Slovenský premiér Robert Fico se netají svou láskou k Rusku. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Tuzemská dezinformační scéna obdivně vzhlíží ke slovenskému premiérovi Robertu Ficovi jako k politikovi, který se vymezuje proti Západu. Kromě toho dezinformátoři intenzivně bojují proti údajné cenzuře, která však v Čechách není. Jejich obdiv k Ficovi a změnám ve slovenské společnosti však nepolevuje ani nyní, kdy zavádí na Slovensku cenzuru a tamní úřady se pokoušejí stíhat českou novinářku.
Na Slovensku ohromující rychlostí demontují zastupitelskou demokracii a mění ji v demokracii „řízenou“, tedy v parodii na demokracii. Poslední výroky premiéra i vyšetřování české reportérky slovenskou prokuraturou ukazují, že to Ficova vláda myslí s cenzurou a represemi proti novinářům ve vylhaných kauzách zcela vážně. Přesto je Fico a slovenský vývoj obdivován českými dezoláty, kteří se dlouhodobě vydávají za obránce svobody slova a vystupují proti cenzuře, která v Česku není. Věc ukazuje nejen to, jak rychle se dá zničit demokracie. Na tom dění je dobře vidět i to, jak neuvěřitelně iracionální, nelogické a hloupé jsou postoje a názory českých dezinformátorů.
Ficovi „bastardi“
Slovenský deník Sme na svém webu v úterý osmého října napsal, že premiér Robert Fico avizoval zřízení „národního mediálního úřadu“, jakéhosi úřadu pro dohled nad médii, která opakovaně napadá. „Kritici ministerského předsedy v tom mimo jiné vidí snahu o zavedení cenzury,“ informovala ČTK.
Fico také – už zase – veřejně nadával novinářům. Tentokrát použil na jejich adresu frázi „krvelační bastardi“, což už je opravdu silný kalibr vulgarity. Zvlášť když to pronese premiér země na oficiální tiskové konferenci. A budoucnost médií na Slovensku, jak Fico ozřejmil, je přesně taková, jak ukazuje už název jím navrhovaného „národního mediálního úřadu“. Za socialismu totiž u nás existovaly „Federální úřad pro tisk a informace“ (FUTI) a „Český úřad pro tisk a informace“, což ve skutečnosti byly český a federální – československý – cenzurní úřad. Současný stav ve slovenských médiích Fico označil za „mediální bordel“, jaký podle něj neexistuje v žádné jiné zemi Evropské unie.
Podle Sme chce Fico zavést „právo na opravu a odpověď“. Právo na opravu nějaké informace v článku v demokratických zemích ale nařizuje až soud, pokud nějaký pomluvený člověk médium zažaluje za zveřejnění lži a u soudu vyhraje. Fico na oné tiskovce varoval, že uvažuje o úpravě povinností potřebných pro výkon novinářské profese. Tvrdí, že novináři si dělají, co chtějí, a nenesou za to žádnou odpovědnost. „Advokát, notář, soudce, právník musí mít vysokoškolské právnické vzdělání. Proč by nemělo platit, že novinářem bude jen ten, kdo je buď vystudovaný žurnalista, anebo absolvoval nějakou rekvalifikaci? Měli byste být součástí možná nějakých stavovských organizací, kde budete mít nějaké disciplinární řízení, podobně jako advokáti,“ řekl směrem k novinářům. A připomeňme také, že veřejnoprávní média již Fico dostal pod kontrolu a de facto je zrušil.
Po atentátu na slovenského premiéra už ve svých prvních vzkazech veřejnosti, natočených ještě v době své hospitalizace, Fico obvinil média z rozdmýchávání nálad k onomu atentátu vedoucích, vyhlásil jim zcela nezakrytou válku a nyní zjevně chce zavést vládní cenzuru a jakýsi výběr lidí, kteří vůbec budou smět do novin psát. Takže míra cenzury, která brzy na Slovensku zavládne, možná předčí i cenzuru za normalizačního socialismu.
Ohrožuje reportérka Ciroková Slovensko?
Ve středu devátého října napsala reportérka Seznam Zpráv Kristina Ciroková na sociální síti X: „Odhalila jsem loni, že se na Slovensku skrývá vůdce náboženského hnutí AllatRa I. Danilov. Na Ukrajině mu za vlastizradu a šíření ruské propagandy hrozí doživotí. A mně teď na Slovensku hrozí 4–8 let. Za reportáže o sektách… A AllatRa? Jede dál!“
Seznam Zprávy o té neuvěřitelné události napsaly podrobněji: „Coby novinářka upozornila, že se na Slovensku skrývá vůdce sekty AllatRa, jehož na Ukrajině viní z řady zločinů. Teď se ale sama ocitla v hledáčku slovenské justice. Krajská prokuratura Žilina podezírá reportérku Seznam Zpráv Kristinu Cirokovou ze „zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení základních práv a svobod“. Že případ berou slovenské úřady vážně, naznačil už výslech, který se odehrál předminulý týden v Praze. Dorazila na něj totiž přímo slovenská prokurátorka Lucia Pavlaninová, vedoucí oddělení boje s organizovaným zločinem.
