Nevím, zda představitelé Extinction Rebellion trpí histrionskou poruchou osobnosti (dříve hysterie), nevyšetřoval jsem je. Jejich mediální výstupy však histrionské jsou a klimarebelové svým vyváděním před kamerami přesvědčují veřejnost leda tak o tom, že ochrana klimatu je neexistující problém vyfantazírovaný bandou hysteriků, kteří by se bez výtržností a omezování nezúčastněných osob nedostali do televize. A zneužili ke svým exhibicím jeden z nejvážnějších problémů planety. Při svých aktivistických výstupech ukazují, že – jako každý neurotik – neznají a nechápou své hranice.
Před pár dny skupina jedinců posedlých potřebou být v televizi zablokovala magistrálu v centru Prahy, přímo u Národního muzea. Jako záminku si vzali ochranu klimatu, a nezúčastněné řidiče, kterých byly po pár minutách v koloně stovky, si klimarebelové vzali jako rukojmí. Postihování nevinných, nezúčastněných je klíčovým znakem terorismu. Ovšem už z videa, které sami aktivisté zveřejnili, vyplývá, že v jejich aktivitě hraje roli spíše individuální neurotická potřeba se předvádět a prát se s policií než jakákoliv ochrana klimatu.
Aktivistka pověřená řízením provozu
Základním příznakem histrionské neurózy či poruchy osobnosti je, že jedinec nezná své hranice. V jeho neurózou pokřiveném myšlení figuruje přesvědčení, že svět je zde od toho, aby uspokojoval jeho potřeby. Že on – histrion, či postaru hysterik – tady všemu velí. Přesně to zachycuje video. V plné barvitosti žité patologie. První záběr ukazuje aktivistku paní Johnovou, kterak u Muzea, před začátkem blokády, hovoří do mobilu: „Dobrý den, tady je Johnová. Já chci oznámit, že iniciativa 3 stupně pro Ukrajinu bude teď za chvilinku blokovat silnici u Muzea, ve směru jižním. Prosíme, aby zdravotníci mohli odklonit sanitky. Teď. Teď momentálně.“ Paní Johnová, hlavní dispečerka pražských sanitek, vydala povel. A všichni musí poslouchat, bo je aktivistkou. K vidění a poslechu ZDE.
Jde o až učebnicový příklad histrionské poruchy vnímání vlastních hranic, vlastních kompetencí. Paní je aktivistkou, a tak když zavolá na centrálu pražských sanitek a řekne, kudy mají jezdit, tak je to samozřejmě závazný pokyn a její okolí je povinno se podle něj řídit. Jako v kostce paní Johnová vystihla hlavní problém, který hysteriky postihuje a který ty rozumnější z nich nakonec dovede na psychoterapii. Hysterik se totiž považuje za pupek světa – ale je celoživotně a opakovaně ke své značné nelibosti konfrontován s tím, že okolí ho neposlouchá, a nechce jeho světopupkovitost akceptovat. Nechápe to ani v případě, že je jeho požadavek až bizarně hloupý. Představa, že by sanitky měly jezdit po takové trase, kterou po telefonu zavolá jejich dispečinku nějaká paní, je až bizarně hloupá a směšná. Přesto něco takového paní Johnová chce. A okolí – mrchy neuznalý – ji nechce a nechce poslouchat!
My prostě zdržovat ostatní můžem‘!
Po blokádě u Muzea omezováním nezúčastněných a zdržením sanitky skutečně získali pozornost veřejnosti – média samozřejmě chtěla ukázat, co je to bezohledné fanatiky. A tak dorazili dva aktivisté na DVTV. Moderátor Michael Rozsypal zahájil rozhovor: „Dopravní kolony, zablokovaný výjezd z tunelu Blanka, houkající sanitka, která nemohla projet magistrálou před Národním muzeem. Klimatičtí aktivisté z hnutí Extinction Rebellion blokováním provozu vyzývali ke snížení spotřeby ruského plynu. Je to forma, jakou je správné upozorňovat na problémy, které vás trápí a které považujete za důležité?“
Jarmila Johnová, aktivistka Extinction Rebellion: „My jsme se pokoušeli volit jiné formy, ale ty byly úplně bez odezvy, takže nám nezbývalo nic jiného, proto vlastně jsme taky tady, jinak bychom se, jinak byste nás ani nepozvali, my jsme předali dopis s touto žádostí 7. března vládě, a nikdo se nám neozval, žádná odezva absolutně. Myslím, že jsme nikoho neohrožovali, jednak ta blokáda trvala několik málo minut a vše bylo dohodnuto tak, aby k žádné nehodě nemohlo dojít. Bylo to dohodnuto tak, že pakliže třeba pojede sanitka, tady jste viděli možná mě, že jsem volala policii, jakmile si účastníci té blokády sedali nebo někdo jiný do té silnice, a žádala jsem taky o případné odklonění sanitky. Podle prohlášení policie, taky sanitka, sanitku jsme nezdrželi, to prohlášení tady máme s sebou. Nic jiného nám nezbývalo.“
Moderátor: „To přece nemůže fungovat tak, že vy někam zavoláte, že budete někde prostě blokovat dopravní tepnu, klíčovou dopravní tepnu v hlavním městě a policie nebo integrovaný záchranný systém hned přesměruje sanitky, jako je to třeba, když je uzavřená, nevím, Národní třída nebo jiná komunikace.“ Thomas Franke, aktivista Extinction Rebellion: „Podle prohlášení krajské mluvčí záchranné služby se vyjádřila, že reálné zdržení byla jedna minuta.“ Moderátor opáčí: „A to je argument, když tam reálné zdržení bylo?“ Franke: „Ano, jako v naléhavosti situace, v které se dneska nacházíme.“
Pan Franke je přesvědčen, že je takovým pupkem světa, až z toho má právo dle vlastního uvážení omezovat lidi. Ano, takto vypadají projevy histrionské neurózy či histrionské poruchy osobnosti. Pan Franke prokázal, že histrionské rysy jsou genderově vyrovnané a že neplatí dříve ražená teorie, že hysterií trpí výhradně ženy. U mužů mají hysterické projevy zcela identický průběh. Ztráta soudnosti, absence náhledu na vlastní hranice, absolutní neúcta k hranicím druhých. Šup do psychoanalýzy!
