Respektovaný německý konzervativní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) přinesl roční bilanci od památného výroku německé kancléřky Angely Merkelové „Zvládneme to.“ Původní nekritický optimismus té doby nahrazuje realistickým pohledem, když popsal body, ze kterých by se měla německá společnost (a nejen ona) poučit.

[ctete]68415[/ctete]

1) Žádný právní stát se nedá stavět na porušování práva

Podle FAZ je největší obětí uprchlické krize evropské právo. Slova jako Maastricht, Dublin a Schengen se sesypala pod náporem uprchlíků. Rok migrační krize se nese především v duchu porušování evropských zákonů. Idea Schengenu zněla: Uvolní se vnitřní hranice, pokud se zároveň vyztuží hranice vnější. Bourání vnitřních hranic se uskutečnilo, zatímco vnější hranice jsou přetíženy. Federální policie, jejímž posláním je bránění nelegálního vstupu do země, jej byla nucena tolerovat. Co je to za právní stát, když státy vlastní právo nedodržují?

2) Rasismus kontra vítací kultura

Je pravda, že rasismus je hloupý a vstřícnost ušlechtilá. Co se ovšem před rokem odehrávalo pod heslem „vítací kultury“, neslo až rysy hysterie a jakéhosi happeningu. Lidé, kteří prchají před válkou, byli zasypáváni plyšovými hračkami jako „ušlechtilí divoši“. Není to jen jiná forma rasismu v rámci „páchání dobra“? A jaké je potom zklamání, když někteří z uprchlíků neprojevují vděk za každou darovanou košili, ale chtějí značkové oblečení nebo satelitní televizi.

3) Ne každý přichází s dobrými úmysly

Tento poznatek je jednoduchý, ale politicky nekorektní. Ne každý cizinec, který vstoupí na německou půdu (potažmo do EU), přichází s přátelskými úmysly. Každá větší skupina lidí má svůj podíl kriminálních živlů a povalečů. Je také ověřené, že mezi milionem uprchlíků, kteří loni přišli do Německa, jsou i přesvědčení teroristé.

Platí, že velká většina uprchlíků dodržuje zákony, ale ne všichni. Německé bezpečnostní úřady zatím mezi uprchlíky zaregistrovaly 17 stoupenců Islámského státu. Několik stovek dalších běženců bylo teroristy osloveno kvůli náboru do islamistických jednotek. Zejména mezi mladými muži bez doprovodu je „velký potenciál pro další radikalizaci“.

4) Každá krize je šancí pro kšeftaře

Šmelinářství na úkor potřebných nesmí být zaměňováno s charitou. Přesto je každá krize příležitostí pro kšeftaře, kteří zneužívají nemalé objemy peněz z mnoha miliard vynakládaných na důsledky migrační vlny. Ať už jde o ubytování, stravování a další služby spojené s náklady vynaloženými na uprchlíky. Vedle těch, co si počínají profesionálně, je nutné vidět, že výjimečný stav mnohým pochybným podnikatelům přinesl velký byznys.

5) Humanitární pomoc není zadarmo

Po prvotní euforii řady ekonomů, kteří zpočátku považovali zvýšené veřejné výdaje na pokrytí migrační vlny za přínos v podobě stimulačního balíčku, dnes dochází v německé společnosti k vystřízlivění. Humanitární pomoc není zadarmo. Německá vláda očekává, že náklady spojené s uprchlíky dosáhnou do roku 2020 celkem 93,6 miliardy eur (2,5 bilionu korun). Ekonom Berndt Raffelhüscher odhadl, že náklady na jednoho uprchlíka, který nebude pracovat, se za jeho život mohou vyšplhat až na 450 tisíc eur. Přitom je vysoká pravděpodobnost, že nekvalifikovaní přistěhovalci zůstanou bez práce a zůstanou závislí na státní podpoře, před čímž varoval i exprezident mnichovského institutu Ifo Hans-Werner Sinn.

6) Islám má problém se ženami a s násilím

Pokud je příliš mnoho mladých mužů pohromadě, nastávají problémy. Mnoho případů násilí na ženách – nejznámější je sexuální obtěžování během silvestrovských oslav v Kolíně nad Rýnem – ukazuje, že část mužských migrantů je sexuálně frustrována. Ihned bylo řečeno, že se nemá generalizovat, a že toto chování nemá nic společného s islámem. Proč ale právě genderoví aktivisté zakrývají a zlehčují napadání, obtěžování a ponižování žen islámskými machos, není pochopitelné.

Dále je jisté, že násilí v podobě teroristických útoků je motivováno radikálním islámem. Ať už při útocích v Orlandu, Nice, Würzburgu, Paříži nebo Bombaji. Nepochybně to je problém nezávisle na tom, jak vykládat či nevykládat korán.

7) Vyhnout se závislosti na autokratech!

Německo nemůže ochránit své hranice v délce 3000 kilometrů, oznámila kancléřka Merkelová. A nepříjemné řešení hlavního náporu uprchlické vlny bylo přeneseno na státy jihovýchodní Evropy, zejména na Makedonii, které uzavřely balkánskou cestu. Kromě toho Evropská unie zaplatí Turecku miliardy eur, když přijme část uprchlíků zpět. Morální cena je přitom ještě vyšší. Turecký prezident Erdogan v zemi ohrožuje demokratické a ústavní principy a Evropa se dohodou s ním dostává do pasti. Jak dlouho může udržet tento pakt, aniž by ztratila důvěryhodnost?

8) Informovat pravdivě!

Uprchlická krize znovu ukázala moc médií. Zpočátku převládalo nadšení vítací kultury, které vedlo k potlačování těch informací, které by mohly poškodit v očích veřejnosti „dobrou věc“. To vedlo ke zlehčování dopadů migrační vlny a barvení skutečnosti narůžovo. Agresivita a násilnosti v uprchlických centrech byly zmiňovány jen letmo, jinak to nešlo. Ale každá propaganda nakonec selže na lživých a neúplných zprávách.

9) Německo je velkorysá země

Mnoho Němců darovalo na pomoc uprchlíkům finanční prostředky, nebo působí jako dobrovolníci. Nebylo ojedinělé, že bohatý bankéř věnoval milion eur pod podmínkou, že bude smysluplně použit na pomoc uprchlíkům, a nechtěl ani zveřejnit svoje jméno. Německo se projevilo jako velkorysá země, konstatuje FAZ.

10) Vše má své hranice

Volný pohyb služeb, zboží a osob je dobrá věc. Volný obchod zvyšuje blahobyt. Uprchlíci zároveň potřebují ochranu a azyl, zaručené německou ústavou. Pozvat ale mnoho milionů lidí, aby měli pohodlný život, to je jiná věc, píše FAZ.

Bývalý ministr vnitra Otto Schily varuje: „Politika otevřených hranic není rozumný přístup. Nekontrolovatelný příliv uprchlíků od jistého okamžiku přemůže každou zemi.“ A někdejší německý ústavní soudce Udo Di Fabio tvrdí: „Stát, který se vzdá svých hranic, nemůže zůstat státním útvarem.“

[ctete]70135[/ctete]