Slovenský premiér Robert Fico pri jednání s ruským diktátorem Vladimirem Putinem v Moskvě (22. prosince 2024). FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Dvojice ruských kolaborantů Viktor Orbán a Robert Fico dělá vše pro to, aby pomáhala Rusku dosáhnout jednoho z hlavních cílů – narušení jednoty Evropské unie. Aby toho nebylo málo, snaží se také válečnému zločinci Vladimiru Putinovu zajistit dost peněz na zabíjení civilistů na Ukrajině. Oba přitom velmi dobře vědí, že právě peníze z ropy a plynu jsou pro Rusko nejdůležitějším a vlastně jediným zdrojem příjmů. Vývoz obou surovin do Číny, Indie a dalších asijských zemí hluboko pod světovou cenou je pro příjmy Ruska nepříjemnou ranou, ztráty jsou každý den obrovské.
Fico nejenže bez uzardění opakuje ruské narativy, ale teď ještě zkouší arogantně vyhrožovat Ukrajině zastavením dodávek elektřiny. Lze si představit ještě něco ubožejšího a odpornějšího než Ficovo škemrání u orgánů EU, aby mohl pomáhat zabíjet ukrajinské děti?
Je to už skoro dva roky, co se Evropská unie rozhodla – v reakci na ruské vraždění na Ukrajině – výrazně omezit ruské dodávky ropy a zemního plynu. Některé, zejména postkomunistické země si vyjednaly výjimku. Většina produktovodů do nich vedla právě z Ruska. V dobách, kdyby byly v podstatě nesvéprávnými protektoráty Sovětského svazu, ani odjinud tyto suroviny proudit nemohly. Ač je samotné Rusko velké, jeho ekonomika má velikost zhruba té italské či francouzské. Německá ekonomika je asi čtyřikrát větší. Právě proto je Ficovo škemrání o ruský plyn a ropu tak nechutné, bez dodávek do Evropy bude mít Rusko velký problém tenhle výpadek nahradit. Takže konstatování, že Robert Fico má přímo na svých rukou krev ukrajinských vojáků, ale i civilistů, není ani trochu přehnané. Snad se mu ze sebe chce alespoň zvracet, když vidí svou kolaborantskou tvář v zrcadle.
25 tisíc dělostřeleckých granátů měsíčně
Již velmi dlouho si je totiž Moskva vědoma toho, že právě ropa a plyn jsou vlastně jedinou věcí, kterou je schopna vyvážet. Již v roce 1955 publikoval význačný sovětský ekonom Jevsej Grigorjevič Liberman ve vědeckém časopise Otázky ekonomiky článek, v němž konstatuje, že centrálně plánovaný systém je neefektivní a podniky nemají dostatek motivace k inovacím a zvyšování produktivity. Důsledkem bylo stále znatelnější zaostávání ruských podniků, o jejichž produkci klesal zájem. Zachraňovaly je některé takzvané rozvojové země, a především povinné odběry v rámci RVHP. Jenže to na konci osmdesátých let skončilo.
A – podobně jako u nás – jakmile byly podniky vystaveny běžné tržní konkurenci, zjistilo se, že jejich produkci nikdo za normální ceny nechce. Sovětskému svazu a dnes Rusku už v podstatě zůstaly jen dva hlavní vývozní artikly, suroviny (ropa, plyn, drahé kovy) a zbraně. Zbraně teď Rusko spíše dováží. Podle dostupných údajů tvoří ropa a plyn asi 70 procent veškerého ruského exportu a asi pětinu jeho HDP. Sečteno a podtrženo, bez prodeje ropy a plynu do Evropy bude mít ruská ekonomika velký problém. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury byla sleva na ropu Urals dodávanou do Asie průměrně 15 dolarů na barel. Tím přišel podle jejich odhadu Putinův režim o 75 milionů dolarů denně. U plynu je situace velmi obdobná.
To je přes 48 miliard korun (2 miliardy dolarů) každý měsíc. Tedy 48 miliard korun, které se snaží Robert Fico Rusku zajistit. 48 miliard korun, které může díky zrůdám jako Fico a Orbán Rusko nasměrovat do vlastní zbrojní výroby. Cena jednoho řízeného dělostřeleckého granátu ráže 155 milimetrů se pohybuje kolem 2 milionů korun. Fico tak v podstatě Rusku pomáhá vyrobit nějakých 25 tisíc dělostřeleckých granátů měsíčně. Granátů dopadajících na nemocnice na Ukrajině, na obytné domy a sídliště v ukrajinských městech. Jak velký rozdíl je to oproti tomu, kdy sám mačkal spoušť? Svým chováním se Robert Fico stává odporným vrahem. Snad si to aspoň uvědomuje.
