„Měli jste někdy sen, že se něco stane – a pak se to stalo? Věděli jste někdy, kdo je na druhém konci telefonního spojení ještě předtím, než jste odpověděli? Věděli jste někdy, co ten druhý řekne ještě předtím, než to řekl? Pokud ano, pak máte ESP (anglická zkratka pro mimosmyslové vnímání),“ píše Jacqueline Laks Gorman v knize ESP (Gareth Stevens, Inc., 2002).
„ESP znamená mimosmyslové vnímání. To znamená získávat informace o lidech, místech, událostech a věcech bez užití pěti smyslů – zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu. Někdy se ESP nazývá ‚šestý smysl‘.“
Extrasenzorické vnímání (ESP), je vnímání, které se vyskytuje nezávisle na známých senzorických procesech. Obvykle jsou do této kategorie fenoménů zahrnuty telepatie nebo přenos myšlenek mezi osobami. Stejně tak sem patří jasnovidnost nebo nadpřirozené povědomí o objektech nebo událostech, které nejsou ostatním známy (zdá se nám o požáru daleko od nás, v jiném městě nebo jiné zemi) a předpovídání budoucnosti.
Vědecké zkoumání těchto jevů se odehrávalo od konce 19. století. Většina podpůrných důkazů pochází z experimentů, při kterých se provádělo hádání symbolů na kartách, které subjekt nevidí. Pokud procento správných odpovědí přesahuje vysvětlení nahodilostí, považuje se to za důkaz ESP. Ačkoliv vědci o těchto mimořádných schopnostech pochybují, vyšetřovací týmy občas požívají tyto jedince při hledání ztracených osob nebo věcí.
Jedná se samozřejmě o téma lákavé, které přitahuje různé ezoteriky, kteří krom toho věří ještě v řadu dalších věcí. Tak třeba americká autorka Anodea Judith píše v knize Velká kniha o čakrách (Grada Publishing, 2012): „Studium mimosmyslového vnímání, regrese do minulých životů i další oblasti dokazují, že mysl disponuje určitými vlastnostmi, které existují nezávisle na mozku. V některých případech regrese do minulého života si lidé dokázali uvědomit, skutečnosti, jež bylo možné objektivně ověřit. Přesně například popisují domy, které nikdy neviděli, mluví cizími jazyky, případně popisují události, které byly později zdokumentovány v dopisech, novinách, dopisech či knihách. Vzhledem k tomu, že (v důsledku smrti) došlo ke kompletní proměně těla (hardwaru), je evidentní, že některé informace existují mimo mozek.“ „Mimosmyslové vnímání není nic jiného než vnímání v jeho nejjemnější podobě.“
S tak rychlým hodnocením by asi bylo dobré počkat, nikdy se nenabízí jen jedno vysvětlení nějakého jevu. Jako ukázka rozbouřené lidské představivosti to ale stačí.
Můžeme se více podívat na telepatii, tedy na přenos myšlenek od jedné osoby k jiné bez použití obvyklých smyslových kanálů komunikace, tedy formou mimosmyslového vnímání.
Zatímco existence telepatie ještě nebyla prokázána, některé parapsychologické výzkumné studie přinesly příznivé výsledky za použití technik, jako je hádání ze sady pěti karet. Při testu ESP se odesílatel soustředí na jednu kartu a příjemce na odděleném místě se pokusí symbol uhodnout. Skóre vybočující z náhody je extrémně vzácné, zejména proto, že testovací metody jsou stále přísnější.
Existuje mnoho kritik týkajících se experimentů zahrnujících mimořádné vnímání, zvláště si všímají metodologických nedostatků. Tyto nedostatky jsou účinné při diskreditování velké části výzkumu týkajícího se ESP. Kritizuje se třeba použití „uzavřené“ cílové sekvence ESP (například balíčku karet). To podle kritiků porušuje podmínku nezávislosti používané pro většinu standardních statistických testů. To zvyšuje pravděpodobnost počítání karet a tím se zvyšuje pravděpodobnost, že subjekt správně něco uhodne i bez použití ESP.
Další metodologická vada zahrnuje smyslové úniky. Například, když subjekt dostane vizuální narážku, třeba se karta odráží v brýlích druhého člověka. A nakonec je tu problém nahodilosti, třeba špatné zamíchání karet. Vždycky je tu také možnost manipulace nebo podvodu.
