Jolana Mungengová FOTO: Alena Spálenská / FORUM 24
FOTO: Alena Spálenská / FORUM 24
Jolana Mungengová se stala tzv. šerpou, poradkyní premiéra Petra Fialy pro evropské záležitosti. Zároveň je politickou náměstkyní ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří o tom, jestli „Petru Fialovi napsala e-mail, že u něj chce pracovat“, jak psala některá média, ale hlavně o prioritách blížícího se českého předsednictví Radě EU, které začne 1. července 2022.
Co je v obou vašich funkcích tím největším úkolem?
Je to podpora pana premiéra Fialy. Jsem jeho šerpa, tedy poradkyně pro evropskou politiku. Jsem jeho styčný důstojník, který společně s kolegy šerpy, kteří pracují pro ostatní premiéry, domlouvá agendu Evropské rady. To je nejvyšší politický orgán, na kterém se in fine rozhoduje evropská politika, a to nejen domácí, ale i zahraniční. Připravujeme agendu, ladíme pozice a snažíme se o to, abychom vždy byli co nejvíce jednotní. Když je Evropa jednotná, a to nejen třeba ve vztahu k Rusku, ale i v reformách, je silná a její hlas je slyšet i ve světě. A když je Evropa rozdrobená a rozdělená, vliv je malý.
Co konkrétně řešíte za agendu?
Momentálně se chystáme s panem předsedou vlády na naši společnou premiéru, což bude summit mezi Evropskou unií a Africkou unií. Bude to v Bruselu. Nejen že se zúčastníme tohoto summitu, ale také se snažíme uskutečnit řadu bilaterálních schůzek. Už 17. února bychom se měli potkat s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Bude to první fyzická schůzka, kterou s ní bude pan premiér Fiala mít, zatím měli pouze videokonferenci. Je důležité se sejít, abychom si řekli, jaké budou priority českého předsednictví, protože se je snažíme předjednat. Nechceme naše evropské partnery překvapovat, měli by naopak dopředu vědět, s čím oficiálně 1. července přijdeme a v čem nám mohou pomoci. Evropská komise v řadě věcí může sehrát pozitivní roli. Chceme se také sejít s novou předsedkyní Evropského parlamentu Robertou Metsolaovou a uskuteční se řada dalších setkání. Ať už s evropskými lídry, tak pochopitelně i s africkými.
Jak probíhají přípravy na české předsednictví?
Předsednictví se skládá ze dvou priorit. Jednak jsou to sektorové priority, kde jde převážně o legislativu, kterou navrhla Evropská komise a která se v tuto chvíli projednává jak v Evropském parlamentu, tak i v Radě EU. Probíhá příprava velkých legislativních balíčků, jako je Fit for 55 (ekologická transformace EU s cílem snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 %, pozn. red.), zelená agenda, ale třeba i konsolidace financí v rámci EU, příprava na eventuální nové evropské daně nebo posílení pravomocí v oblasti zdravotnictví. Každý jednotlivý ministr, který se teď seznámil se svým rezortem, zjistil, že tam má celou řadu takovýchto legislativ, musí k nim připravit českou pozici a musí odhadnout, co z toho bude natolik zralé, abychom to měli v agendě, až 1. července zasedneme do předsednické funkce. Poté budeme pro jednotlivé návrhy hledat kompromis zaprvé uvnitř Rady EU s ostatními členskými státy, ale pochopitelně i s Evropským parlamentem v rámci tzv. trialogů, kterých se účastní Rada EU, parlament a Evropská komise. Budeme částečně tuto agendu dědit po francouzském předsednictví, možná víte, že se nyní vyjednává velmi důležitá digitální legislativa o digitálním trhu, ale také digitálních službách. Možná že se francouzskému předsednictví podaří obojí dojednat, možná že třeba jen jednu, tudíž v této práci budeme pokračovat my.
