Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan FOTO: Türkiye devlet görevlisi / se souhlasem
FOTO: Türkiye devlet görevlisi / se souhlasem
ROZHOVOR / Skutečnost, že Recep Tayyip Erdogan nevyhrál volby v prvním kole, pro něj bude ponaučením. Bude se snažit zlikvidovat opozici, jak to jen půjde, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 turkolog a první český velvyslanec v Turecku Tomáš Láně. Podle něj se bude Erdogan snažit zemi zatáhnout do minulosti, zatímco Turecko potřebuje především zlepšit styky se Západem.
Druhé kolo prezidentské volby proběhne poprvé od zavedení přímé volby prezidenta v Turecku. Co to o situaci v zemi vypovídá?
Vypovídá to o rozdělení společnosti zhruba půl na půl. Společnost je tak rozdělená už od doby, kdy Erdogan nastoupil k moci, i když tehdy ta novost a hospodářská situace Erdoganovi více nahrávala. Polovina země je sekularizovaná následkem Atatürkovy sekularizační reformy a polovina země je konzervativně-sunnitsky-islámská. Erdogan naposledy vyhrál asi o jedno procento, takže rozdělení společnosti tam bylo už tehdy a nyní se ještě prohloubilo
Proč se o těchto volbách mluví jako o rozhodujících a historicky nejdůležitějších?
Letos se slaví sté výročí Turecké republiky a Erdogan se netají tím, že by chtěl skoncovat s Atatürkovým sekulárním dědictvím, tedy se sekulárním státem, a vytvořit z něj islamistický stát, kde by se stal autoritativním suverénním vládcem, kterým už prakticky je. Svou vládu by ještě prohloubil. Na druhou stranu opozice by se ráda vrátila k Atatürkovu dědictví a směřování Turecka na Západ.
A jakou tedy změnu země opravdu potřebuje a řada voličů po ní volá?
Země potřebuje přesně to, co by ráda udělala opozice, pokud by se jí to podařilo uskutečnit. Země si potřebuje především zlepšit styky se Západem, s Evropou a Spojenými státy americkými. S Evropou zejména jako oblastí, která může Turecku pomoci ke zlepšení hospodářské situace, protože pod Erdoganem se turecké hospodářství hroutí.
Jakou budoucnost pro Turecko představují dva kandidáti, kteří se proti sobě postaví ve druhém kole?
Samozřejmě o Erdoganovi víme, že bude zemi dále táhnout do minulosti, i když to bude způsob jakési nepřímo Saudské Arábie, ale země technologicky vyspělé, ale mentálně a psychologicky čím dál tím více vězící ve středověku. Zatímco Kiliçdaroglu by se snažil zemi modernizovat a vytvořit z ní se Západem přátelský sekulární stát.
Znamenalo by Erdoganovo zvolení kolaps? Může se situace v Turecku ještě zhoršit, nebo by zůstala stejná?
Kolaps by to asi neznamenalo. Erdogan společnost ovládá všemi silovými složkami. Ovládá naprosto veškerá média, soudnictví a Turecko nemá tradici stávek nebo lidových bouří. Je zvyklé na jaksi takovou sultánskou vládu po tisíciletí. Znamenalo by to další zhoršování hospodářské situace, jsou tam předpovědi, že by dále klesala turecká lira a Turecko by dále směřovalo na Východ. Jediný, kdo by z toho měl radost, by byl asi ruský režim a Putin.
Pro opozici by se dalo říci, že bude lepší kdokoliv, kdo se proti Erdoganovi postaví. Je Kiliçdaroglu dostatečně silnou osobností, který by opravdu mohl situaci změnit?
To je bohužel stinná stránka opozice, protože se poměrně těžko shodla na osobnosti Kemala Kiliçdaroglu jako dlouholetého předsedy největší z opozičních stran, která v Turecku existuje téměř sto let a která má největší podíl na opoziční politice. Další strany jsou odštěpenci od nacionalistů nebo Erdoganových islamistů, což v jejich situaci opozici na stabilitě nepřidává.
Nicméně se objevily dvě výrazné charismatické osobnosti, starosta Istanbulu Ekrem İmamoğlu a starosta Ankary Mansur Yavaş, kteří vyhráli komunální volby v roce 2019 a kteří jako byli přiřazeni jako kompromis ke Kiliçdaroglovi jako viceprezidenti, aby za sebou táhli všechny různorodé složky opozice. To se asi stalo, ale ne natolik, aby Kiliçdaroglu zvítězil.
