Komunisté se snaží zrušit lustrační zákon. Už popáté. Berou ho jako spáchanou křivdu a spěchají, protože za dva roky už nemusí být ve Sněmovně. Jejich šéf Vojtěch Filip ovšem používá argumentaci, která překračuje všechny meze. Zákon je podle něj diskriminační a přirovnává jeho dopady k obětem éry stalinismu.

Dále čtěte

Kauza Válková: Postup státní zástupkyně je velmi nestandardní. Mohla přitom porušit zákon

Policie začala šetřit trestní oznámení Heleny Válkové kvůli článku o její spolupráci s komunistickým prokurátorem Urválkem na textu o ochranném…

KSČM přichází s dalším pokusem, jak se zbavit nenáviděné normy. Usiluje o zrušení lustračního zákona už od 90. let, zatím však ani jednou neuspěla. Sice byl kvůli Andreji Babišovi ostudně změkčen Sobotkovou vládou a paradoxně se nevztahuje na členy vlády. Stále je však překážkou pro působení bývalých agentů a spolupracovníků Státní bezpečnosti, vysoce postavených představitelů KSČ od úrovně okresního tajemníka a příslušníků Lidových milicí v mnoha veřejných funkcích.

Odporuje lidským právům

„Je to zákon, který je dávno nepotřebný, nadbytečný a věřím, že všichni ti, kteří tvrdí, že náš právní řád je přetížený, návrh podpoří,“ uvedl šéf poslaneckého klubu Pavel Kováčik. Odporuje prý lidským právům. Vojtěch Filip nyní šel v pořadu Události, komentáře (14. 2. 2020) ještě dál, když rozvinul důvody, proč by měl být lustrační zákon zrušen.

„Zásadním argumentem je, že to je diskriminační zákon,“ míní šéf KSČM. „Myslím si, že je důležité, abychom dál nedělili společnost. Existuje řada lidí, kteří si stále myslí, že nejdůležitější pro Českou republiku je heslo ‚Rozděl a panuj‘. Aby byli lidé stále rozdělováni. Abychom to porovnali, například rehabilitace těch, kteří byli nespravedlivě odsouzeni v 50. letech, začaly už v roce 1960, nejpozději 1968,“ dodal.

„To je samozřejmě absolutní nesmysl. Ústavní soud v listopadu 1992 potvrdil, že to je ústavně konformní řešení, abychom zabránili přílivu představitelů komunistického režimu do vysokých funkcí. To není o zaměstnáních, ale o jmenovaných funkcích,“ reagoval poslanec Pavel Žáček (ODS).

Žáček označil Filipovu argumentaci za absurdní a oznámil, že ODS podpoří návrh Pirátů na obnovení funkčnosti zákona i pro vládní představitele. Dá se očekávat, že se k němu připojí celá demokratická opozice.

Není ozdobou právního řádu

„My to myslíme vážně, my to máme v politickém programu, protože to nepovažujeme za žádnou ozdobu českého právního řádu. Předkládali jsme to v každém volebním období,“ nedal se Filip a obořil se Žáčka, že lidé jako on chtějí občany rozhádat.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Mnozí si zase mohou myslet, že komunisté nejsou ozdobou českého parlamentu. Respektují ale výsledky svobodných voleb, které v jejich éře nebyly myslitelné.

Šéf strany, která má dosud nevyhraněný postoj k sovětské okupaci a mnozí její členové nadále ctí odkaz Klementa Gottwalda, mistruje rozhodnutí demokratické reprezentace. Filipovo přirovnání dopadů lustračního zákona k obětem éry padesátých let s justičními vraždami a těžkými žaláři je nehorázné a svědčí o naprosté ztrátě soudnosti.

Je o to neuvěřitelnější, že samotný Filip se zapletl s komunistickou zpravodajskou službou a je evidovaný jako agent Státní bezpečnosti pod krycím jménem Falmer. Dnes vědomou spolupráci popírá a ohání se pravomocným rozsudkem. Jenže českobudějovický soud konstatoval, že Filip spolupracoval vědomě – jen údajně nevěděl, že zpravodajská služba, jíž závazek podepsal, byla organizačně zařazena pod Státní bezpečnost.