Jde to, a ne že ne
Nutno přiznat, že Česko má v tomto směru také hodně másla na hlavě. Výrok premiéra Petra Fialy v pořadu 15 minut Kateřiny Perknerové „Ale je přece úplně jedno, co k nám proudí“, byl, pokud budeme chtít být hodně vlídní, opravdu velmi nešťastný. A opravdu se neděje něco, nač bychom mohli být hrdi. Zatímco v září do Česka proudilo asi 65 procent zemního plynu z Norska a terminálů na LNG v západní Evropě, od listopadu již odebíráme ze Slovenska asi 95 procent naší spotřeby. Ze Slovenska, to znamená z Ruska. My jsme se – a za to naopak patří vládě Petra Fialy obrovský dík – totiž snažili zajistit si dodávky plynu z jiných zdrojů. Slováci v kooperaci s dalším Putinovým slouhou Orbánem zdaleka tak aktivní nebyli.
Přitom už během zimní sezony 2022/2023 byly dodávky ruského plynu v podstatě zanedbatelné. Česko dokázalo bez ruského plynu fungovat. Také celá Evropská unie dokázala od roku 2022, kdy Rusko spustilo plnohodnotnou invazi, snížit spotřebu ruského plynu velmi výrazně. Ještě v roce 2021 tvořil ruský plyn asi 40 procent evropských dodávek, v loňském roce to bylo už pouze 8 procent. „Dovoz z Ruska klesl z více než 150 miliard metrů krychlových (mld. m³) v roce 2021 na méně než 43 mld. m³,“ píše se na stránkách Evropské rady. A to je o mnoho raket a granátů vyrobených nebo dovezených méně.
A ještě jednu pochvalu si tým Petra Fialy zaslouží. Podle zprávy ČTK odvolávající se na tiskového mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Marka Vošahlíka Česko již nadále nebude využívat výjimky z embarga na dovoz ruských ropných produktů. „V kontextu aktuální situace a kroků, které Česko podniká k zajištění nezávislosti na dovozu ropy z Ruska, nevidí ČR důvod, proč by se měla výjimka prodlužovat,“ řekl ČTK mluvčí MPO Marek Vošahlík. Česko potřebuje ročně kolem 7,5 milionu tun ropy, ropovod TAL má dosáhnout příští rok kapacity asi 8 milionů tun. Takže dodávky z ruské Družby mohou zůstávat na Slovensku a v Maďarsku. Nebo tam ještě lépe nedotečou.
Vypnout ropovod je snadné, pustit ho obtížnější
Evropa stejně jako Ukrajina dobře ví, že omezit možnost Ruska dodávat ropu a plyn je zásahem na nejcitlivějším místě. Proto je Ukrajina ochotna obětovat nemalé příjmy z tranzitu ruských surovin. Dohodu o tranzitu plynu již od ledna nechce obnovit vůbec. To vyvolalo okamžitý propad akcií ruské plynárenské společnosti Gazprom. A také popudilo Fica natolik, že začal Ukrajině vyhrožovat. Přece nenechá svého vládce Vladimira Vladimiroviče přijít o peníze na vraždění.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém poselství k národu připomněl, že ze Slovenska proudí do Ukrajiny necelá pětina z evropských dodávek elektřiny. „Pověřil jsem naše vládní činitele, aby společně s Evropskou komisí, s našimi dalšími partnery v Evropě, udělali vše pro zachování stability jednotného evropského energetického systému a pro dodržování evropských energetických pravidel,“ uvedl Zelenskyj. Slovenské dodávky půjdou nahradit, Putin se bez dodávek do Evropy obejde hůře.
Jak ukazuje příklad s ropou Urals, častý argument ruské páté kolony o tom, jak Rusko bude dodávat jinam, tak úplně neplatí. Možná bude, ale podstatně levněji a možná někde na úrovni nákladů. To si ruský rozpočet nemůže dlouhodobě dovolit. Navíc je tu jedna skutečnost, z vrtu musí ropa či plyn neustále tryskat ven, stejně tak produktovodem musí stále něco téct. Uzavřít jedno i druhé totiž není tak jednoduché. Přesněji, samotné uzavření není až takový problém. Ale už při výpadku několika týdnů může znamenat následné obnovení těžby či znovuzprovoznění opravdu velké náklady. Rusko tedy musí vyvážet skoro za každou cenu.
Tak proto začal Fico okamžitě fňukat a počítat, o kolik jednostranné zastavení tranzitu přes Ukrajinu na Slovensko připraví evropské občany, podniky a infrastrukturu. Zajímavé je, jak se najednou hodí ta „zlá EU“, o které Fico tak rád hovoří. Možná by ale stálo za to spočítat, o kolik méně civilistů zemře na Ukrajině, když Rusko nebude mít peníze na výrobu dalších raket.