Čím si Erdogan získává podporu a hlasy voličů? V minulosti jste hovořil o propagandě a taktice zastrašování terorem. Je to tak stále?
Samozřejmě, že to tak je, a zejména vůči Kurdům. Ti jsou totiž jazýčkem na vahách. V Turecku jich žije kolem 12 až 15 milionů, většinou jsou na východě země, ale prakticky jsou rozloženi téměř rovnoměrně ve všech velkých městech včetně Istanbulu. Rádi by získali svou svébytnost a identitu, kterou jim turecký nacionalistický režim upírá.
Právě proto, že jsou jazýčkem na vahách, což už se ukázalo ve volbách 2015, kde Erdogan ztratil absolutní většinu, nálepkuje je prezident jako podporovatele terorismu. Toto obvinění z terorismu se pak rozšířilo i na bývalé Erdoganovy spojence duchovního Fethullaha Gülena.
Tím právě zastrašuje společnost a bude ji pravděpodobně zastrašovat i nadále. Nehledě na to, že Turecko je země, kde je nejvíce trestných činů z urážky majestátu, tedy Erdogana, a jde to až do takových absurdit, že jsou obviňovány i malé děti. To jsou metody, které on uplatňuje, a dá se předpokládat, že je bude uplatňovat v ještě větším měřítku. Skutečnost, že v prvním kole volby nevyhrál, pro něj bude totiž ponaučením a bude se snažit zlikvidovat opozici, jak to jen půjde, přestože ji formálně nechá existovat, aby jeho režim měl zastání demokracie.
Jakou zvolil ve své kampani rétoriku Erdoganův oponent Kemal Kiliçdaroglu?
Kiliçdaroglu svůj program nazval Sjednocená opozice, návrat k Atatürkovu dědictví sekulárního státu. Jde o návrat k parlamentnímu nastavení, ke spojenectví se Západem a celkové směřování na Západ. Jde mu o změnu zahraniční politiky, nikoliv ve smyslu roztržky s dosavadními spojenci, ale rozhodně o jejich vyvážení; a co je nejdůležitější, je zpětný přechod k parlamentnímu politickému systému, který si Erdogan ušil na tělo jako prezidentský.
Mnozí mladí Turci jsou frustrovaní ze současné vlády. Má na výsledek prvního kola voleb vliv dospívání mladých generací? Vyrůstá v Turecku generace, která již s Erdoganem nesouhlasí?
Určitě vyrůstá. Nicméně konzervatismus, setrvačnost a také určitý strach z budoucnosti v případě vítězství opozice u venkovských a městských konzervativních a chudších vrstev spolu se sliby, kterými Erdogan hýřil, vedly k tomu, že Erdogan pravděpodobně tuto mladou voličskou základnu, která s ním nesouhlasí, přečíslil.
Zvýší se nyní na ty dva týdny před druhým kolem napětí ve společnosti? Co je možné očekávat od prezidentských kampaní?
Dá se to předpokládat, je to vidět i na poklesu turecké měny. Kampaň z Erdoganovy strany bude pravděpodobně dost nechutná. Bude se snažit, jako to dělal doposud, zesměšňovat a vykreslovat opozici jakožto podporovatele terorismu.
A ze strany voličů? Můžeme očekávat protesty a demonstrace?
Jak jsem již říkal, politické demonstrace v Turecku nejsou běžné. Pokud došlo k demonstracím, které hlásaly nesouhlas s Erdoganovou vládou, mělo to vždy nějakou jinou rozbušku. První byly v roce 2013, které začaly jako ekologické proti kácení parku na ikonickém náměstí Taksim v Istanbulu a které přerostly v celostátní politické protesty zejména mládeže proti Erdoganovi, ale jinak Turecko tradici masových politických protestů nemá.
Jakou můžeme očekávat reakci na výsledek voleb?
Ta část společnosti, která Erdogana nesnášela, bude frustrovaná. Ostatní se spokojí s předhozením kostí ve formě zvýšení platů státním zaměstnancům a zvýšených penzí, ačkoliv jim to inflace velice brzy zlikviduje. Zejména ti v oblastech postižených zemětřesením budou i nadále trpět. Bouřlivé reakce nepředpokládám, protože Erdogan má v rukou jak armádu, tak policii, respektive soudnictví.