Hlavní potřeba hysterika: Překážet!
Pořad na DVTV končil, pan Franke si namatlal dlaň ruky vteřinovým lepidlem a pronesl: „Můžu tady prohlásit, že v červnu, pravděpodobně, začneme další vlnu protestů, a zároveň jste tady mluvil o tom, že se vytratil ten důvod, proč jsme tam vůbec byli, tak se z toho důvodu bych se tady rád přilepil, aby jsme měli delší čas to probírat.“ Pan Franke zneužil ke své histrionské etudě toho, že jej DVTV pozvala, a tak jim tam začne vyvádět. DVTV opravdu není zodpovědná za poškozování klimatu, a pro ochranu klimatu volbou hostů – často velice kompetentních biologů a klimatologů – dělá vše, co může. Z DVTV opakovaně zaznělo varování, že se klimatický systém planety vinou lidské činnosti hroutí. I přesto televizi aktivista Franke neváhal omezit na jejím vlastním teritoriu. Omezit televizi, která jej pozvala jako hosta. Naprostá bezohlednost sebestředného histrionství v kostce. Ovšem moderátor Michael Rozsypal se nedal rozhodit: „Moc se omlouvám, máme živé vysílání, a musíme dát prostor dalším rozhovorům. Děkuju za rozhovor, na shledanou.“ A excincrebely vypnul. „Host se přilepil…“, komentuje to pak na facebooku lakonicky DVTV.
Jak dlouho přesně zůstal pan Franke ve studiu přilepen, nevím, ale jsem si téměř jist, že byl ten den hostem na DVTV naposledy. I přesto, že moderátorovi předal kytku. Rozkvetlý hyacint ve sklenici.
Odkud byl ten hyacint?
První oslovená květinářská firma se mi nejprve agresivně vysmála, že bych chtěl slyšet, jak ta kytka objela půl planety. V další větě zahradnictví vysvětlilo, že ty kytky se asi pěstovaly u nás. Anebo v Holandsku. Z druhého mi napsali: „Původ rostliny lze takto těžko určit. Cibule hyacintu bude pravděpodobně dovezena z Holandska, ale může se předpěstovávat i pěstovat zde v ČR. Přesné určení původu je poměrně tenký led.“ No a v květinářství za rohem mi řekli, že u nich jsou rostliny v květináči z Holandska všechny. Pokud ochránci klimatu v Praze kupují kytky dovezené kamiony z Holandska, nemůže klima netrpět. Napsal jsem tedy vymírajícím rebelům: „Právě jsem se vrátil z květinářství. Podle vedoucí prodejny jsou květiny, které vaši členové ukazovali ve svých vystoupeních, dovezené kamionovou přepravou z Holandska, stejně jako většina živých květin v našich květinářstvích. Odkud, prosím, ty rostliny pocházejí?“
„Zdravím, omlouváme se, ale nemáme teď kapacitu Vám tyto informace dohledat. Nezlobte se. Pošlete nám prosím odkaz, až článek vyjde, abychom ho mohli sdílet. Děkujeme.“
Tajtrlictví Extinction Rebellion bylo dovršeno. Oni přece nebudou vysvětlovat nějaké detaily, jsou aktivisti, neasi! Ale zato mne zaúkolují, abych pro ně něco udělal. Další absence náhledu vlastních hranic, další hloupé hulvátství. Oni se se mnou bavit nebudou, ale mám jim posílat upozornění. Přes zjevnou neadekvátnost jejich chování jim link na článek pošlu. Udělám to, aby si text přečetli. Protože paní Johnové a panu Frankemu na závěr připisuji vzkaz: Když mi napíšete na e-mail, rád vám doporučím nějakého kompetentního psychiatra!