Falmer a jeho řídící důstojník

I tento rozsudek vyvolává otazníky. Filipa u soudu podržel jeho řídící důstojník František Hanzalík, někdejší náčelník českobudějovického odboru StB. Hanzalík v 70. letech absolvoval speciální kurz sovětské tajné policie KGB v Moskvě. Podobně pestrou minulost má i bývalý Hanzalíkův podřízený Lubomír Antal, který Falmera přímo řídil. I on byl oddaným komunistou, který rok studoval v Sovětském svazu.

Vojtěch Filip se svých normalizačních estébáckých kontaktů nezřekl, což je poněkud „překvapivé“, když ho údajně bez jeho vědomí evidovaly ve svazcích Státní bezpečnosti. V roce 1996 Hanzalíka zaměstnal ve vlastní advokátní kanceláři v Českých Budějovicích. Že by projev vděku za přikrytí v soudním sporu?

Falmerův příběh je velmi podivný. Historici Filipovo vysvětlení, že by během několika let spolupráce neměl jasno, s kým má tu čest, považují za nemyslitelné.

Existuje spis, který na Filipa vedla Státní bezpečnost. Závazek o spolupráci podepsal 15. dubna 1986. Pravidelně se scházel s řídícími důstojníky, podával jim informace o českých občanech získané na zahraničních cestách a pobíral za to peníze. V té době působil ve vysoké hospodářské funkci ve státním podniku Sfinx. Tato spolupráce trvala až do podzimu 1989. Falmer tedy bojuje i sám za sebe.

Facka polistopadovému režimu

Je ale nutné připomenout, že v roce 2003 vydalo Ministerstvo vnitra seznam všech spolupracovníků Státní bezpečnosti, na které se vztahuje lustrační zákon. Bylo jich 75 tisíc, nejde tedy o bagatelní věc. K tomu je nutné připočíst ostatní kategorie. Koncem 80. let sloužilo ve službách státních represivních složek 80 tisíc příslušníků Lidových milicí.

Dnes je jiná situace než při předchozích neúspěšných pokusech. Komunisté tolerují Babišovu vládu, jejíž premiér se už osm let neúspěšně soudí o oprávněnost jeho evidence ve svazcích StB. Zrušení lustračního zákona sice není součástí psaných podmínek tolerance, ale někdy se projevují nepsané dohody vznikající ad hoc, takže výsledek této snahy nelze stoprocentně předvídat.

Dále čtěte

Zvyšování daní nekončí. Schillerová si notuje s KSČM ve zdanění prodeje pronajímaných bytů

Ministryně financí Alena Schillerová hledá další cesty, jak vytáhnout peníze z kapes daňových poplatníků. Na koaliční radě představila návrh, jak více…

Jaroslav Faltýnek tajnosnubně prozrazuje, že v klubu ANO jsou někteří, kteří by byli pro zrušení tohoto zákona, i ti, kteří by byli pro jeho zachování. Jan Hamáček zase tvrdí, že je tento zákon „víceméně vyhaslý“, a proto by do něj nezasahoval. Jenže parlamentní většina je proměnlivá a sociální demokracie hraje v koalici jen roli pátého kola u vozu.

Filip přitom spěchá, protože jeho otevřená kolaborace s „vykořisťovatelem“ Babišem nese ovoce v podobě poklesu podpory KSČM. Není vůbec jisté, zda v příštích volbách uspěje, jelikož pro řadu jejích voličů se stává tato strategie nesrozumitelnou. Komunisté se jen snaží vytěžit ze situace, kdy mají díky Babišovi největší mocenský vliv od pádu totality.

Existuje ale dostatek dobrých důvodů, aby byl lustrační zákon zachován. Už jen proto, že má svoji symbolickou hodnotu, a jeho zrušení, à propos na návrh KSČM, by bylo výsměchem obětem totality a stovkám tisíc skutečně perzekvovaných spoluobčanů. Bylo by fackou polistopadovému režimu, a o to jde Filipovi a spol. především.