Při nahlédnutí do jednotlivých předvolebních průzkumů lze celkem snadno učinit závěr, že rozdíly mezi v pořadí prvními třemi subjekty – koalicí Pirátů a Starostů, hnutím ANO a koalicí SPOLU – nejsou vůbec velké. V několika šetřeních má koalice pod vedením Ivana Bartoše sice už určitý náskok, jde ale stále o několik málo procent a v některých průzkumech je opravdu spíše nepatrný. Podle nejnovějšího zjištění agentury Median vede pouze o jedno jediné procento. Z toho plyne jednoduchá věc: klíčovou roli sehraje předvolební kampaň. Jaké výchozí pozice v ní tyto tři subjekty zaujímají? A jakou strategii by měla zvolit dvojice koalic, pokud chce Babišovo hnutí odsunout až na třetí místo a ve volbách ho porazit, jak se říká, o koňskou délku?
Přestože je to do určité míry smutné, před volbami vždycky hrají velkou roli emoce, dojmy a příběhy, a to buď pozitivní, nebo negativní. A stejně tak je velmi důležité, s jakým nasazením, odhodláním a energií emoce vyvoláváte a příběhy vyprávíte. Máte v zásadě dvě možnosti: dosáhnout toho, aby vás občané volili kvůli tomu, že z někoho jiného mají strach či se jím zklamali, anebo aby vám dali svůj hlas, protože od vás něco očekávají a něco od vás chtějí. V ideálním případě vám začnou důvěřovat a nadchnou se směrem, kterým chcete jít, vizemi, které prezentujete, chtějí v tom být s vámi a společně je realizovat.
Nejlepší je samozřejmě dělat obojí. Andrej Babiš ve sněmovních volbách v roce 2013 a o čtyři roky později se pokoušel o to i to. Šéf hnutí ANO strašil tradičními partajemi, které ho do politiky údajně přivedly, naoko se vymezoval vůči korupci, za kterou prý mohly, a zároveň se tvářil, že ví, jak dosáhnout toho, aby se v České republice žilo lépe, aby bylo líp.
Před posledními volbami do dolní komory palamentu tak s velkou slávou přišel se svou PR knížkou: O čem sním, když náhodou spím, jejíž podtitul zněl Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti. Myšlenky a návrhy v ní obsažené posléze mnohokrát jinými svými výroky naprosto popřel a pošlapal.
Když se na to podíváme zpětně, je až neuvěřitelně tragické, jaké množství voličů se mu na to tehdy podařilo utáhnout. Nyní to zkouší trochu jinak a zdá se, že v první řadě se bude snažit vyvolávat obavy a strach z koalice Pirátů a Starostů a nezávislých, protože s pozitivním programem po tom všem, co se za poslední více než rok stalo, osloví voliče jen těžko. Je totiž až příliš zjevné a očividné, že své sliby nesplnil a ono „bude líp“ nenaplnil.
Nalinkované předvolební hřiště
Stačí se vrátit k tomu, co premiér Andrej Babiš prohlásil mimo jiné ve čtvrtek v poslanecké sněmovně před hlasováním o nedůvěře vládě: „Já říkám hlasitě a nahlas, vážení spoluobčané, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostán. Nechceme! My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými se Piráti spojili.“
Názorně se na tom ukazuje, v jakém duchu se s velkou pravděpodobností odehraje zbytek letošní předvolební kampaně. Na jedné straně tady máme koalici Pirátské strany a hnutí STAN, která kandiduje do voleb s heslem: Vraťme zemi budoucnost. A pak Andreje Babiše, který se tuhle budoucnost pokouší vykreslit jako to největší nebezpečí, jemuž čelíme, a který vystupuje jako obránce toho, na co jsme teď tady zvyklí. Předseda hnutí ANO se tak posunul do pozic Václava Klause juniora, který svého času také bránil „normální svět“.
Ve chvíli, kdy se Piráti společně se Starosty a nezávislými prezentují jako hlavní představitelé změny a premiér Babiš se proměnil v největšího obhájce statu quo, do určité míry tím nalinkovali hlavní bitevní pole, na kterém se v tomto roce odehraje volební zápas. Zatím na něm ale poněkud absentuje koalice SPOLU, která na takto narýsované hřiště aktuálně příliš nezapadá.
Pro koalici pod vedením Petra Fialy takové rozvržení hrací plochy samozřejmě není vůbec výhodné. Pokud by se rozhodující střet, jak to teď vypadá, měl uskutečnit právě mezi mezi Piráti a hnutím STAN a Andrejem Babišem, stálo by Fialovo uskupení poněkud mimo, což by ho jistě nemálo poškodilo. Koalice v čele s Ivanem Bartošem by tak lákala na svou vizi budoucnosti a Babiš a hnutí ANO by zase volali na poplach, že nám Bartoš a spol. chtějí brát naši zemi. Premiér Babiš by to ještě doplnil masivní propagadou ohledně toho, že to s tím covidem zase nebylo tak zlé, protože jsme to přece nakonec všechno dobře zvládli.
Razantní volební kampaň
Úspěch koalice SPOLU je přitom klíčový i pro Piráty a Starosty, protože jinak nebudou mít s kým vládnout. Pořád je tady totiž určité riziko, že hnutí ANO se trochu oklepe a zmátoří a kromě toho se do sněmovny dostanou komunisté, SPD a Šlachtova Přísaha a všichni dohromady budou mít více než 101 mandátů.
To je černý scénář, který hrozí. Zabránit se mu dá pouze kvalitní a výraznou kampaní především ze strany ODS, KDU-ČSL a TOP 09. A tím, že z voleb vyjdou velmi silné obě koalice. Pro voliče, pro které jsou Piráti a hnutí STAN příliš velká sázka na nejistotu, tady zkrátka jako alternativa musí být koalice SPOLU, nikoli Babišovo hnutí ANO.
Aby tomu tak bylo, musí ale být výrazná a energická a musí vyšvihnout takovou kampaň, která bude mít patřičnou razanci. Petr Fiala by měl přerýsovat hřiště, na kterém se hraje, tak, aby nešlo o zápas Babiše s Bartošem. K tomu je však nutná odvaha a průraznost a také nové nazvání celé situace, které by hrací pole překreslilo.
Zatím to ale vypadá, že v kampani je nejaktivnější a nejšikovnější SPD a Přísaha Roberta Šlachty. Rovněž Andrej Babiš se probouzí, aby zvrátil padající preference. Nyní se tak aktivizuje a sází na to, že ve volbách jako svůj velký úspěch prodá očkování a definitivní porážku pandemie koronaviru, což doplní právě negativní kampaní namířenou vůči Pirátům a Starostům. Také komunisté ladí svoji strategii a sázejí na lavírování, kdy se vymezují vůči pravicové opozici, a zároveň se distancují od Babišovy vlády. A Piráti jedou svoji vizi budoucnosti a program.
Jen koalice SPOLU v kampani ne a ne chytnout dech a pořádně najít směr, kterým se vydat, a způsob, jak za to vzít. Čas ale ubíhá a ve skutečnosti ho už zase tolik nezbývá, takže by to už opravdu chtělo vší silou zabrat, nebo Petrovi Fialovi, Marianovi Jurečkovi a Markétě Pekarové Adamové a jejich stranám prostě ujede vlak.