Nad rámec těchto sektorových priorit, které souvisí s legislativou, kterou navrhla Evropská komise, je důležité, aby české předsednictví přišlo s nějakými vlastními akcenty, které se budou také opírat o naše vlastní priority. Nemohu oficiálně říci, jaké priority to budou, ale pokusím se trošku naznačit, o co půjde. Budeme mít jednu technologickou prioritu, která bude souviset s digitalizací, což je priorita nejen pro naši vládu, ale také jde o velmi důležité téma pro Evropu. Například na konci tohoto měsíce Evropská komise přijde s novým návrhem legislativy k datům, tzv. Data Act, takže digitalizace a všechno, co s ní souvisí, je v agendě a my do této evropské diskuze chceme také přispět. Ostatně máme čím. Máme kvalitní útvary jako například NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost), ale také ekosystém různých start-upů. Česká republika se chce proměny společnosti směrem k digitálnímu světu jednoznačně zúčastnit. Chceme také navázat na hodnotovou agentu Evropské unie.
V jakém smyslu?
Hodnoty, k nimž se EU váže, jsou velmi důležité. Připomeňme si, že jsme 1. května 2004 nevstupovali do Evropské unie jen proto, že jsme měli vidinu strukturálních a kohezních fondů, ale také proto, že jsme se chtěli ukotvit v demokratické Evropě, jejíž jsme zeměpisně součástí. Ovšem za minulého režimu tady moc demokracie nebylo. I o to tedy jde. Chtěli bychom podtrhnout význam některých základních práv a svobod, protože si myslíme, že když probíhá diskuze o budoucnosti Evropy, tak by tato budoucnost měla být demokratická.
Jak se díváte na politiku v oblasti klimatu?
Budeme se snažit pozitivním způsobem přispět k zelené agendě. Byla bych moc ráda, aby všichni pochopili, že jde sice o velkou výzvu, protože jde o transformaci, ale zároveň o příležitost. Pozitivní příležitost udělat něco konkrétního pro naši planetu. Není to jen filozofická příležitost, ale i byznysová. Nové environmentální technologie, nízkouhlíkové technologie také umožňují vytvořit nová pracovní místa tady u nás. Symbolem toho by měla být výzva všem občanům, aby také převzali svůj díl zodpovědnosti za naši planetu. Žádná planeta B neexistuje, v tom mají environmentalisté naprostou pravdu. Každý z nás nese určitou osobní zodpovědnost za to, co se s planetou děje. Přijde určitý symbolický moment, kdy bychom všechny rádi vyzvali, aby se konstruktivně zapojili. Hlavně tím, že něco konkrétního udělají, pokud se pro to svobodně rozhodnou. Proměna, která probíhá, nemůže být proti lidem. Musí být ohleduplná a brát ohledy na to, že lidé budou potřebovat třeba více času, ne každý tuto věc přijal a může mu to trvat déle. Ale musíme se zapojit, protože nelze nedělat nic a myslet si, že se planeta sama zahojí, když my, kteří na ní žijeme a neseme zodpovědnost za to, co se s ní děje, bychom jí v tom nepomohli. Věřím, že řada lidí bude ochotná se zapojit, protože čeká na to, jestli nabídneme nějakou iniciativu, která by měla silnou občanskou dimenzi.
A doufám, že se nám podaří vybrat jednu důležitou zeměpisnou prioritu, protože předsednictví je příležitost pro to říci, že pro nás určitá část světa je velmi důležitá, protože s ní sdílíme celou řadu hodnot. Jednak těch demokratických, ale i mnoho věcí, které se týkají hospodářského a sociálního směřování. Doufám, že i tuto prioritu se nám podaří vhodným způsobem ošetřit.
Můžete být konkrétnější?
Omlouvám se, že nemohu být konkrétnější. Momentálně probíhá francouzské předsednictví a nebylo by to fér. Jednoznačně však předpokládám, že dva až tři týdny před začátkem předsednictví bychom snad i s panem premiérem představili české priority se vším všudy. Ideální by to bylo na společné schůzi sněmovny a senátu.
