Profesorka afrických studií českého původu Rachel Dolezal se proslavila počátkem léta, když vyšlo najevo, že není černoška, jak tvrdila. Za tu se nicméně vydávala skoro deset let. Její rodiče v rozhovoru pro BuzzFeed ale uvedli, že se Rachel narodila jako běloška. „Je to naše dcera a oba jsme evropského původu. Jsme zmateni,“ prohlásil její otec Larry Dolezal. Na fotografiích z dětství, které předvedli, jsou vidět její blonďaté vlasy, zatímco dnes má tmavé a kudrnaté.
Před prozrazením řídila malou místní pobočku NAACP, vyučovala na Eastern Washington University a spolupracovala s policií jako zprostředkovatelka. Teď poskytla rozhovor pro časopis Vanity Fair. Dnes se živí jako kadeřnice a třikrát týdně dělá typické účesy černošským ženám, protože na to je odbornice.
Reportérka se jí ptala, jak se teď sama na sebe dívá. V tomto ohledu se ale mnoho nezměnilo. „Není to kostým,“ říká o své vizáži. Nemůže to nijak duchovně vysvětlit, ale od útlého dětství se prý cítila spojena se zkušeností černých lidí. „To není něco, co si mohu obléknout a zase svléknout.“
Roky se prý ptala sama sebe, kým je, a byla z toho nešťastná. Dnes už tomu tak podle ní není, ale už by se neoznačila za Afroameričanku, ale za černou. Říká, že v minulosti nikoho neoklamala a neobelhala. „Pokud se lidé cítí oklamáni nebo obelháni, je mi to líto. Ale myslím si, že to spočívá spíš v jejich definici a myšlenkovém konstruktu rasy než v mé integritě a poctivosti.
Do budoucna má dva plány: chce se se svým třináctiletým synem odstěhovat z města Spokane ve státě Washington, což doteď nebylo možné kvůli dohodě s bývalým manželem. Také chce napsat knihu, aby ji mohla každému poslat místo toho, aby pořád musela něco vysvětlovat.
Jeden její spolupracovník o ní prohlásil, že jemu je jedno, jestli je bílá, nebo černá. Důležité prý je, co dělá pro komunitu. Zatím se ale zdá, že dělá medvědí službu. Černošská komunita v USA to jistě nějak přečká, nebyl to koneckonců člověk černé pleti, kdo podváděl. Můžeme ale očekávat, že lidé, kteří se s podezřením dávají na obory jako gender studies, se budou ještě dlouho dobře bavit. V každém případě by před sto lety nikoho asi nenapadlo, že vydávat se za černého se jednou v Americe stane součástí kariéry.
(S využitím pramenů z spiegel.de.)
