Polská vládní pravicová strana Právo a spravedlnost podniká nemilosrdné tažení proti svým kritikům. A jedním z nich je Lech Wałęsa.
Jen Wałęsa doopravdy ví, co se mezi ním a komunistickou policií odehrálo, a pro zdraví polské demokracie i pověst země by bylo dobré zjistit pravdu. Smutné však je, že v dnešní politické atmosféře v Polsku je tato naděje takřka nulová, vrací se autor deníku Financial Times Tony Barber v blogu k nařčení bývalého polského prezidenta ze spolupráce s tajnou policií. Dnes 72letý Lech Wałęsa je zakladatelem hnutí Solidarita, které svrhlo komunistickou vládu, a nositelem Nobelovy ceny za mír z roku 1983. Nesmazatelně přispěl k posílení demokracie a lidských práv ve střední a východní Evropě a zasluhuje si být zmiňován vedle statečných bojovníků za svobodu Václava Havla a Andreje Sacharova. Celou jeho dráhu je však třeba vidět v historickém kontextu.
Dnes se už Wałęsa politického života aktivně neúčastní, ale trápí ho úsilí současného kabinetu ovládnout instituce, jako je ústavní soud nebo státní média. Wałęsa označil stranu Právo a spravedlnost za hrozbu pro polskou demokracii a vyzval k předčasným volbám. Tím se stal terčem loajalistů vládní strany, kteří vycítili příležitost znovu oprášit staré obvinění, aby Wałęsu zdiskreditovali. Autor upozorňuje, že polský Ústav paměti národa, který dokumenty o údajné Walesově spolupráci zveřejnil, má ke straně Právo a spravedlnost politicky velmi blízko. Bylo by samozřejmě nejlepší, kdyby dokumenty posoudili nezávislí experti. Je ale třeba se ptát: kdo má z obviňování Wałęsy prospěch? Odpověď je jednoznačná – vládní strana a její vůdce Jaroslaw Kaczyński, také bývalý aktivista hnutí Solidarita, který se s Wałęsou po pádu komunismu rozešel.
Není přehnané říct, že hlavní součástí politické kariéry Kaczynského je očerňování protivníků a aktivistů, kteří stejně jako Walesa dovedli Polsko do nové demokratické éry. Kaczyński je často označuje za zrádce i spolupracovníky tajné komunistické policie, píše novinář Barber. O co šlo v letech 1970 až 1976, kdy měl být Wałęsa placeným informátorem tajné policie s krycím jménem Bolek? Sám nikdy nepopíral, že spolupráci kdysi podepsal, ale tvrdí, že nikdy nikoho neudal a žádné informace neposkytoval. V roce 2000 to uznal i polský soud s tím, že o Wałęsově kolaboraci neexistují žádné důkazy. Zásadní je však i kontext sedmdesátých let. Wałęsa se v prosinci 1970 jako mladý zaměstnanec gdaňských loděnic zúčastnil protivládních protestů, které polské komunistické vedení potlačilo s pomocí armády. Vojáci tehdy zabili desítky lidí. Mezi těmito událostmi a rokem 1976, kdy vypukly nové demonstrace, tajná policie horečně zjišťovala totožnost opozičních aktivistů, trestala je, vyhrožovala jim a snažila se je neutralizovat a udělat z nich donašeče.
Tlak na Wałęsu a jeho kolegy byl obrovský. Kdo ví, za jakých okolností spolupráci podepsal? Také je třeba vzít v úvahu, že tajná policie někdy dokumenty padělala, aby aktivisty, jako byl Wałęsa, znemožnila. Autor článku upozorňuje, že v Polsku v osmdesátých letech žil a může dosvědčit, že se agenti nezastavili před ničím. I kdyby však Wałęsa dělal v sedmdesátých letech víc, než připouští, nemění to nic na tom, co dokázal. Byl ústřední osobností polského opozičního hnutí a komunistické úřady se ho bály víc než kohokoli jiného. A zároveň si ho paradoxně i vážily. Mluví za něj vše, co se mu podařilo – od založení Solidarity až po svržení komunismu bez jediné kapky krve, zdůrazňuje Tony Barber ve Financial Times.
