Komentátor Fareed Zakaria napsal ve svém sloupku pro The Washington Post: „Skutečně jsem nevěřil, že že existuje něco takového jako syndrom Trump – nenávist k prezidentu Trumpovi tak intenzivní, že zhorší schopnost lidského úsudku. Není to tak, bych si nevšiml drsného vyjadřování vůči němu – také jsem sám řekl pár tvrdých věcí, ale to bylo v průběhu volební kampaně. Trump se zdál, že dělá věci, které to odůvodňovaly. Jak byl zvolený, místo aby se zklidnil, pokračoval z jeho strany proud drobných útoků, přehánění a lží. Jeho administrativa se zdá být poznamenána chaosem a nekompetentností.“

[ctete]116733[/ctete]

Pak pokračuje otázkou ohledně úderu proti Sýrii. V této věci Trump zřejmě podle něj pozorně naslouchal svým poradcům pro národní bezpečnost a změnil své dřívější postoje. Zvolil vyváženou odezvu a jednal rychle. Zakaria připomíná, že zásah podpořil a že Trump se nakonec zachoval prezidentsky, protože akce „je opožděným přiznáním Trumpa, že prostě nemůže dávat Ameriku na první místo a že prezident Spojených států musí jednat jménem širších zájmů a ideálů“. Vidí to tak přesto, že byl jinak kritický ohledně celkové politiky vůči Sýrii. Svůj text nazval „Jeden raketový úder není strategie“.

Z levém části politického spektra přišla nepříznivá reakce, jako by Zakaria z Trumpa udělal papeže, a oponenti psali, že je to nesmysl a že se média před Trumpem sklání. Bývalí autoři Obamových projevů psali, že to bylo nejhloupější vyjádření k celé věci.

Jenže právě Obamovi autoři by podle Zakarii měli vědět, že Barack Obama 27. září 2013 oznámil dohodu v OSN, podle které syrský režim souhlasil s tím, že se vzdá svých chemických zbraní. „Toto rozhodnutí závazně zajistí, že Asadův režim musí dodržet své závazky, nebo bude čelit následkům. Budeme ostražití ohledně toho, co bude následovat.“

Jinými slovy, Trumpova administrativa zpozorovala  porušení této Obamovy dohody z roku 2013 a prosazovala ji přesně tak, jak to Obama naznačil. To je také důvod, proč téměř všichni hlavní Obamovi politici, kteří se zabývali zahraničními záležitostmi – Hillary Clintonová, Thomas Donilon, Leon Panetta, David Petraeus –, činnost této administrativy podpořili. Stejně jako američtí spojenci v regionu i mimo něj.

[ctete]116585[/ctete]

Údery byly přesně zacílené a uměřené a přitom nevedly k tomu, aby se Spojené státy propadly hlouběji do syrské občanské války. Jinými slovy, bylo to podobné tomu, o čem mluvil Obama. „Dva vysoce postavení Obamovi úředníci, se kterými jsem hovořil, mi řekli, že kdyby byl Obama stále prezidentem, musel by pravděpodobně provést podobný útok, ne-li co do rozsahu totožný. Lze předpokládat, že tito bývalí autoři projevů by pak používali jiná slova k popisu téhož úderu.“

Konzervativci zřejmě chápou Trumpův obrat lépe než liberálové. Mnoho z Trumpových nejsilnějších podporovatelů bylo rozrušeno z toho, že se Trump tak přiblížil Obamově politice. Andrew McCarthy napsal v National Review: „Pokud jde o zahraniční politiku, měl jsem strach, že by v roce 2016 zvolením Clintonové nastalo třetí Obamovo volební období. Místo toho je to Trump, kdo přinesl třetí Clintonovo období.“

Liberálové by se měli vyhnout syndromu Trump, píše Zakaria. „Pokud Trump provádí nějakou politiku, nemůžeme předem tvrdit, že se mýlí a tato politika je zlá a nebezpečná. „Pokud jde o mě, byl jsem na Trumpa dost tvrdý a útočil jsem na téměř každý politický návrh, který pronášel během kampaně. Těsně před volbami jsem ho označil za ‚rakovinu americké demokracie‘ a vyzval jsem voliče, aby ho odmítli. Ale oni to neudělali. Nyní je prezidentem. Domnívám se, že mým úkolem je hodnotit jeho politiku nestranně a vysvětlit, proč je podle mého názoru moudrá, nebo není.“

Mnohé sliby z Trumpovy kampaně jsou podle Zakarii idiotské a neproveditelné. Vždycky bylo pravděpodobné, že obrátí, jako to už učinil na několika frontách. „Musíme se ptát sami sebe, koho bychom raději viděli: Trumpa, který popírá sama sebe, nebo Trumpa, který neúnavně pokračuje podle programu své kampaně?“

První možnost by byla dobrá pro Ameriku a pro svět. Druhá by byla katastrofou pro všechny. „To vyvolává dilema: chceme to, co je lepší pro Ameriku, nebo co je horší pro Donalda Trumpa?“