Vypadá to, že se Andrej Babiš rozhodl, že by byla škoda, kdyby se aprílové vtípky dělaly pouze jeden den v roce. Jak si jinak vysvětlit, že premiér, o němž je známé, že bez jeho souhlasu se v poslaneckém klubu ani ve vládě nerozhodne o ničem, najednou ztratil svoji dominanci? Jak to, že jeho podřízení mají najednou tolik vlastních názorů a mohou dokonce i nesouhlasit s velkým šéfem? Odpověď je jednoduchá, Babiš znovu blafuje a společně se svým hnutím podvádí veřejnost. 

Pozice neochvějného vůdce se hodí tehdy, kdy vláda nemusí řešit žádný větší problém a ty menší se dají svalit na někoho jiného. To se Babišovi úspěšně dařilo několik posledních let. Nyní, když „jde do tuhého” a je třeba víc než cool strejda se zmijovkou a knížkou o svých snech, musí premiér změnit taktiku.

Házení viny na ostatní sice zůstalo a navždy zůstane Babišovým poznávacím znakem, ale na chvíli přišel ústup z pozice drsného šéfa, který řídí všechno. Není divu, v naší zemi totiž nefunguje nic, za co vláda, pod vedením slovenského agrobarona, přímo zodpovídá.

Pár měsíců před volbami musí Babiš zkusit cokoliv, aby zvrátil trend, který ukazují průzkumy. Zřejmě proto v současnosti přichází s novou rolí, kterou bychom mohli nazvat “překvapený zachránce národa”.

Tato role spočívá v tom, že se Andrej Babiš v posledních týdnech pořád něčemu diví. Konkrétně věcem, které pronášejí jeho podřízení z ANO a ministři. Tedy lidé, kteří se svého šéfa bojí, slouží mu a bez jeho požehnání nejdou snad ani spát.

Najednou se ovšem naoko situace mění a všechny tyto loutky mají překvapivě vlastní názor. Znenadání třeba poslanci vládního hnutí odmítnou zveřejňovat smlouvy o nákupech během nouzového stavu. Od “protikorupčního” ANO celkem zvláštní přístup. Přichází tedy Babiš a diví se. On by přeci nechtěl tajit žádné podezřelé transakce nebo dokonce předražené nákupy, na nichž stát prodělal.

Trochu to připomnělo dávné Faltýnkovo extempore při hlasování o protikuřáckém zákoně, kdy předseda poslaneckého klubu ANO špatně pochopil šéfovy notičky a Babišovi zákonodárci zvedli ruku chybně. Tenkrát byl ovšem nynější premiér mimo republiku a dal se Faltýnkův přešlap svést na chybnou komunikaci. Nyní je ovšem boss doma a sotva tak může kdokoliv z poslanců jeho hnutí hlasovat jinak, než bylo jasně a důrazně doporučeno na klubu. 

Druhým, kdo ministerského předsedu překvapil, byli ministři školství a zdravotnictví. Ti totiž bez jeho souhlasu (prý) připravili plán na návrat dětí do škol. A Babiš se znovu diví. Nevěděl o tom, nechápe to, udělal by to jinak. Ne náhodou přesně tak, jak radí většina facebookových expertů, kteří jsou potenciálními voliči ANO.

Je to vlastně taková partyzánština, s níž se musí premiér nyní potýkat. Nic mu neřeknou, dělají rozhodnutí za jeho zády. Takový člověk by ale přeci neměl dělat předsedu vlády, takhle se úspěšná firma nevede. 

Navíc, i kdyby někdo Babišovým výmyslům uvěřil, měl by si vzpomenout na jeho slova z loňského března. „Já jako premiér země samozřejmě osobně odpovídám za všechna krizová opatření. A beru na sebe plnou politickou odpovědnost,“ řekl tehdy premiér. To je ovšem v kontrastu s “nikdy neodstoupím”, takže si můžeme do kolonky Babišovy lži připsat další čárku. Kolikátou už?