Reportérka Seznam Zpráv zcela jistě nijak neohrožuje Slovensko. Její práce dokonce Slovensku výrazně pomáhá – alespoň dle kritérií civilizované, demokratické a evropské země. Za to, že novinářka odhalila Ukrajinou stíhaného vůdce sekty právě na Slovensku, by od slovenského ministra vnitra měla dostat oficiální poděkování. Ten guru je totiž více než kontroverzní. Šéf sekty Igor Michajlovič Danilov figuruje na webu ukrajinského ministerstva vnitra jako „osoba skrývající se před úřady“. Ukrajinská oficiální místa jej podezírají z vlastizrady, ospravedlňování a popírání ruské agrese, výroby a šíření komunistických a nacistických symbolů včetně propagace obou těchto režimů a z vytvoření a vedení zločinecké organizace.
Kristina Ciroková však nedostala ze Slovenska děkovný dopis, ale předvolání jako podezřelá. Navíc od státní zástupkyně, která je v největším představitelném střetu zájmů: deník SME zveřejnil, že prokurátorka Pavlaninová sama před třemi lety agitovala za sektu AllatRa. Když to Sme zveřejnilo, prokurátorka raději rezignovala. I přesto případ stíhání Kristiny Cirokové ukazuje, že slovenské úřady jdou po novinářích – i zahraničních – po téměř severokorejském způsobu. Že kromě zřizování cenzurních úřadů chtějí slovenské úřady šikanovat novináře i ve vyfantazírovaných či překroucených trestněprávních kauzách.
Otakar Foltýn a další
Když vláda instalovala do funkce strategického koordinátora své komunikace Otakara Foltýna, stal se jako mávnutím proutku pro dezinformační scénu ještě větším nepřítelem než Petr Fiala. Dezinformátoři bez jediného věcného podkladu, bez jediného důkazu či argumentu Foltýna obviňují, že chce zavést cenzuru. A vykazují obrovské úsilí, aby byl Otakar Foltýn, kterého titulují slovem „cenzor“, odvolán a umlčen.
Vedle toho jak ve svých projevech na tribunách a sociálních sítích, tak ve svých textech, kterými zahleňují mediální prostor, dlouhodobě a opakovaně vykřikují o „svobodě projevu“ a o tom, jak je jim tato svoboda upírána. Což však není pravda ani v nejmenším – žádný proces s někým, komu by byla odepírána svoboda slova, neproběhl a neprobíhá, nikdo není a nebyl stíhán za žádné názory ani postoje. Popírání holocaustu, výzvy k násilí či šíření poplašných zpráv byly, jsou a budou protizákonné ve všech demokratických zemích – ale svoboda projevu není svobodou lhát a šířit nenávist. Lež a šíření nenávisti jsou mimořádně nebezpečné jevy a společnost se proti nim musí bránit a zaměňování svobody projevu se svobodou lhaní je manipulativní překrucování reality. Přesto dezinformátoři o omezování svobody projevu u nás melou dokolečka už od začátku pandemie covidu.
Nyní slovenská vláda, která rychle demontuje demokracii, zavádí zcela nezakrytou cenzuru, chce rozhodovat o tom, kdo vůbec smí psát do novin, a slovenské úřady zcela nesmyslně šikanují českou reportérku. Přesto obdiv dezolátů k Ficovi nepohasíná a dezinformační scéna chápe dění na Slovensku jako dobrou cestu, kterou by se měla vydat i Česká republika. A kterou by se patrně opravdu vydala, kdyby v příštích volbách zvítězily antisystémové strany.
Celé dění ukazuje několik věcí: destrukce demokracie na Slovensku postupuje extrémně rychle. Postoje a názory českých dezolátů jsou naprosto iracionální a slaboduché. Ale především celé to dění ukazuje, že i v České republice by část společnosti „tu správnou“ cenzuru uvítala. Uvítali by tu cenzuru, která by zakazovala podporu Ukrajiny, zakazovala podporu prozápadní orientace naší země, zakazovala kritiku Putinova zločinného režimu a jeho vojenské agrese proti Ukrajině.
Což ukazuje, že příští parlamentní volby budou asi ty nejdůležitější od převratu v roce 1989. Rozhodnou totiž, zda se naše země bude i nadále ubírat západním směrem, anebo zda zopakuje slovenskou cestu a návrat k nějakému nacionalistickému autoritativnímu režimu, který by zavedl možná ještě horší teror a diktaturu, než byla za husákovského socialismu.
