Ministr financí má při ústních interpelacích nejhorší docházku ze sněmovny ze všech ministrů. Jsou na to “tvrdá data”. Od vzniku vlády do konce dubna se ministr financí zúčastnil jen třetiny interpelací (v absolutních číslech jen deseti z celkových jednatřiceti). Představte si, že byste se stejnou frekvencí chodili do práce. Za pár dnů by vás vyhodili.

Andrej Babiš ale své kritiky odráží univerzální větou: “Makám, neflákám se!” Argumentuje, že jeho ministerstvo vede v počtu předložených zákonů. Sněmovna jich prý schválila čtyřicet a dalších devatenáct na schválení čeká. “V interpelacích jsem poslední, ale v zákonech první,“ chlubil se ministr financí.

Je ale počet nových zákonů skutečně měřítkem úspěchu? Má být na co pyšný? Podle stejné logiky by přece na svou legislativní píli měli být pyšní i komunisté, kteří po puči v únoru 1948 totálně překopali české zákony. Spoustu těch demokratických zrušili a nahradili je záplavou těch totalitních. Makali, neflákali se.

Systém, který tu Andrej Babiš pomáhá za asistence premiéra Sobotky vytvářet, začíná být přebujelý a neprůhledný. Nové a nové zákony nám navíc pomalu ořezávají svobodu, jako kdyby to byla tužka. Když tužku strčíte do ořezávátka a pilně točíte, za pár minut z ní nezůstane nic. Možná můžete mít i radost, jak vám jde ořezávání od ruky. Problém je jen v tom, že po pár minutách téhle práce nemáte čím psát.

Registrační pokladny, cenzura internetu, vyšší pokuty za neúctu k úředníkům. To je jen špička ledovce v tom moři nových zákonů. Pár příkladů postupného mizení našich svobod ve stále bujnější legislativní džungli. Žijeme ve stále složitějším světě, a to i kvůli Andreji Babišovi. I proto je na čase otočit to. Co kdybychom začali politiky hodnotit naopak za to, kolik neprůhledných a škodlivých zákonů zruší? ODS přichází s heslem: “Zjednodušme to!” Chceme se zaměřit na průhlednější legislativu, snížení a zjednodušení daní a odvodů a na další kroky, které naše životy postupně vrátí k normálu.

Jako podnikatel chci mít jasně daná pravidla. A na co nejdelší dobu dopředu. Vadí mi, když se v prosinci každého roku od účetního i právníka dozvím, že musí na další a další školení ohledně zásadních legislativních novinek. A ještě v únoru mi nejsou schopni na 100% potvrdit, že konečně vědí všechno.

Jedním z důvodů, proč jsem před lety přešel z PC na “jablka” bylo množství aktualizací, záplat a nejrůznějších doplňků, které na mne vyskočily pokaždé, když jsem zapnul počítač.

Otázka tedy zní, jestli “více” znamená i “lépe”. Držitelem rekordu v počtu snědených švestkových knedlíků je jakýsi Kamil Hamerský z Domanína. Na festivalu Vizovické trnkobraní jich prý spořádal 168. Máme mu ale závidět břichabol? A překonal by ho Babiš aspoň o jeden?

Méně je někdy více, říká se. V Anglii i Americe jsou na změny zákonů velmi citliví. Buďme také. Není to závod ani soutěž. Stejně jako u švestkových knedlíků je lepší si dát tři nebo čtyři a ty si vychutnat. A pak si třeba přečíst mou oblíbenou Knoflíkovou válku od Louise Pergauda. Při výběru vůdce klukovské party tam padne slavná hláška: “Velitelem bude ten, kdo má největšího pindíka!”