Navazujete v přípravách na to, co připravila minulá vláda?
V některých případech je to nezbytně nutné. Minulá vláda plánovala jistou hudební tečku pro zahájení předsednického cyklu. Bohužel není možné vymyslet úplně nový projekt a někdy se ani nelze vyvázat z již podepsaných smluv. Ne všechny věci jsou ale špatné. Zároveň však musím říci, že některé projekty připravené minulou vládou opravdu špatné jsou. Buď proto, že jsou neohleduplné k našim partnerům v rámci předsednického tria. Máme tam Francii, po nás předsedá Švédsko. Je samozřejmě jasné, že Česko se nemůže chtít zaštiťovat něčím, co je symbolicky výsostně francouzské. Kdyby nám někdo chtěl vzít olomoucké syrečky a předstírat, že jsou jeho, také bychom se naštvali. To by byla obrovská diplomatické bota a takové projekty musí ze stolu pryč.
Obdobným způsobem se například někdo snažil v minulosti připravit projekt, kterým chtěl navázat na odkaz Václava Havla, ale není možné to udělat bez konzultace s lidmi, kteří mají na starost ochranu jeho dědictví, například je tu jeho vdova paní Havlová. V některých případech došlo k tomu, že takové konzultace neproběhly, něco se připravilo a je to nevhodné. Takové projekty jsme museli zarazit, protože by nevedly k tomu, aby předsednictví bylo vnímáno pozitivně, ale spíše by narazilo doma i v zahraničí. A to nechceme.
Zmínila jste zelenou politiku, které se velká část lidí, bohužel i vinou přístupu některých médií a politiků, bojí. Mají obavy, že zchudnou, že je fanatici do něčeho budou nutit a vezmou jim auta. Budete se nějak snažit lidem vysvětlovat tyto věci?
Toto je úkol pro sektorové ministry. Zelená agenda není agendou pana premiéra nebo jeho šerpy, ale hned několika ministerstev, která se budou podílet na přípravě legislativy, na vyhodnocení návrhů Evropské komise a na jejich vyjednávání v rámci Rady EU či s europarlamentem. Pokud jednotliví ministři usoudí, že pedagogika nebyla udělána správně či vůbec a naši občané nejsou dobře informováni o tom, co je vlastně součástí zelené agendy, je na nich, aby navrhli nějakou kampaň a zapojili se do ní. Je nutné jít a vysvětlovat. Model občanských dialogů je velmi efektivní. Excelovala v něm například moje bývalá šéfka, někdejší švédská eurokomisařka Cecilia Malströmová. Měla kuráž postavit se před veřejnost, před obyčejné občany a vysvětlit jim výhody či nevýhody konkrétních návrhů, nařízení či směrnic. Občané by měli vědět, že k návrhům nepřistupujeme naivně. Bylo by velmi vhodné, aby se spojilo více ministerstev a připravila společně kampaň. Nemám pocit že kdybychom oslovili deset lidí na ulici, byli by schopni říci, co se navrhuje. Když se věci nevysvětlí, občané se bojí, čtou na sociálních sítích tendenční názory a dezinformace a to je špatně.
S vaší prací pro paní eurokomisařku Malströmovou souvisí i má další otázka. Není to chyba i evropských institucí, že jsou lidem vzdálené? Říkala jste, že kdybyste oslovila deset lidí, nevěděli by, co se navrhuje. Otázkou je, kolik z nich by vůbec vědělo, jak EU funguje.
