Před osmdesáti lety se stal hrobníkem. Patřil do skupiny terezínských vězňů, které esesáci odvezli do Lidic, aby pohřbili muže zavražděné v této středočeské vesnici. Později jako jeden z prvních, ne-li úplně první v celé Evropě, podal literárně zpracované svědectví o dění v Osvětimi i dalších koncentračních táborech. V době komunismu přišel o práci a nesměl publikovat. Spisovatel a novinář František
R. Kraus.

„Kolem hoří domy. K nebi se valí černý dým. A u zdi… I ten nejtvrdší z nás se na okamžik zarazil… Před srovnanými matracemi, opřenými o stěnu statku, leží koberec mrtvých. S roztaženýma rukama, neurovnaní, zakrvácení. Plameny hučí a slyšíme i podivné zvuky z lidického kostela. Praskají malovaná okna a střepiny se sypou na hřbitůvek. Varhany, ničené ohněm, vydávají disharmonické skřeky… Už víme, proč jsme tu!“

Esesáci Seidl s Vostrelem ukazují svými bičíky na zem. Ve vzduchu malují pomyslný obdélník, takřka čtverec. Dvanáct metrů dlouhý, devět metrů široký, čtyři metry hluboký. Takový hrob teď mají vězni z Terezína vykopat.

Okolo roku 1910 jako žák piaristické školy (v horní řadě, druhý chlapec zprava)

„Kopeme, klesáme do hloubky země, v noci, celou noc při strašidelném ohňostroji hořících Lidic, kopeme do rána, dopoledne a odpoledne, bez přestávky. Hodili nám každému kus chleba… Seidl i Vostrel zde ještě stojí, kouří a pijí… a Schupo tam v pozadí vaří ve velkých hrncích z pochytaných slepic a hus dobře vonící polévku…

Jsme dole. Hotovo. Hrob je připraven. Musíme mrtvým ještě vysvlékat boty, které odevzdáme, pak vybíráme občanské legitimace ze zakrvácených šatů. Potom se kladou dolů, k poslednímu spánku… někteří ještě tak mladí… a ty výrazy ve tvářích…“

Tolik povídka Pohřbíval jsem mrtvé z Lidic. Františku R. Krausovi bylo 38 let, když se ocitl v řadách této – vskutku truchlivé – skupiny mužů vypravené z terezínského ghetta. Za sebou měl půvabné, i když existenčně občas neveselé dětství strávené v pražských uličkách i takřka příkladný (hledal-li by takový vzor dnešní scenárista) život pražského intelektuála první republiky….