Nedělní Partie (13. 3. 2016) naservírovala divákům TV Prima dva žánry. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš mohl čtvrt hodiny bez přerušení rozptylovat vršící se pochybnosti kolem jeho Čapího hnízda (což se mu příliš nepodařilo) a ještě mu stihl vyseknout reklamu. A jeho protějšek, předseda KSČM Vojtěch Filip, mu šel příkladně na ruku. Co mají ti dva společného?

[ctete]50578[/ctete]

Oponenti nebo partneři?

Dramaturgie pořadu byla celkově zarážející. Dalo by se očekávat, že pokud je jedním z témat citlivá kauza týkající se významného člena vlády, pozvou mu do diskuse skutečného oponenta. Tedy z řad pravicové opozice usilující o svolání mimořádné schůze k objasnění inkriminovaného dotačního skandálu. Proč tedy soudruh Filip, který většinou působil jako Babišův partner?

Autory Partie to zkrátka nenapadlo, nebo neměli na vybranou. Babiš hned tak s někým do televizních diskusí nechodí. Takto dopadla „ostrá“ výměna názorů, která by se v podobných případech dala očekávat, jako naprostá selanka. Nejenže Filip nechal Babiše sáhodlouze vykládat svoji předem připravenou obranu, ale navíc odmítl podpořit mimořádnou schůzi v Poslanecké sněmovně. Nevidí pro ni žádný důvod.

„Velký bratr“ má u komunistů zelenou

Vzájemné souznění bylo patrné i v dalších částech Partie. Šéf komunistů podpořil Babišův návrh na zřízení centrálního registru účtů firem a podnikatelů, který už schválila vláda. Pravicová opozice v tomto nástroji vidí potenciál dalšího ohrožení svobody vzhledem k tomu, jak často u nás dochází k únikům citlivých dat, což může ohrožovat poctivé plátce daní.

Je signifikantní, že komunisté podporují všechny represivní záměry Babišovy vlády směřující k „velkému bratrovi“, a dohlížející na každý krok občanů v této zemi. V poněkud syrovější formě takto vládli čtyřicet let a po minulých časech se jim nostalgicky stýská čím dál víc.

Babiš jejich reminiscenční představy aspoň zčásti naplňuje. Ostatně i on by nejraději vládl sám. Parlament považuje, podobně jako V. I. Lenin, za žvanírnu, která jej zdržuje od práce budovat lepší zítřky (především Agrofertu).

„Rytířská“ diskuse

Nejnápadněji působil rozdíl proti jiným duelům v celkově uvolněné atmosféře. Ani jednou nepadaly invektivy typu „lhář“ nebo „zloděj“. Babiš se dokonce Filipovi jednou omluvil, když mu bezděky skočil do řeči. Tato „rytířská“ diskuse, doplněná výkonem prověřeného moderátora, má svoji logiku. Komunisté přece nelžou a nekradou, stejně jako Babiš.

Nebylo to zdaleka poprvé, kdy mezi předáky hnutí ANO a KSČM dochází k vzájemnému souladu. Filip nedávno jako jediný představitel parlamentní strany – vedle dalšího Babišova souvěrce Miloše Zemana – podpořil Babišův návrh na zkrácení volebního období o půl roku.

Jak už bylo zmíněno, komunisté podporují všechny návrhy nadbytečně regulující společnost a omezující svobody občanů, především podnikatelů. Podobně jako Babiš brnkají na strunu lidské závisti a podporují kulturu fízlování a udavačství, kam patří elektronická evidence tržeb nebo majetková přiznání.

Že občas pomáhají zvyšování vlivu silných ekonomických hráčů, je netrápí – oligarchické poměry východního typu jim nejsou cizí. Typickým příkladem je jejich podpora zákonu o významné tržní síle, údajně chránícího dodavatele před praktikami obchodních řetězců. Ve skutečnosti nahrává velkým potravinářským korporacím (lex Agrofert), které budou mít lepší postavení na trhu, než menší dodavatelé.

KSČM, ANO a Mezinárodní den studentstva

Ani komunisté ovšem nezahálejí. Současné poměry jsou živnou půdou pro jejich setrvalou snahu na jedné straně relativizovat totalitní poměry, a na straně druhé drtivou kritikou zpochybňovat polistopadový vývoj. I v tom si s Babišem rozumějí.

Symbolickým příkladem je nedávné schválení návrhu bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO) v rámci projednávání zákona o státních svátcích a významných dnech, podle kterého se mění 17. listopad ze „Dne boje za svobodu“ na „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“. Pro tuto změnu hlasovali zástupci ANO, KSČM, ČSSD a Úsvitu.

Je zapotřebí uvést, že o totožnou změnu usilovali komunisté už v prosinci 2013. Tehdy ještě neúspěšně. Dnes se ovšem doba mění. Nepomohly výhrady pravicové opozice k celkovému kontextu reinkarnace Mezinárodního dne studentstva, jehož význam zcela zprofanovala komunistická propaganda. Že byl spojen s existencí ultralevicových studentských organizací, které měly shodou okolností sídlo v České republice, jejichž funkcionáři – například v osobě Miroslava Štěpána – byli také vysocí budoucí představitelé naší komunistické strany.

Změna názvu tak předřazuje relikt doby minulé a oslabuje význam 17. listopadu jakožto symbolu pádu komunismu.

O tom, že převážná část koalice v čele s hnutím ANO učinila komunistům velkou radost, svědčí titulky jejich tiskových zpráv typu „KSČM se podařilo vrátit do kalendáře Mezinárodní den studentstva“, nebo závěrečné vystoupení předsedy klubu KSČM Pavla Kováčika. V této souvislosti mimo jiné uvedl: „Hluboce se skláním před těmi, kdo se dokázali vymanit ze slupky zapšklosti a zaprděnosti popřevratové české politiky.“ A poděkoval všem, kdo se „dokázali vymanit z připitomělých schémat.“

Falmer a Bureš

Existují další příklady, kdy komunisté vyšli hnutí ANO vstříc. Z toho je patrné, že se zájmy obou seskupení často protínají. A co se týká jejich předsedů Vojtěcha Filipa a Andreje Babiše, který – na rozdíl od pravicové opozice – komunisty nikdy nekritizuje, oba spojuje i minulost.

Oba se zapletli se Státní bezpečností a oba se soudili či stále soudí, zda s ní spolupracovali vědomě či nevědomě. „Falmerův“ soud už skončil. Filip podle něj spolupracoval vědomě, jen prý nevěděl, že zpravodajská služba, jíž závazek podepsal, byla organizačně zařazena pod StB. „Bureš“ se na Slovensku stále ještě soudí.

V každém případě slouží komunisté v Poslanecké sněmovně jako záložní jednotka, když to skřípe v koalici, vždy připravená zastoupit ve prospěch hnutí ANO v těch případech, kdy se jim to hodí. A není to nijak výjimečné.

[ctete]50641[/ctete]