Máte pravdu, že osmnáct let po vstupu do EU jsme v situaci, kdy spousta občanů, někdy i ministři, úplně přesně nevědí, co je Evropská rada, co je Rada ministrů, které formaci se předsedá a které ne. Určitě je tu nedostatek pedagogiky a obecné komunikace o základních faktech. Evropská komise má v každém členském státě své zastoupení, které se snaží komunikovat a informovat, ale bohužel asi nemá dost lidí a intenzita nebyla na ideální úrovni. Všechno se navíc trošku moc koncentrovalo do Prahy. Jde i o to uvědomit si, že nejlepšími velvyslanci Evropy v Česku jsou ministři i naši europoslanci, kteří se dnes a denně spolupodílejí na legislativě. Dodala bych, že jde i o naše stálé zastoupení v Bruselu. Jde o spoustu lidí, kteří kdyby se lépe koordinovali, domluvili by se, že si dají za cíl, že všichni budou znát deset základních informací třeba o tom, že my Češi se na všem podílíme, že nám bez naší účasti nikdo nic nenařizuje bez toho, abychom se k tomu mohli přinejmenším vyjádřit. Máme své europoslance, v Radě ministrů máme své ministry. A to nejen během předsednictví, ale pořád. V Evropské radě jsme taktéž byli vždy zastoupeni, ať už bývalým premiérem Andrejem Babišem, či dnes panem Petrem Fialou.
Jde o to stanovit si společné cíle ohledně zlepšování informovanosti naší veřejnosti. I na univerzitách by se mělo více diskutovat a používat model otevřené občanské diskuze na různá témata. My jsme s tím v rámci obchodní politiky měli ty nejlepší zkušenosti, lidé měli zájem. Přišli mladí lidé, babičky i maminky s dětmi, protože chtěli vědět, co se jejich jménem vyjednává a proč. Česká veřejnost vidí, že klima není v pořádku, ale možná se politici bojí vzít na sebe roli pedagoga, který si to sám musí nastudovat, aby to posléze byl schopen komunikovat jednoduchým, srozumitelným způsobem. Buďme ale optimisté a doufejme, že se to podaří.
Spolupracovala jste s frakcí ECR (Evropští konzervativci a reformisté), což je frakce s větší distancí k evropské politice, k větší federalizaci EU a k dalším věcem. Co si z této spolupráce přinášíte sem na úřad vlády?
Upřesnila bych, že pro tuto frakci jsem pracovala v letech 2009 až 2014. Její složení bylo tenkrát úplně jiné než dnes. Nemohu mluvit za stávající ECR, se kterou už nemám žádné vazby. V té době byli v této frakci britští poslanci, z nichž si řada přála zůstat v EU. Byli také hodně zelení. Například dávali důraz i na takové věci, jako je ochrana práv zvířat, zákaz testování produktů na zvířatech tam, kde to není nezbytně nutné, a tak dále. V této době byla politika ECR mnohem koherentnější než v nějakých jiných obdobích. Já si z toho do své stávající práce přináším tři věci: Za prvé velkou otevřenost ke všem ostatním poslancům, poslankyním nebo lidem s jinými názory. Jsem člověk, který je ochotný vyslechnout si všechny názory, a vždycky hledám průsečíky, protože když na nich postavíte kompromis, takový kompromis bude nosný. Byla jsem například u zrodu první zóny volného obchodu s Jižní Koreou, pracovala jsem jako jeden z mála Čechů na všech zónách volného obchodu, které vstoupily v platnost.
Odnáším si také pocit zadostiučinění, protože jsem dostala příležitost udávat tón v důležité oblasti evropských politik. A za třetí bych jmenovala důraz na malé a střední podniky, což je klíčové obzvláště pro Českou republiku. Máme tady živnostníky, mikropodniky rodinného typu a tak dále. Kdykoli mluvíme o velkém procesu změn, musíme si tudíž vždy položit otázku ohledně dopadu na subjekty typu malé a střední firmy. Uvítala bych, kdyby některé poradní orgány Evropské komise nad rámec toho, co mohou udělat členské státy, udělaly alespoň některé sektorové dopadové studie, aby bylo jasnější, jaký dopad zelená i digitální tranzice budou mít.
Když hovoříte o britských europoslancích, kteří byli zastánci zelené politiky, myslíte si, že to souvisí s tím, že právě takovou politiku razila již Margaret Thatcherová?
