RECENZE / Aféra s uniklými odposlechy v Polsku, výbuchy muničních skladů ve Vrběticích nebo otrava obchodníka se zbraněmi v Bulharsku. To jsou jen ty nejkřiklavější příklady hybridní války, kterou s námi putinovské Rusko vede už řadu let a před kterou jsme se dlouho snažili strkat hlavu do písku. Celovečerní dokument režiséra Konrada Szołajskiho, který dorazil do českých kin, se snaží zmapovat hřiště, na němž kremelský diktátor tuhle svoji kágébáckou hru provozuje.

Hned v úvodu Putinova hřiště citují filmaři vybrané pasáže z takzvané Gerasimovy doktríny, což je poslední verze ruské vojenské doktríny podepsané prezidentem Putinem v prosinci roku 2014. Tento skoro deset let starý dokument jasně formuluje strategii, již Ruská federace minimálně od anexe Krymu uplatňuje v oblastech, které stále považuje za sféry svého vlivu. Každá země má díky různým historickým zkušenostem k Rusku trochu jiný vztah, zároveň ale také vykazují mnoho podobností především co se tamní proruské scény týče.

Po stopách rusofilů

Režisér Konrad Szołajski pojal svůj film jako dokumentární roadmovie, během níž spolu s ním a producentkou Małgorzatou Prociak cestujeme do různých států a zkoumáme, jak zde působí prokremelská propaganda. Szołajski nechává na kameru mluvit jak ty, kteří jí vzdorují, tak jejich oponenty přejímající argumenty Ruské federace a skrytě i méně skrytě podporující Vladimira Putina.

Dále čtěte

Ruská „nepotopitelná letadlová loď“ není nepotopitelná. Putin může brzy přijít o Krym

ANALÝZA / Nelegálně okupovaný poloostrov Krym má pro Vladimira Putina až posvátný význam. Jeho…

Zvláště v případě představitelů antisystémových stran se Szołajski snaží být především pozorným posluchačem a zpovídaným jejich, jakkoliv někdy hodně bizarní tvrzení nevyvrací. Maximálně občas položí doplňující otázku, na kterou obvykle dostane velmi rychlou a jednoznačnou odpověď. Pokud už na kameru projeví svůj názor, děje se to pouze v komunikaci s producentkou Małgorzatou během cesty nebo ve střižně při dokončování dokumentu.

Postupně s nimi navštívíme Polsko, Česko, Bulharsko a Moldavsko, překvapivě se nedostane na zbylé země Vyšegradu Slovensko a Maďarsko, kde proruské postoje zaujímají dokonce už i vládní politici.

Výborné vztahy vypadají jinak

Přístup, kdy všechno objevujeme z pozice lehce poučeného cestovatele a chybí zde komentář, který by nám vysvětlil širší souvislosti, dává filmu spád a chrání ho před přílišným moralizováním. Zároveň však Putinovo hřiště působí tak trochu jako na politiku zaměřený, mozaikovitě koncipovaný bedekr, z něhož si není jednoduché udělat nějaký celkový obrázek o situaci v jednotlivých zemích.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Paradoxně nejsmutněji či nejbizarněji v něm přitom působí Česká republika, kde štáb Konrada Szołajskiho natáčel v době největší slávy Rajchlovy protestní strany PRO a podařilo se mu ulovit skutečné lahůdky. Na muže s ukrajinskou vlajkou ozdobenou hákovým křížem, ženu hystericky vykřikující, že Vladimir Putin je anděl chránící náš slovanský národ, nebo na ženy z Vrbětic tvrdící, že s Ruskem jsme vždycky měli výborné vztahy, se našinci opravdu nedívá lehce.

Bylo by skvělé, kdyby se třeba Szołajskiho dokumentem inspirovali naši dokumentaristé a stejný prostor, který polským filmařům musel vystačit na čtyři země, věnovali podrobnějšímu zkoumání české dezinfoscény a lidí, kteří jí šíří nebo jí podléhají. Jinak se totiž budeme na Putinově hřišti většinu času jen bránit a doufat, že to nějak uhrajeme na remízu. Zábavný a zároveň mrazivý konec filmu s využitím motivu umělé inteligence naznačuje, že hra se nepochybně bude přiostřovat.