Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Válka na Ukrajině se pro Rusko v poslední době nevyvíjí dobře, a prezident Vladimir Putin proto častěji hrozí použitím jaderných zbraní. Bezpečnostní analytici, které oslovil deník FORUM 24, však uklidňují, že pravděpodobnost jaderného útoku je minimální. Podle nich se však jedná o velice vážnou situaci, na kterou je potřeba se připravit a věrohodně ji komunikovat.
Stav ruských jaderných zbraní
Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má Rusko v současnosti odhadem kolem 4 500 vojensky použitelných jaderných hlavic a bomb a dalších 1 500 jaderných hlavic, které jsou již vyřazené z arzenálu a připravené k likvidaci. „Jedná se tak o arzenál srovnatelný se Spojenými státy a výrazně větší, než mají státy jako Čína, Francie či Velká Británie, které mají řádově každý kolem 200 až 300 zbraní,“ řekl Smetana deníku FORUM 24.
Analytici Jan Šír a Josef Kraus se shodují, že nikdo neví, v jakém stavu mohou zbraně být. Jde o hlídané vojenské tajemství a takové informace se ve veřejném prostoru neobjevují.
Nicméně Smetana se domnívá, že vzhledem k základní znalosti fungování ruské jaderné infrastruktury a způsobu jejich údržby není důvod se domnívat, že by v tomto směru Rusko nějak výrazně zaostávalo za Spojenými státy a že by nějaká podstatnější část ruského jaderného arzenálu byla nefunkční. S tím souhlasí i bezpečnostní analytik Šír z Institutu mezinárodních studií Karlovy univerzity. Rusové si podle něj na jaderném arzenálu zakládají jako na páteři odstrašení, což je dáno i faktem, že je jejich konvenční armáda v mnohem horším stavu, než si všichni analytici na Západě mysleli. Oba se shodují na tom, že Moskva v uplynulých dvou dekádách investovala značné finanční prostředky do komplexní modernizace svého jaderného arzenálu, aby postupně nahradila staré sovětské zbraňové systémy novou technikou. „Oproti konvenčním silám se jadernému arzenálu dostává v Rusku velmi privilegovaného postavení,“ vysvětluje Smetana.
Bezpečnostní expert Josef Kraus z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity o reálné kvalitě ruských jaderných zbraní pochybuje. Mluví o nich jako o papírovém drakovi. Přestože si myslí, že papírově jsou všechny zbraně umístěny tam, kde mají být, stejně jako jsou papírově ve správném pohotovostním stavu, na základě stavu ruských ozbrojených sil ale podle něj není důvod se domnívat, že by na tom měly být jejich jaderné síly dramaticky jinak.
„Je otázkou, kolik jich je reálně využitelných. Zda je možné je okamžitě aktivovat a použít, nebo zdali je potřeba nějaká údržba a podobně,“ vysvětluje Kraus a podotýká, že realita ruských naskladněných zbraní, materiálů, vest a dalších věcí je úplně jiná. „Spousta věcí se regulérně rozkradla, zrezla nebo byla prodána na černém trhu,“ říká Kraus s tím, že se domnívá, že by to minimálně zčásti mohlo postihnout i jaderný arzenál, byť jsou jaderné zbraně do určité míry jakousi hlavní pojistkou a výkladní skříní. „Jejich kapitalizace na černém trhu je diametrálně odlišná, řekněme, od normálních konvenčních zbraní, které lze prodat prakticky po celém světě,“ dodává Kraus.
Informace o údržbě ruských jaderných zbraní, které se objevují v médiích, se samotnou hrozbou nemusí souviset. „Údržba se provádí standardně všude za všech podmínek. Máte tam radioaktivní součásti v hlavicích, které se rozpadají a potřebují pravidelnou kontrolu. To je hlavní důvod údržby,“ vysvětlil Šír.
Smetana komentuje údržbu jaderných bomb a hlavic zvláště při absenci jaderných testů jako technologickou výzvu, a to pro všechny jaderné státy. Každý z nich by měl ve své jaderné strategii počítat s dílčími technologickými problémy při jejich bojovém nasazení.
