Velká Británie bude muset navzdory plánovanému vystoupení z EU uspořádat volby do Evropského parlamentu a vyslat tam svoje zástupce. Jak dlouho tam vydrží, na to si jen těžko sázet, ale kdo to bude, se dá zhruba týden před samotným hlasováním říci už poměrně s jistotou. Poslední průzkumy potvrdily vzrůstající popularitu nové brexitové strany Nigela Farage, muže, jehož zarputilost, vytrvalost a kouzlo, pomohly odpůrcům členství v EU zvítězit i ve tři roky starém referendu.

Po tomto svém velké vítězství odešel s tím, že svého jediného cíle v politice dosáhl. Teď se vrací s odůvodněním, že je potřeba zajistit, aby k odchodu skutečně došlo a to k co možná nejúplnějšímu. Má slušnou šanci získat asi třetinu hlasů, čímž by se jeho strana stala nejsilnější zástupkyní Spojeného království v Bruselu. Jeho boj za brexit má ale jeden procesní háček, Evropský parlament o něm nerozhoduje a rozhodovat nebude. Aby mohl skutečně ovlivnit, jakou formu ono britské odcházení, které zatím rozhodně neprobíhá po anglicku, bude mít, musel by vyhrát volby domácí, parlamentní.

Ty řádné jsou ale naplánovány až na rok 2022. Do té doby už by ale měl být gordický uzel, který Farage s radostí pomáhal zaplétat, rozseknutý. Byť je pravda, že britská politika po osudném referendu o vystoupení z Unie připomíná absurdní skeč od Monthy Pythonů, jehož aktéři navíc vynikají šikovností pana Beana. Nedá se tedy vyloučit, že i řádné volby za tři roky budou mít jako hlavní téma brexit. Pravděpodobnější ale je, že pro získání vlivu na to, zda a za jakých podmínek Britové odejdou, by Farage potřeboval předčasné volby.

Takovou variantu rozhodně nelze vyloučit. Podle britských bookmakerů a jimi stanovených kurzů je konání voleb v roce 2019 pravděpodobnější, než pokračování sněmovny v současném složení. Potíž je ale v tom, že podle průzkumů by sice obě hlavní strany oproti svým výsledkům z roku 2017 oslabily, ale nejsilnější stranou by stejně s největší pravděpodobností byla Labour Party, která požaduje minimálně zachování celní unie s EU a navíc v ní sílí křídlo požadující potvrzení jakékoliv formy odchodu v novém referendu.

K tomu je třeba připočíst, že posiluje nejenom Farageova strana jménem Brexit, ale i Liberální demokraté, kteří se naopak od začátku netají tím, že si opuštění EU vůbec nepřejí a chtějí celý proces zastavit. Nejpravděpodobněji tedy v tuto chvíli vypadá varianta, kdy by jasnou většinu měli strany, které si rozhodně nepřejí to, co Farage. Jeho cílem je tzv. WTO brexit, tedy v podstatě odchod bez dohody s tím, že vzájemné obchodní vztahy mezi EU a VB by se řídili pravidly Světové obchodní organizace (WTO).

Jediné, co se v tuto chvíli zdá být jisté, je že konzervativci pomalu leč povážlivě vytrvale padají do politické bezvýznamnosti. Pokud se potvrdí předpovědi a Toryové zažíjí v nadcházejících eurovolbách největší výprask ve svých dějinách, čeká je náročná zkouška s velice nejistým koncem. Theresa Mayová slíbila, že stranu už do dalších voleb nepovede. Vzhledem k tomu, že se jí její straničtí odpůrci neúspěšně pokoušeli zbavit v prosinci minulého roku, nemohou toto hlasování vyvolat znovu dřív než v prosinci 2019. Tlak na její okamžitý odchod by ale jistě byl ohromný.

Mayová tak bude nejsmutnější postavou celého příběhu. Žena, která ač sama v kampani podporovala setrvání v EU, na sebe vzala nelehký úkol Británii z osmadvacítky vyvést a zároveň zachránit konzervativní stranu. Teď to vypadá, že odejde, aniž by brexit prosadila a navíc po sobě nechá stranu v troskách. Tento neúspěch si však zaslouží jen částečně. V obojím jí zdatně pomáhali toryovští euroskeptici okolo Jacoba Rees-Mogga. Těm ale voliče z řad odpůrců EU ve velkém odlákal právě Farage a ti, co konzervativcům zbyli, budou celkově v průměru více proevropští, než tomu bylo doposud.

Farage čeká s největší pravděpodobností slavné vítězství v eurovolbách. Otázkou je, zda ho z pozice politika jednoho tématu dokáže přetavit v trvalejší úspěch v podobě vytlačení konzervativní strany. Nejisté ovšem je i to, zda o to bude on sám stát. Po referendu v roce 2016 se k převzetí odpovědnosti příliš neměl. Pro nás je ovšem nejhorší, že bude až do skutečného odchodu VB sedět v europarlamentu.