapád a historek. V červnu 1983, kdy děj začíná, se zámek po mnohaleté (a Josefem vytrvale sabotované) rekonstrukci otevírá. Josef má z očekávaného návalu „muflonů“ pocuchané nervy, a to ještě neví, co ho čeká. K němu a paní Tiché se totiž přidává zahradník, později autorem nazývaný Spock, vlastním jménem Pavel Krása. Ten se vrací z vojny, kterou ukončil ve vojenském vězení.
Do toho tu máme nové postavy: Módní návrhářku Mišel, pánskou společnici Niki, okresního tajemníka KSČ a další. Ti všichni se do dění na Kostce zapojují se svými záměry a cíly. Čekal jsem, že se díky novým postavám povede vlít novou krev do skomírající série, když už autor neměl odvahu na to ji ukončit. To se ale nestalo. Ne že by v knize nebyly vtipné momenty, které zachvějí koutky úst. Ale bohužel to nestačí.
Absolutní nuda je zažehnána novými kulisami. Část děje se totiž odehrává v Brně a také nové postavy přinášejí alespoň nějakou dynamiku. Zdá se tedy, že tato změna knize pomohla od naprostého propadáku. Na nejúspěšnějšího autora humoristické literatury u nás to je ale malý cíl.
Je zbytečné doufat, že autor zkusí něco nového v dalších knihách. Z konce příběhu je totiž jasné, že na Kostce chce ještě nějakou dobu zůstat. Otázka je, jestli na Kostce zůstanou i čtenáři.