Slovenský premiér Robert Fico FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Destrukce demokracie na Slovensku postupuje mílovými kroky. S devastací evropských hodnot, kterou Slovensko prožívá, se dostavuje až komický návrat jevu typického pro každou totalitu, pro každý autoritativní režim. Naši východní sousedé s odchodem demokratických hodnot zaznamenávají povážlivý nárůst typicky socialistického, případně typicky ruského šlendriánu.
Robert Fico, populistický a autoritářský slovenský premiér, se mstí celé společnosti za atentát, jehož byl na začátku léta terčem. Postupně odbourává demokratické vymoženosti v zemi. Deník FORUM 24 psal o skandálním odvolání šéfa slovenské opozice Michala Šimečky, o povážlivých změnách v trestním řádu či o tom, že Slovensko kritizuje Evropská komise za problémy s právním státem. Vedle toho se ale na Slovensku objevují v podstatě komické příznaky návratu typicky socialistického šlendriánu, a to při budování Ficovou nacionalistickou vládou podporovaného národovectví.
Ruská vlast
Budování nejen nacionalismu, ale i obyčejného a legitimního vlastenectví „shora“ je trochu problém a vždy to zavání trapasem. Umně vybudované exaltované národovectví je však jedním ze zjevných cílů Roberta Fica – a problematičnost takového záměru se projevila až dojemně komicky. Slovenské úřady daly do kupy videoklip na budování vlastenectví. A jak to dopadlo?
„Necelý rok po nástupu Richarda Rašiho do funkce ministra pro investice, regionální rozvoj a informatizaci byly v novém Operačním programu Slovensko (OPIS) vyhlášeny výzvy v hodnotě 6,5 miliardy eur, což je více než polovina alokace,“ raduje se web bratislavského ministerstva investic, regionálního rozvoje a informatizace. „Cílem mediální kampaně, která bude probíhat ve veřejnoprávních i soukromých médiích, je seznámit veřejnost s programem pro Slovensko a zvýšit povědomí o pozitivním přínosu a spravedlivém investování prostředků EU. Hlavním poselstvím mediální kampaně je představit dobře využité fondy EU pro zlepšení a obnovu Slovenska.“
Ve videoklipu však divák vidí zvláštní záběr – úrodný lán, zarostlý zřejmě obilím na autentický slovenský chléb, se táhne do nekonečna. Což je vzhledem k hornaté krajině našich východních sousedů podivné. Podobný výhled se na Slovensku dá vidět možná někde na jihu země, u Dunaje. V místech, kterým se ovšem říká „na Maďaroch“, protože jsou historicky osídlena maďarským etnikem. Nejde však o to, že by Ficova vláda chtěla budovat slovenské národovectví fotkami z maďarské enklávy. Skutečnost je mnohem tristnější: jde o záběr z fotobanky. Upozornila na to slovenská exministryně investic a opoziční poslankyně Veronika Remišová a na tiskové konferenci vysvětlila, že jde o záběr ruské krajiny. Autorem fotky, jak uvádí fotobanka, je pan Viktor Fedorov.
Jde o trapas přesně toho typu, pro který zavedl tuším spisovatel Miroslav Horníček termín „pumprdentlich“. Něco jako „úsměvně trapné“.
Polské malby
Dalším důležitým bodem nového slovenského národovectví – vedle shora nařízeného budování lásky k rodné (ale ruské) krajině – je obdiv k lidovému umění a hrdost na něj. Proto Slováci dostávají nové cestovní pasy, ve kterých jsou lidové malůvky – ornamenty. Mají podle ministra vnitra Ficovy vlády Matúše Šutaje Eštóka podpořit slovenskou národní hrdost. Když Slovák v cizině zateskní po domovu, po Tatře, Fatře a Matře (vlastně po Matře ne, ta je v Maďarsku), může si otevřít cestovní doklad a zahřát své vlastenecké srdce pohledem na slovenský lidový ornament.
