V Praze se nám zase o další kus rozrostla chobotnice s barevnými chapadly. A jmenuje se parkovací zóny.
Před lety se narodila jako hodný hlídací pejsek, který uměl štěkat a pohlídat možnost parkování před domem. Během let ale podobně jako v komiksech hlídací pes zmutoval ve všepožírajícího krakena.
Na první pohled může další rozšíření zón vypadat jako dobrý nápad – alespoň Pražané zaparkují před svým domem. Dnešní malování různobarevných pruhů je ale nesystémové a chaotické řešení, které v konečném důsledku pražské dopravě jenom uškodí. I možnosti zaparkovat.
Pojďme se na tu barevnou krakatici podívat podrobně, ať se můžeme dostat k tomu, jak parkování v Praze řešit lépe.
Proč jsou současné parkovací zóny špatně?
Především proto, že neberou v potaz několik důležitých faktů:
1. Drtivá většina obyvatel Prahy pracuje jinde, než kde bydlí. Pokud někdo pracuje například na náměstí Republiky, je logické, že k cestě do práce bude používat MHD. Proč ale trestat ty, kteří pracují v Čakovicích nebo v Kolovratech jen za to, že jsou řidiči?
2. Současné řešení naprosto nepřipouští situaci, kdy živnostník sídlící v modré zóně potřebuje k výkonu své profese více aut. Výše poplatků za více než jedno auto už je bez debat pro řadu firem likvidační.
3. Totéž platí i pro rodiny. Budete potrestáni za druhé auto v rodině. Proč? Je to přeci věc rozhodnutí a potřeby každého člověka, do kterých nikomu nic není.
4. Stejně tak zóny komplikují rodinné návštěvy, rozvoz dětí na kroužky, návštěvu lékaře či veterináře, nákupy mimo velká obchodní centra s vlastním parkováním nebo zásobování živnostnických krámků.
5. Zóny v současné podobě nemohou fungovat bez funkční sítě P+R parkovišť a parkovacích domů. Ty poslední vznikly za vlády ODS a to už je bohužel několik let.
Jak má vypadat správné řešení parkování v Praze?
Především je třeba řešit parkování pro všechny obyvatele Prahy bez rozdílu. Nikoho nemůžeme trestat pouze z důvodu adresy trvalého bydliště.
Cílem musí být jedna celoměstská aplikace s jednoduchou možností registrace a případné platby. A následné rozdělení Prahy do kruhových pásem podle vzdálenosti od centra. Stejně jako v Londýně, Milánu nebo třeba Oslu.
Je pak na každém, jaké tarifní pásmo si na svůj nosič koupí. Ať už na chytrý telefon, přes počítač nebo v trafice. Samozřejmostí musí být možnost přesunu tarifu z auta na auto, tedy s omezením podle počtu řidičů, nikoli podle SPZ.
Řešením jsou čtyři cenově odstupňované tarifní okruhy. Za parkování mimo vybraný zaplacený tarif zaplatí řidič běžnou cenu. Tarifní okruh si ale každý Pražan bude moci vybrat podle svých potřeb.
Návrhy tarifních pásem:
0) Historicky nejužší centrum města (zahrnuje i zóny A, B a C)
A) Centrum města (zahrnuje i B a C)
B) Širší město (zahrnuje i C)
C) Okrajové části (zde by mělo být parkování pro Pražany nadále zdarma).
Na infrastrukturu v hlavním městě se skládají všichni obyvatelé Prahy a je jedno, zda bydlí na Malé Straně nebo v Suchdole. Je proto nefér privatizovat komunikace v některých městských částech pouze pro místní obyvatele. Praha je jako každá metropole propojená a lidé nežijí pouze v okruhu svého trvalého bydliště. Parkování je tedy třeba řešit celoměstsky a ne po jednotlivých městských částech nebo dokonce jednotlivých ulicích.
Filip Humplík je předseda pražské ODS a zastupitel Hlavního města Prahy.
Komentář vyšel na autorově blogu.
