Proruský aktivista Ladislav Vrabel při pochodu Prahou. FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Protagonisté naší dezinformační scény se ve svých výrocích a hlásaných pravdách více a více odtrhávají od reality. Lež se stává standardem jejich projevů, a nejen oni sami, ale ani jejich publikum na tom neshledává nic špatného. Tento vývoj dovede společnost do stádia, kdy její část bude bojovat s draky a saněmi, přestože půjde o alespoň formálně duševně zdravé jedince.
Ladislav Vrabel je jedním z nejúspěšnějších lídrů české dezinformační scény, a tak nepřekvapí, že v šíření dezinformací je opravdový kabrňák. Za šíření dezinformací, přesněji poplašné zprávy, byl už jednou souzen a odsouzen. V jednom ze svých projevů totiž sdělil posluchačů, že chce česká vláda napadnout Rusko jadernými zbraněmi. Nejprve za to dostal podmínku, po odvolání jen pokutu.
„Odvolací soud uložil pořadateli protivládních demonstrací Ladislavu Vrabelovi za šíření poplašné zprávy peněžitý trest 10 000 korun. Uznal verdikt prvoinstančního soudu, podle kterého byly mužovy výroky o tom, že Česko plánuje použít jaderné zbraně proti Rusku a následném ruském útoku na ČR, schopné vyvolat v části společnosti obavy a znepokojení. Odvolací senát však zrušil původně uložený čtyřměsíční podmíněný trest s odkladem na rok a půl,“ dozvěděla se veřejnost v říjnu letošního roku.
Popravdě nevím, jak bude exekucemi a insolvencemi sužovaný Vrabel platit – ale věřím, že mu na to přispějí jeho věřící. Povzbuzen tím, že mu toho za lhaní až zas tak moc neudělali, Vrabel přitvrdil.
Kastrační fantazie
Ladislav Vrabel vysílal 22. 12. 2023 na facebooku živý videostream. Ve stopáži 5.54, kdy mluvil o válce na Ukrajin, řekl: „Děly se tam tak hrozný věci, že Ukrajinci zajali Rusy a uřízli jim přirození a potom je vrátili.“
Podobné chování by samozřejmě bylo u vojáků armády, kterou podporujeme a které posíláme zbraně, zcela nepřijatelné. Taková událost by naši pomoc Ukrajině zásadně zpochybnila. Ovšem jak jsem ten Vrabelův žvást zaslechl, neproběhla mi hlavou myšlenka „co to ti Ukrajinci vyvedli“, ale myšlenka „co to ten dezolát zase kecá“.
Abych se vyhnul předpojatosti – třeba paušalizuji a Vrabel má tentokrát pravdu – zaslal jsem mu dotazy: Mohl byste prosím tento výrok nějak doložit, to jest – kde a kdy se to stalo, prosím? Uvědomujete si prosím, že při recidivě šíření nepravdivé poplašné zprávy Vám může hrozit nepodmíněný trest odnětí svobody? Vrabel se zachoval jako hrdina, a neodpověděl.
Slovo zákona
Mlčení pana Vrabela mne nepřekvapilo, vždyť je to partyzán! Zaslal jsem tedy dotazy také na Policii ČR: Médii proběhla zpráva, že ruští vojáci vykastrovali několik zajatých ukrajinských vojáků. Zprávu, že by se ukrajinská armáda dopouštěla podobných zločinů, jsem nezaznamenal. Došlo prosím skutečně k Vrabelem popsané události, má PČR informace o tom, že by se něco takového skutečně stalo? Pokud se Vrabelem popsaná událost nestala – bude prosím PČR zahajovat vyšetřování ve věci šíření poplašné zprávy spáchaného tímto výrokem?
Odpověď přišla záhy, i když byly Vánoce: „V tomto konkrétním případě se nejedná o šíření poplašné zprávy, neboť u tohoto specifického trestného činu je třeba, aby u někoho vyvolal důvodnou obavu o život či zdraví. Vámi zmíněné konstatování však dle mých informací takovouto obavu u nikoho nevyvolalo a nikdo oznámení neučinil, proto nelze aplikovat toto ustanovení. Mnohem více se jedná o šíření dezinformací, nežli o trestný čin. Aktivity Vámi zmíněné osoby logicky sledujeme a to i s ohledem na různá trestní řízení. Plukovník PhDr. Ondřej Moravčík, vedoucí oddělení tisku.“
Svaz poplašených?
Chvíli jsem si zahrával s myšlenkou založit Svaz poplašených. Skupinu lidí, která by pečlivě sledovala plácání dezolátů, a vždy, když by někdo jako Vrabel začal plácat podobné nesmysly, jako ty o kastracích ruských zajatců nebo českých jaderných zbraních, šli by členové Svazu na policii nahlásit své poplašení. Pak jsem myšlenku zavrhl – jednak by se mi do Svazu asi nikdo nepřihlásil, a i kdyby ano, policie by jeho členům to poplašení nevěřila.
Pak jsem se ale nad celou situací zamyslel vážněji, a trochu mi z toho začal jezdit mráz po zádech. Nejen Vrabel, ale všichni dezoláti se už zcela odtrhli od reality. Obrovské kvantum projevů dezolátů hovoří o cenzuře, a o tom, jak proti ní chtějí bojovat. Nic jako cenzura v České republice neexistuje. Stejní lidé, kteří v době pandemie covidu plácali nesmysly ne o Ukrajině, ale o virech, tvrdili, že virus SARS-CoV-2 neexistuje. I když na infekci tímto virem umřelo skoro sedm milionů lidí. Jiní dezinformátoři zase plácají nesmysly, že Česká republika neexistuje, a cítí se být Čechoslováky. Lež – ne účelová, jako když chce podvodník někoho ošidit, lež dejme tomu samoúčelná – se stala běžnou součástí projevů našich asystémových spoluobčanů.
Zatímco ještě před patnácti dvaceti lety se lhář snažil, aby jeho lži byly uvěřitelné, náš asystém tuto aspiraci dávno ztratil. Dezoláti lžou naprosté nesmysly, dětinsky plácají hlouposti, ale jejich hlas zní na demonstracích s desetitisícovou účastí. A nikomu z jejich diváků jejich lhaní nevadí. Jak mi napsali z Policie ČR, samo veřejné lhaní je nezákonné teprve tehdy, když někoho poplaší. A i bez konzultace s bezpečnostními složkami vím, že kdyby úřady chtěly zavřít všechny občany, kteří pouštějí do veřejného prostoru potenciálně nebezpečné lži, tak by nestačila kapacita kriminálů.
Proto nezbývá než konstatovat, že se slabomyslné veřejné lhaní stane i do budoucna běžnou součástí veřejného prostoru. A není pomoci. V takové situaci je ovšem zcela legitimní otázka: Mají mít i lidé, kteří pouštějí do veřejnosti vylhané nesmysly, volební právo? Je všeobecné volební právo vztažené i na autory slabomyslných lží cestou k řízení demokratické společnosti? Já myslím, že ne – ovšem jak situaci řešit, nevím.
