Předseda KSČM a první místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Předseda KSČM Vojtěch Filip odolá i dalšímu pokusu o odvolání z čela Poslanecké sněmovny. Koalice ANO a ČSSD už oznámila, že ho znovu podrží. Učiní tak pokaždé, dokud budou komunisté podporovat vládu. Loajální spojenec Filip si tak může dovolit cokoli, Babiše s Hamáčkem jeho skandální excesy nezajímají.
Šéf komunistů čelí dlouhodobé nespokojenosti vlivné části členské základny. Nemá už úplně pod kontrolou ani poslanecký klub, což se projevilo roztržkou o délku prodloužení nouzového stavu, kterou Filip prohrál. Stoupenci tvrdé linie ho viní z propadu volebních preferencí. Přičítají ho kolaboraci s oligarchou, jemuž Filip z jejich pohledu příliš nadbíhá. Strana z toho kromě několika pašalíků ve státní správě nic nemá, veškeré programové zásluhy shrabuje ANO a tradiční třídní boj komunistů proti kapitálu vyznívá z těchto důvodů směšně.
Nepřiměřená reakce
Letos se koná volební sjezd KSČM a krajské volby jsou na dohled. Filip se proto ocitá pod tlakem tvrdého jádra a přitvrzuje rétoriku. Nemusí se ani příliš přemáhat, jelikož myšlenkové rozdíly mezi Filipovými oportunisty a Skálovými a Luzarovými gottwaldovci jsou nepatrné.
Šéf komunistů to naposledy prokázal ve sporu o Koněvův pomník a o připomínku nezpochybnitelného podílu vlasovců na osvobození Prahy. Tyto lokální aktivity vygradovaly v ochlazení vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací, což mimo jiné prokazuje, že Kreml tyto „nepřátelské“ akty stále považuje za narušení zóny svého vlivu.
Reakce ruské strany byla ovšem naprosto nepřiměřená. Kvůli odstranění sochy kontroverzního maršála Ivana Koněva zahájila trestní stíhání podle článku o znesvěcení symbolů vojenské slávy Ruska. Uvedený postup signalizuje, že této věci věnují pozornost nejvyšší místa Kremlu. O tom svědčí i arogantní výzva ministra zahraničí Lavrova, aby byla socha vrácena na původní místo.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí
V této napjaté situaci se aktivizovala místní kremelská pátá kolona v čele s KSČM. Filip poskytl rozhovor armádnímu deníku Krasnaja zvezda, kde fakticky vystupoval jako mluvčí ruského ministerstva zahraničí. Důrazně odsoudil aktivity českých komunálních politiků jako „zločinné“ a je samotné označil za neonacisty. Servilně zpochybnil i odkaz českých legionářů, kteří za první světové války bojovali proti rakousko-uherské armádě a významně se podíleli na vzniku Československa.
„Členové KSČM a další občané České republiky pozitivně vnímají skutečnost, že ruská vláda nemá zájem na tom, aby nutila místní orgány k budování památníků těm českým legionářům, kteří v Rusku nikoho neosvobodili a neudělali nic dobrého pro tu nejskvělejší socialistickou revoluci na světě, která byla v roce 1917 v Rusku,“ řekl doslova.
Tyto skandální výroky jsou jistě ovlivněny historickým exkurzem, že se české legie odmítly po revolučním převratu v Rusku podvolit Rudé armádě a střetly se s ní v boji. Filip se octl v rozporu s hájením zájmů České republiky, ale i s oficiálními stanovisky české vlády. Vyvolal bouřlivou reakci opozice. Podle ní překročil únosnou mez, a proto vyzvala k jeho odvolání z postu prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny.
Babiš a Hamáček nereagují
Šéf komunistů však může být v klidu. V podobné situaci není poprvé a zatím ho vždy podržely koaliční poslanecké kluby ANO a ČSSD. Bez podpory KSČM vláda padá, což si Filip dobře uvědomuje, a proto si může dovolit prakticky vše.
Zachází však příliš daleko. Nyní znovu potvrzuje, že se komunisté prakticky nerozešli se svojí předlistopadovou minulostí závislou na navigaci z Moskvy. Považovat je za jakýsi neškodný relikt minulosti by bylo velmi naivní zjednodušení situace.
Zatímco premiér Andrej Babiš se k těmto záležitostem tradičně nevyjadřuje, předseda klubu ANO Jaroslav Faltýnek už oznámil, že Filipovo odvolání není na pořadu dne, jelikož je potřeba řešit koronavirové zákony. Totéž potvrdil Jan Hamáček s obvyklým klišé, že ČSSD ve Sněmovně vždy podporovala poměrné zastoupení.
Hamáček se dokonce ani neohradil proti drzým útokům komunistů na ministra zahraničí Tomáše Petříčka, jehož viní stále stejným slovníkem, že „morálně a politicky devalvoval Českou republiku na kolonii Spojených států“. Hnutí ANO a ČSSD tak opět přebírají za chování svého pseudokoaličního partnera plnou odpovědnost.
Zfalšovaná historie
Není proto divu, že si Filip za svými slovy nadále stojí. Ostatně před dvěma lety mu prošlo něco podobného, když jeho odvolání navrhl poslanec ČSSD Petr Dolínek.
„Historie roku 1968 je ze sta procent zfalšována. Nikdo nenapíše, že celá idea je postavená na protiruském stanovisku. V sovětském politbyru byl v té době jediný Rus, který hlasoval proti. Brežněv byl z Ukrajiny. Hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci,“ prohlašoval tehdy šéf KSČM, který často obviňuje ostatní z „přepisování historie“.
Letos je situace obdobná, ale je otázkou, zda bude Filipovi tato zostřená předsjezdová rétorika stačit. Jeho odpůrci v čele s vlivným poslancem Leem Luzarem a hlavní tváří gottwaldovského křídla Josefem Skálou, důsledně lpějící na Marxových poučkách, mají objektivně pravdu. Komunistická strana po patnácti letech vedení protřelého oportunisty Vojtěcha Filipa upadá, což nejvýmluvněji dokládají volební výsledky.
V Poslanecké sněmovně dosáhla KSČM vrcholu v roce 2002, když získala 18,5 procenta hlasů. V posledních volbách v roce 2017 spadla na rekordně nízkou úroveň 7,72 procenta hlasů. Současný hlavní Filipův trumf, neústrojná celostátní mesaliance s velkokapitálem, se navíc nijak pozitivně neprojevuje ve voličské podpoře.
Bude to Filipovi stačit?
KSČM stále ztrácí až na hranici volitelnosti. Její elektorát, podobně jako v řadách sociální demokracie, luxuje Babišovo populistické hnutí. Dokládá to debakl v předloňských komunálních volbách, kde komunisté ztratili polovinu mandátů. Podobně dramatický propad lze u obou levicových stran očekávat v říjnových krajských volbách.
Původně do nich měli jít komunisté s novým vedením, jež mělo být zvoleno v dubnu. Koronavirová krize však posunula sjezd až za krajské volby, kde dojde k účtování. Zatím se přihlásilo jedenáct vyzyvatelů o post předsedy KSČM. To svědčí o slábnoucí Filipově pozici, jenž kandidaturu stále zvažuje. Svoje rozhodnutí prý oznámí až kádrovému oddělení strany (sic!), ale patrně si už může stříhat metr.