Hypotetické scénáře jaderného útoku
„Od roku 1945 nebyly jaderné zbraně ve válce použity,“ řekl Smetana. Analytici tedy mohou pouze spekulovat o tom, jak by takový jaderný útok vypadal. Součástí ruské vojenské doktríny je možnost využití jaderné zbraně i v případě konvenčního útoku. „To znamená, že na Ruskou federaci nikdo nemusí zaútočit jadernými zbraněmi, ale pokud si to vyhodnotí jako hrozbu, mohou ze své podstaty doktrinálně použít jaderné zbraně,“ přiblížil Kraus s tím, že se aktuálně nejvíce spekuluje o situacích, za kterých by Rusko použilo jaderné zbraně jako první k vojenským účelům v rámci války na Ukrajině. Podle něj by šlo spíše například o použití taktických jaderných zbraní, jejichž ničivý účinek, tedy perimetr ničení a dopadu, je relativně omezený.
Existuje několik hypotetických modelových scénářů. Ty vycházejí z toho, jakého cíle by Rusové útokem chtěli dosáhnout. Je třeba však dodat, že se nejedná o prognózy.
Jako první přichází v úvahu čistě demonstrativní jaderná exploze, například nad Černým mořem, popsali Šír a Smetana. Podle nich se jedná o nástroj nátlakové eskalace. Šír přiblížil, že by se tímto útokem Rusové nemuseli snažit dosáhnout taktických výhod, ale zkrátka demonstrovat své odhodlání. Takovou jadernou explozi je možná provést například způsobem jaderného testu, který bude nasměrován na neobydlené území, do podzemí, nad moře, do hor nebo do stratosféry. Zkrátka někam, kde výbuch nezpůsobí žádné větší škody. Analytik Šír zmínil stratosferický prostor nad Pripjaťskými bažinami severně od Kyjeva. „Když to tam hodíte v noci, máte jistotu, že to bude vidět přes celou Ukrajinu a že to bude i slyšet,“ dodal.
Druhý scénář, který Šír popisuje, je použití jaderné bomby na Ukrajinské frontě proti postupujícím ukrajinským vojskům s cílem dosáhnout konkrétní taktické výhody na konkrétním úseku fronty. Cílem Rusů by v tomto případě podle Krause bylo napáchat co nejvíce škody na ukrajinském materiálu a živé síle. Konkrétní škody by záležely na použité náloži nebo hlavici.
V tomto případě by ale jedna bomba podle Šíra určitě nestačila, protože ukrajinská vojska nejsou tolik koncentrovaná. Bojuje se jak na východě, severovýchodě, tak na jihu, vysvětlil modelovou situaci s tím, že by tento krok rozhodně vyvolal silnou západní odezvu. „Nevěřím, že by západ přihlížel, jak Rusové sypou jednu atomovku za druhou na nejaderný stát, který se stal nejaderným výměnou za to, že Rusové garantovali mimo jiné jeho nezávislost, svrchovanost území,“ řekl analytik Šír.
Dalším způsob útoku, který podle Šíra připadá v úvahu, je čistě na Kyjev s cílem dekapitace. To znamená s cílem fyzického zabití ukrajinského vedení.
Další možností může podle Smetany být například útok na vojenskou infrastrukturu, jako jsou letiště, větší základny či logistická centra. Jaderné zbraně by mohly být také použity například proti velkému průmyslovému objektu, tvrdí Šír. Ten zároveň zmiňuje ruský eskalační žebřík, který se objevuje v některých teoretických pracích a podle kterého je odpálení takového objektu mezistupněm mezi konvenčním a jaderným konfliktem.
Právě takové odpálení průmyslového objektu by mělo dopady srovnatelné s použitím zbraní hromadného ničení. „Domníval jsem se, že například pro tento účel drží atomovou elektrárnu v Záporoží, ale nyní, poté, co ji Rusové anektovali, to nedává smysl,“ okomentoval Šír.
Smetana na závěr zmiňuje tragický „Hirošimský scénář“. To znamená, že by Rusko použilo jednu jadernou zbraň proti civilnímu cíli se záměrem způsobit šok a donutit ukrajinskou vládu uzavřít příměří dle ruských podmínek.
Ruská sebevražda
Experti se nicméně shodují na tom, že stále platí, že všechny tyto varianty zůstávají velmi nepravděpodobným vývojem situace. „Bavíme se pořád o scénářích, jejichž pravděpodobnost je relativně nízká,“ řekl Šír. „Náklady a rizika pro Kreml spojená s použitím jaderných zbraní v jakémkoliv rozsahu a jakýmkoliv způsobem zůstávají velmi, velmi vysoké,“ vysvětluje Smetana.