Bohužel, zase to dopadlo jako obvykle, když se někdo pokouší budovat uvědomělost. Ať má jít o uvědomělost třídní, nebo národní, vždy je z toho nakonec trapas. Ten se slovenskými lidovými ornamenty je opět trapasem kategorie „pumprdentlich“. Slovenská folkloristka Zuzana Tajek Piešová po spatření nové výzdoby slovenských cestovních dokladů upozornila, že vzory v pasech neodpovídají slovenskému lidovému umění. Zato je možné si je levně koupit na internetu. Také ve fotobance – jako fotografii úrodné celiny někde v Povolží, která v ministerském videoklipu předstírá, že je Slovenskem. Na FB stránce „Slovenský folklor bez fejků“ se k tomu dočteme: „Ten, kdo to celé vytvořil, použil grafiku Agnieszky Murphyové (stejné osoby, která dělá všechna ta skandinávská a polská srdce). Považuji za světovou ostudu, že pro takovou grafiku, která má skutečně představovat kus naší identity, není nic lepšího než grafika z fotobanky, kterou tisknou kolotočáři na trička a která je všechno, jen ne jedinečná. Kdybychom neměli eura, byla by i na bankovkách!“
Prostě – soudruzi z okolí premiéra Fica to s tou lidovou slovenskou malbou úplně nezvládli. Slovenské lidové kresby, které se dostaly do slovenských cestovních pasů, nakreslila Polka. A ta fotobanka je americká.
Domovina z térpapíru
Nové pasy v sobě mají pro potěchu oka slovenského vlastence dlícího v cizině rovněž fotografie slovenských krás – osmi krajských měst a stejného počtu slovenských kulturních památek zapsaných na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Například se zde skví hora Kriváň, hrad Děvín nad soutokem řek Moravy a Dunaje či radnice ve městě Levoča. Na jedné z fotografií je pak několik starých a historicky cenných slovenských horských domků.
Jeden z nich však má střechu nad vchodem z dehtové lepenky, starším termínem z térpapíru. Tedy materiálu, který je tradiční surovinou ke stavbě příbytků v chudinských slumech třetího světa. Upozornili na to slovenští uživatelé Facebooku, kteří nejsou fanoušky Ficovy vlády. Jejich komentář k fotce v pase zní dost nevlastenecky: „Malý nárůdek žijící v hornaté krajině v obydlích ze dřeva a asfaltové lepenky.“
Šlendrián jako průvodní znak lži
Proč se nakumulovalo za tak krátkou dobu a na tak malé ploše takové množství pumprdentlich jevů? Odpověď je snadná, i pro ni máme staré slovo: šlendrián. Ten je zákonitým průvodním znakem lži. A pokud se jedná o lež státní, o propagandu, tak je šlendrián zcela samozřejmý a nevyhnutelný. Lidé, kteří něco takového jako vylhanou propagandu vykonávají, jsou samozřejmě nepoctiví a často i neschopní jedinci a zcela jistě na svou práci kašlou. Nevěří v ni totiž, dobře vědí, že nemá nejmenšího smyslu. Tak ji látají, jak mohou, a „drobné chybky“ v jejich práci se množí jak myši.
Šlendrián byl průvodním znakem socialismu ve všech zemích „socialistického tábora“, také je zcela neodmyslitelným jevem v Rusku, kde je v podstatě i historickou tradicí a národním dědictvím. Rovněž se samozřejmě objeví v každé zemi ihned poté, kdy její vedení začne propagandisticky působit na občany a lhát jim. Slovenská národní hrdost by se dala postavit na tom, že by slovenský národ vyhnal populisty z vládních funkcí a prací proměnil Slovensko ve vzkvétající a prosperující stát. Malůvkami v pasech a slaboduchými televizními klipy se národní hrdosti však dosáhnout nedá. A tak zcela zákonitě ihned poté, kdy se o nějakou slaboduchou propagandu začne snažit vláda, jsou všeobjímající šlendrián a pumprdentlich trapasy denním chlebem.