Samozřejmě i to může mít vliv, ale já bych řekla, že důležitá je role spotřebitelů. To souvisí i s osobní svobodou. Ve Velké Británii, ale třeba také ve Francii a v dalších zemích EU spotřebitel chce vědět, co jí, co si kupuje, kde a kým to bylo vyrobeno. Lidé jsou ochotni si připlatit, když vědí, že to, co si koupí, je dobré pro jejich zdraví, ale zároveň jde o zboží, k němuž se váže určitá etická hodnota. Myslím si, že takovéto zboží čím dál tím víc preferují i Češi, kteří pochopili, že kupovat si vždycky jen to nejlevnější není vždy to nejzdravější ani nejetičtější.
Na aktuálně.cz vyšel článek, ve kterém o vás negativně hovoří některé nejmenované zdroje. Co jste vy sama říkala tomuto textu?
Lituji toho, že článek byl publikován v době, kdy jsem ještě nebyla ve své funkci. Myslím si, že v duchu transparentnosti by se lidé vždy měli vyjadřovat jasně. Pokud proti mně někdo něco má, uvítám, když mi to přijde říct, a třeba to po lidské stránce společně vyřešíme. Ale chtěla bych říci, že se svým způsobem nedivím, že řada lidí byla zaskočená, že právě Jolana Mungengová. Protože Jolana Mungengová si svoji evropskou kariéru odpracovala a udělala sama. Nevděčím za to ani nějakému europoslanci, ani frakci, ani zájmové skupině lidí. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem dostala kvalitní vzdělání na Univerzitě Karlově, které mi dopomohlo ke vzdělání ve Švýcarsku a posléze v USA. Všude jsem vždy měla stipendia, protože nepocházím z bohaté rodiny.
A pak jsem nastoupila do Evropského parlamentu a tvrdou prací jsem si tam udělala jméno. Mohla jsem se tam vrátit podruhé a být u zrodu úplně nového výboru v roce 2009, kdy Lisabonská smlouva dala parlamentu možnost vyjadřovat souhlas či veto k mezinárodním obchodním dohodám. V podstatě jsem si od píky všechno odpracovala. Díky této práci jsem se pak dostala na Evropskou komisi. Paní Malströmová si mě nevybrala proto, že mám určitou barvu kůže nebo že jsem žena, ale protože věděla, že jsem expert na obchodní politiku. Dala mi jednu ze stěžejních agend, která jí samotné ležela na srdci, což byla transparentnost. Tato agenda směřovala k tomu, aby všichni europoslanci měli přístup k obchodním dohodám a k dokumentům, které do té doby nebyly dostupné ani všem členům výboru INTA (Výbor pro mezinárodní obchod, pozn. red.), jen několika málo koordinátorům. Nám se povedla obrovská reforma, řekla bych dokonce psychologicko-filozofická. V demokracii není možné něco vyjednávat za zády občanů a neříci jim, jaké jsou výsledky a benefity, které z toho budou mít.
Oslovila jste Petra Fialu vy, jak informovali novináři?
Ano, je to pravda. Já jsem nejen oslovila Petra Fialu. Ale hlavně jsem ve volbách hlasovala pro koalici SPOLU. Myslím si, že je to velice dobrý projekt. To, že ODS dokázala vyjít ze svých tradičních názorů a ukázat určitou míru otevřenosti směrem k jiným stranám, je svým způsobem nejlepší základ úspěchu této dnešní pětikoalice. Jsem ráda, že se spojení s PirSTAN podařilo a že máme vládu, v níž jsou různí lidé s různými názory. Diverzita je aktivem pro Českou republiku i pro Evropu. Mottem EU je „spojení v různorodosti“. A určitou různorodost máme i v koalici. Já to nevnímám jako hrozbu, ale jako příležitost. Těším se na skvělé diskuze s panem ministrem Bartošem nebo s panem ministrem Stanjurou právě třeba o balíčku Fit for 55. Když se nám uvnitř koalice podaří kultivovat dialog, přenese se i do české společnosti, což bych jí přála.