Výsledky metaanalýzy zjistily, že když byly tyto chyby opraveny, nebyly projevy ESP už tak přesvědčivé. Výsledek byl způsoben mnoha metodologickými chybami ve výzkumu.
Vědci z americké National Academy of Sciences jsou skeptičtí, v tyto jevy jich nevěří 96 procent.
Mohou senzibilové vidět do budoucnosti? Dosavadní zkušenost vede k pochybnostem, říká americký psycholog David G. Myers (Psychology, Worth Publishers, 2013). Prognózy „předních senzibilů“ během 90. let minulého století nedopadly dobře. Madonna nezačala zpívat spirituály, Socha svobody neztratila obě ruce při teroristickém útoku, královna Alžběta neopustila trůn. Nikdo ani nepředpověděl velké události, které se skutečně staly. Ani útok z 11. září, nikdo nepomohl najít Usámu bin Ládina, ekonomickou krizi po roce 2008. V roce 2010, kdy došlo v Chile k důlní katastrofě a v dole bylo uvěznno 33 horníků, chilská vláda údajně konzultovala čtyři senzibily. Prohlásili, že všichni horníci jsou mrtví. Jenže po 69 dnech byli zachráněni.
Jak uvádí Myers, dva harvardští psychologové testovali prorocké sny, když se v roce 1932 pátralo po synovi slavného letce Charlese Lindberga, který byl unesen a zavražděn.
Než bylo tělo objeveno, tak 1300 vizionářů přeložilo obsahy svých snů. Že je dítě mrtvé oznámilo pět procent z nich a místo, kde se nachází tělo jen čtyři lidé. To nevybočuje z výsledku na základě náhody. Pokud máme dost času a lidí, tak nějaké předpovědi nakonec budou sedět.
Daryl Bem, uznávaný americký sociální psycholog, je také skeptický. Prohlásil, že senzibil je herec, který hraje roli senzibila.
Myers zmiňuje i skeptika a kouzelníka jménem James Randi, který učinil nabídku, že vyplatí jeden milion dolarů tomu, kdo poskytne důkazy svých mimořádných duševních schopností při kontrolovaném experimentu. Totéž učinily i různé francouzské, australské a indické výzkumné skupiny, které nabízely částky až do 200 tisíc Eur. Neprokázalo se nakonec nic, co by připomínalo schopnosti ESP.
Český klub skeptiků Sisyfos uvádí na svých stránkách: „Víra v existenci ESP vychází primárně z osobních zážitků jednotlivců. Vždy však lze vysvětlit domnělý mimosmyslový kontakt přirozeně: buď jde o neznalost, omyl, sebeklam, wishful thinking, selektivní myšlení apod. Protože představa o existenci ESP je snadno testovatelná, zorganizovali parapsychologové od konce 19. století už stovky nejrůznějších experimentů s hádáním karet, dálkovým viděním, ovlivňováním generátorů náhodných čísel aj. Nejznámější jsou snad ‚Ganzfeld experimenty‘. Parapsychologové hlásí úspěchy, většinou však jen na hranici statistické významnosti. Pokud byly experimenty provedeny na vědeckém pracovišti, nikdy nebyla existence ESP prokázána. Z fyzikálního hlediska existují jen čtyři základní síly, elektromagnetismus, gravitace, silná a slabá jaderná síla. Všechny jsou materiální. Pro existenci další síly není důvod, nic pro ni nesvědčí a nikdy nebyla nalezena. Z hlediska biologie lze rovněž ESP vyloučit, protože nebyl v organismu nalezen emitor ani receptor síly, a z hlediska informatiky nelze dálkový mimosmyslový přenos realizovat.“
Ovšem i Sisyfos připouští: „Veškeré vnímání vnějšího světa je zprostředkováno našimi smysly. Vedle těch, kterými je obdařen člověk, to mohou být u jiných živočichů receptory vnímající i elektrické nebo magnetické signály.“ Mohlo by něco z jevů, které parapsychologové připisují neznámým silám, spočívat na podobném principu? Ony „osobní zážitky“ jsou někdy dost silné a mnoho lidí má přímou zkušenost se psy, kteří věděli o smrti svého pána, byť zemřel kilometry daleko, nebo se sny, které se naplnily až s příliš podrobnými detaily. Lepší recept, než je zlepšování a kontrola užívaných testovacích technik, zatím neznáme a jiný snad ani není.
