GLOSA / Už léta vozím v peněžence švédské koruny, o kterých si říkám, že už je přece jednou musím utratit. Jenže pokaždé to dopadne stejně. Peníze se projedou po Evropě a na nějaký čas zase skončí doma v šuplíku. V čem je problém?
Jednoduše v tom, že na sever od našich hranic se bez hotovosti zpravidla krásně obejdete. A platit tímhle způsobem ve Skandinávii se pomalu rovná ostudě. V několika provozovnách už jsem zahlédla nápis: „Jen bezkontaktně.“ Podobné upozornění se čím dál častěji objevuje také na trajektech. Samozřejmostí jsou benzínky s automatem, o placení parkovného přes aplikaci ani nemluvím.
Ve Švédsku dokonce jednu dobu zvažovali, že peníze v hotovosti úplně zruší. Teď jsou však slyšet varování, že v případě války či jiné krize to bez hotovosti možná nepůjde.
Klasické platební karty tam už nějaký ten rok alternuje aplikace k rychlému převodu peněz. Tu ovšem mohou využívat pouze klienti některé ze švédských bank. Cizinec se tak snadno dostane do neřešitelné situace.
Když jsem si před pár lety chtěla v kiosku u pláže koupit párek v rohlíku, měla jsem kartu i hotovost. Jenže platba byla možná právě jen pomocí zmíněné aplikace. Jak to dopadlo? Občerstvení jsem dostala zdarma.
To v Česku musíte být připraveni na onačejší dobrodružství!
Po sedmi tisících kilometrech najetých převážně v severní Evropě jsem se ocitla na parkovišti ve Frýdku-Místku. Hned mě do očí uhodil automat s českou vlajkou a rezolutním NE platebním kartám.
Stejně jako u švédského kiosku jsem pocítila bezmoc. V tomto případě mi však bylo jasné, že zdarma mi nikdo nic nedá.
Proč jezdit do světa, když tu pravou exotiku zažijete doma? Kdo platí kartou, není Čech.