Martin Kupka, Jozef Síkela, Petr Fiala a Marian Jurečka FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Rozhodnutí vládní koalice vyplatit jednorázový příspěvek ve výši pět tisíc korun na každé dítě v domácnosti s čistým příjmem do jednoho milionu korun vyvolalo silné reakce a obvinění vlády z populismu a toho, že dělá přesně totéž, za co kritizovala Babišovu vládu, a místo systémových opatření se uchyluje k jednorázovým populistickým dárečkům pro voliče. Bez ohledu na to, jestli tento krok je, či není obhajitelný, se kabinet dostává na tenkou plochu, protože jde přesně o ten druh opatření, kterým by mohl přijít o svou důvěryhodnost, což, pokud by k tomu došlo, by šlo napravit jen stěží.
Rozhodnutí vlády přivítal předseda hnutí ANO Andrej Babiš, když na svém facebookovém profilu napsal: „Konečně první návrh, který je téměř plošný. My to samozřejmě podpoříme, ale vláda musí vysvětlit, jak to chce dělat. Jak budou lidé dokládat svůj příjem.“ Zmínkou o téměř plošném návrhu si tak do vládní koalice zároveň dloubl, protože plošná opatření jsou přesně to, co Fialův kabinet celou dobu na rozdíl od Babiše odmítal a odmítá to stále.
Problém samozřejmě spočívá v tom, že pokud se něco týká 1,1 milionu domácností, jak říká ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, tak to opravdu téměř plošné je. Na jiném místě pak Babiš vládě pro změnu vyčítá, že příspěvek bude vyplácet až v srpnu.
Zajímavé je, že i když bývalý premiér hodlá jednorázový příspěvek podpořit, sám něco takového ve svých dvanácti opatřeních proti chudobě nenavrhl. Najdeme mezi nimi sice mimořádný příspěvek pro důchodce nad zákonnou a inflační valorizaci ve výši 6 000 Kč nebo zvýšení rodičovského příspěvku z 300 na 400 tisíc Kč s pravidelnou valorizací, ale nic, co by bylo přímo zaměřeno téměř na všechny rodiny s dětmi.
Samozřejmě šéf hnutí ANO přišel ještě s dalšími plošnými opatřeními, např. ohledně zastropování ceny pohonných hmot a nulové sazby DPH na elektřinu, plyn a topení na rok 2022 a snížení DPH u základních potravin na nula procent a zastropování cen u základních potravin. Co se týká jednorázového příspěvku, Andrej Babiš upřednostňuje penzisty, zatímco Fialova vláda rodiny s dětmi.
Pokud bychom tedy chtěli současnou vládu obvinit z populismu, mohli bychom říct, že Babiš si za státem vypůjčené peníze chce primárně kupovat důchodce, a vládní koalice si za ně chce zase koupit rodiny s dětmi. A asi by to i odpovídalo, protože Babišovou cílovkou jsou přece jen především starší ročníky, kdežto strany vládní koalice se více orientují právě na rodiny s dětmi.
Sváry rozdmýchávané populistickou politikou
Za zmínku stojí, jakým způsobem schválené opatření interpretují Piráti. Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš k němu mimo jiné napsal: „Splnili jsme slib. Už od ledna jsme volali po bonusu pro domácnosti (díky Jakubu Michálkovi), který by ulevil lidem od zdražování energií. Mám radost, že se to povedlo ve spolupráci s Marianem Jurečkou konečně prosadit. Z každé tisícovky, kterou dnes na energiích zaplatíme, jde šest set korun státu. Stát kvůli zdražování energií vybere od lidí dle odhadu o 10 miliard víc, než jsme v rozpočtu předpokládali. V takto intenzivní krizi by mělo být samozřejmé, že část peněz lidem vrátíme a zbytek využijeme na další služby pro občany, třeba ve zdravotnictví či školství.“
Piráti tak jednorázový příspěvek rodinám s dětmi prodávají jako splnění svého slibu prosadit energetický bonus pro domácnosti, za který Pirátskou stranu pro změnu chválila bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Uvedený bonus měl být v rozsahu 400–800 Kč na domácnost měsíčně na vratkách či zálohových fakturách. V této podobě se ho Bartošově partaji realizovat nepodařilo, ale naproti tomu se vláda dokázala dohodnout na pětitisícovém příspěvku na děti.
Na tom je krásně vidět, že rozhodující je, na čem se pětičlenná vládní koalice zvládne domluvit, a že výsledek je nutně kompromisem. Potíž nastává v případě, pokud tato kompromisní varianta jde stále proti celkovému duchu Fialovy vlády, respektive tomu, jak se od začátku prezentuje, a zároveň pětikoalice nedovede přesvědčivě vysvětlit, že tomu tak není.
V koaliční smlouvě kabinetu Petra Fialy z listopadu loňského roku se dočteme: „Česká republika má za sebou nejtěžší období polistopadové historie. Naše země se musí vypořádat nejen s následky světové pandemie, ale i s následky bezohledné nezodpovědnosti předchozí vlády. Předchozí vláda za sebou nechává zemi s největším zadlužením v její historii a s vysokým růstem cen, především energií a nemovitostí. Zemi rozdělenou a zjizvenou zbytečnými sváry, rozdmýchávanými populistickou politikou posledních let.“
Priorita číslo jedna
To jsou samozřejmě silná slova, a pokud jim chce vládní koalice dostát a chtěla by vládnout i druhé volební období v řadě, musí si dát velký pozor na to, aby sama nebyla z populismu obviňována a neukázalo se, že když má pocit, že jí to pomůže, dělá velmi podobnou politiku jako hnutí ANO. Celkem rychle by se tak mohla připravit o důvěru svých voličů.
Vzletné deklarace v koaliční smlouvě dále pokračují: „My, jako vláda vzešlá z voleb reprezentující většinu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, víme, že je potřeba tyto rány zacelit. Že je nezbytné naši zemi vrátit do dobré kondice. Ozdravit nejen veřejné finance a poškozenou ekonomiku, ale také důvěru lidí ve stát a jeho instituce.“ Následují kroky, ke kterým se Fialův kabinet zavázal, a hned na prvním místě stojí bod „stabilizace veřejných financí“.
Pokud hlavní vládní síla, koalice SPOLU, vyhrála volby kritikou populismu, musí vláda u každého návrhu, který by se jako populistický mohl jevit, podrobně rozebrat, proč o populismus nejde. Toho jsme se v případě pětitisícového jednorázového příspěvku na děti zatím nedočkali. O to víc to platí vzhledem k tomu, že podobná opatření jdou proti oné výše zmíněné prioritě číslo jedna.
Jistě, může nastat situace, kdy i původně prvořadou prioritu je rozumné upozadit, o to důležitější je to ale odůvodnit. A nestačí říct jenom to, že vláda tímto krokem pomáhá těm, kteří to opravdu potřebují. Pokud má na pomoc nárok každá domácnost s ročním příjmem do milionu korun čistého, nepůsobí to úplně přesvědčivě. I to lze možná obhájit, je však třeba si s tím dát mnohem větší práci.
To nejhorší, co by se mohlo Fialově vládě stát, je, že by ztratila důvěryhodnost tím, že by dělala přesně to, co dříve kritizovala a odmítala. Uvidíme, co přijde dál, dá se ovšem očekávat, že v následujících měsících bude kabinet pod tlakem přijmout další opatření, která se mohou jevit jako populistická, a pokud se nebude chtít dostat do situace, že nové voliče nezíská a o staré přijde, bude muset mnohem lépe vysvětlit, proč na některé své sliby rezignoval a jakým způsobem to hodlá dohnat.
