Americký bojový letoun F-16 ve službách polské armády FOTO: Gerard van der Schaaf / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
FOTO: Gerard van der Schaaf / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
Na serveru iDnes napsal pan Jiří Vojáček, externí redaktor a vojenský publicista, článek o ambiciózním vyzbrojování Polska. Text je z hlediska výčtu toho, co Polsko dělá, zajímavý, jeho závěr je ale zvláštní. Autor se najednou ptá, jestli polská armáda nemůže znamenat hrozbu i pro nás v Česku. To je skutečně zvláštní obava.
Ano, naprostou většinu článku s titulkem Polsko buduje obří armádu. Může pro nás znamenat ohrožení? tvoří čísla a popisy zbraní, které Polsko nakoupilo, hodlá nakoupit nebo samo vyrábět. Je dobré mít takový přehled pohromadě, přinejmenším i nám laikům ukáže, že i v přepočtu na počet obyvatel jsme pozadu nejen my, ale také některé západní země s více obyvateli a bohatší. Čtenáři si ale všimnou vyznění titulku a závěru, takže popis polské vojenské síly nakonec vzbudí v určitém typu příjemců spíše obavy. To netlumí ani autorovo sdělení, že prvotní motivací Polska je snaha pojistit se proti ruskému nebezpečí.
V závěru článku se třeba dočteme:
„Vztahy mezi Českem a Polskem jsou bezproblémové, a i když se liberální části naší politické reprezentace nelíbí kejkle, které provádí (reálně) Kaczyńského establishment vůči soudům nebo svobodným médiím, dá se asi oprávněně konstatovat, že mezi Poláky a Čechy panují nejlepší vztahy v historii. Jsme členy NATO i EU, naši vojáci spolu cvičí, naše firmy spolu obchodují. Tak mimořádně významný výkyv síly v regionu však s sebou přináší otázky. Československo s Polskem svedlo už několik pohraničních bojů, z nichž největším v moderní historii byla tzv. sedmidenní válka v lednu 1919, během níž Polsko přišlo o významnou část Těšínska.“
Podle Jiřího Vojáčka se nám tento konflikt „může zdát dávno vyhaslý“, ale „kdo situaci kolem Těšínska sleduje, nemohl si nevšimnout, že tomu tak ve skutečnosti není“. Vojáček píše, že v roce 2005 došlo v polské části Těšína k obnovení pomníku připomínajícího „bojové vystoupení polské slezské legie, která bojovala mj. proti Čechoslovákům“. (Bronzová socha dívky s mečem namířeným na Čechy.)
A ještě: „V roce 2010 proběhly tiskem zprávy o systematickém ničení polských nápisů v Českém Těšíně, celé situaci se musel věnovat i tehdejší prezident republiky. Když v roce 2012 Československá obec legionářská vztyčila na Těšínsku pomník generála Šnejdárka, velitele československých jednotek během sedmidenní války, protestoval proti tomu Kongres Poláků v České republice.“
A nakonec: „Polsko je v současné době demokratická země. Je však zejména uvnitř našeho regionu známé svým bojovným nacionalismem a historickým sklonem k autoritářství. Česká a Slovenská republika, které se v roce 1993 rozdělily, jsou pro Polsko zcela zanedbatelnými sousedy a minimálně z vojenského hlediska tomu do budoucna nebude jinak. Nezbývá nám než věřit, že bratrské Polsko zůstane demokratické a přátelské. Jakýkoli jiný vývoj událostí – se silou nově vybudované polské ‚superarmády‘ v zádech – by pro Čechy a Slováky mohl mít nepříjemné následky.“
Tolik Jiří Vojáček. Když někdo napíše, že nám „nezbývá než věřit“, v podstatě naznačuje, že tomu nevěří. Hned si představujeme, že se jednou v Polsku chopí moci nějaká junta a pošle tanky do Českého Těšína. Dobře, v rámci poněkud choromyslné hry si můžeme modelovat jakoukoli budoucnost. Není ale jasné, jak s takovou vizí prakticky naložit. Máme tlačit na Polsko, aby si neopatřovalo zbraně? Máme předem do Polska poslat agenty, aby tam vytvořili protipolskou partyzánskou síť? Máme vybudovat (nejspíš kvůli Českému Těšínu!) silnější armádu než Polsko? Máme angažovat Čepigu s Miškinem, až se zjistí, jak se dnes jmenují a kde je můžeme odchytit, až zase budou v teplákových bundách na své oblíbené prohlídce evropských památek?
Žijeme v Evropské unii, patříme do schengenského prostoru, můžeme se pohybovat, kde chceme, pracovat, kde chceme, máme volný pohyb zboží, budeme snad jednou platit stejnou měnou. Pokud se Evropská unie pod vlivem jistých známých sil nerozpadne, nedávají podobné úvahy žádný smysl. Nedávají velký smysl ani v případě, že by se EU rozložila.
Server iDnes patřící do „podnikatelské říše“ Andreje Babiše nastoluje tímto článkem skutečně podivnou otázku. Ono je víc takových zvláštních sdělení. Kdo konzumuje veškerý obsah vytvářený mediální divizí Agrofertu, musí dojít k závěru, že zlý Brusel je proti našim lidem (protože chce poškodit podnikání miliardáře z lidu Babiše), že nám hrozí zmrznutí a hlad a že u nás vládne organizovaný zločin provozovaný současnou vládou. Sám Babiš nám sdělil: „Z Ukrajiny přicházejí i bohatí lidé v drahých autech, kteří také čerpají dávky, to by se mělo filtrovat. Byl jsem na úřadu práce v Teplicích, kde byly případy, že Ukrajinci, kteří tady pracovali načerno, chtěli čerpat dotaci, ale podařilo se to zjistit a nedostali ji. Hlavní problém je, že vláda se nestará o české občany. Například samoživitelky.“ (Novinky.cz)
Přidat ke všem těm strašákům ještě virtuální hrozbu z Polska, to už je skutečně myšlenkové veledílo. TASS by to měl okamžitě převzít.