Šír ovšem podotkl, že dopad ruského jaderného útoku by byl natolik fatální a potenciálně drastický, že je potřeba se i na tyto málo pravděpodobné scénáře připravovat. „A to je dáno tím, že zatím použití atomové zbraně v konfliktu je to jediné, co ještě Putinovi v jeho rejstříku chování chybí. Všechno ostatní, co mohl udělat, už udělal. Vždy, když jsme si řekli, že Putin něco neudělá, tak jsme pak byli překvapeni,“ vysvětluje Šír.
Podle Krause je možné předvídat politické dopady. „Z politického úhlu pohledu by to byla pro Rusko sebevražda,“ konstatoval. Domnívá se, že navzdory tomu, že Rusové chřestí jadernými zbraněmi už od konce února roku 2022, jde o ultimátní záležitost, kterou by svět Rusku už nikdy neodpustil. Šír dodává, že západní státníci hovoří prakticky každý den o tom, že Putina varovali, aby toto nedělal, což připomíná situaci ze začátku letošního roku, kdy se o chystané invazi hovořilo, a nejen skrze cílené úniky ve veřejném prostoru byl Vladimir Putin varován, že by to byla chyba, která by měla pro Rusko následky.
Takový krok by podle expertů vedl k totální izolaci Ruské federace a dost možná i k reálné odvetě Západu nebo Severoatlantické aliance. Kraus se domnívá, že by se jednalo spíše o konvenční reakci než jadernou. „Pokud jsou ještě v Kremlu nějaké zbytky racionality, tak se budou snažit něčemu takovému předejít,“ prohlásil. „Ruské armády už se téměř nikdo nebojí. Zvládají jí čelit samotní Ukrajinci s materiální podporou ze Západu,“ konstatuje dále Kraus. Ruská armáda se podle něj absolutně nemůže měřit se silami NATO, které díky tomu získává ohromnou míru sebedůvěry ve své vlastní kapacity a schopnosti.
NATO musí Rusko odstrašit
Veškeré tyto ruské snahy, tlaky a výhrůžky vedou podle Krause spíše ke sjednocení NATO. V rámci Severoatlantické aliance existuje bezesporu velmi silný konsenzus ohledně toho, že by použití ruských jaderných zbraní vyžadovalo velmi silnou odpověď, která půjde nad rámec současné podpory Ukrajiny, shoduje se Smetana s dalšími bezpečnostními analytiky. Najít jednotnou kolektivní odpověď by podle nich mohlo být obtížné, přesto by to ovšem nemělo nijak zásadně ovlivnit celkovou jednotu NATO.
V rámci reakce Severoatlantické aliance mohou být zvažovány i scénáře i preemptivní akce, domnívá Šír. To znamená zachovat se tak, aby Rusku nebylo dovoleno jaderné zbraně použít. „Eskalace se dá zvládat jediným možným způsobem, alespoň podle válečná teorie, a to je odstrašení,“ vysvětluje Šír.
Prvním typem odstrašení je podle něj skrze odepření. Tedy posilovat obranné kapacity Ukrajiny, aby případný útok nemohl být úspěšný. Druhá forma odstrašení je skrze trest. Je tak potřeba věrohodně komunikovat s Ruskem fakt, že by mu to více ublížilo, než pomohlo. „Musí s tím být spojená uskutečnitelná hrozba, která cílí na ruské zranitelnosti. Muselo by to být velice pravděpodobně spojené s fyzickou likvidací ruského vedení,“ uvedl Šír.
Jaderný útok ze strany NATO je podle expertů nepravděpodobný, pokud by nebyl napaden přímo stát Aliance. Podle Krause i Smetany by NATO reagovalo spíše konvenčně, tedy nejaderným zbraněmi. Dokážou si však představit, že by Severoatlantická aliance přistoupila k leteckým a raketovým útokům na Ruskem okupovaná území. To by Ukrajině pomohlo pokračovat ve vedení války a dotáhnout ji do vítězného konce. „Dá se předpokládat, že použití ruských jaderných zbraní by vnímaly velmi kriticky i státy jako Čína či Indie, které by pak mohly být ochotny se připojit k Západu a pokusit se Rusko v rámci mezinárodního společenství kompletně izolovat a vytvořit bezprecedentní tlak na změnu režimu v Moskvě,“ vysvětlil Smetana.
Šír však uklidňuje, že se jaderná hrozba České republiky v první řadě netýká. „Problém nastává v momentě, kdy ty zbraně jednou odpálíte. Udržet potom eskalaci pod kontrolou může být docela obtížné,“ vysvětlil.
